Áá, už je to tady. Fyzíci nám to přehnali a teď tu fňukaj

Včera jsem s dcerou čuměl na nějaký písničky a zaujal mě tenhle rým od skupiny Rybičky 48. „Hraju si na spisovatele, i když na češtinu jsem byl vždycky tele… „ a mně hned blesklo hlavou, odkud že se s klukama známe, že jsem jim byl předlohou pro tenhle verš. Úplně jsem se v tom viděl a myslím, že kdyby se moje bývalá učitelka češtiny domákla, že se jako jediný ze třídy živím slohem, dočista by se jí svět otočil naruby. A stejně tak by jeblo mého tělocvikáře, který mě jako jediného obdařil na vysvědčení trojkou z tělocviku, neboť nedokázal pochopit, že já prostě 3000 metrů nepoběžím, páč by mi spadly svaly. To už bylo na učňáku. Zkrátka, mám v životě trochu pomalejší rozjezdy a sestavit slušný text mi trvalo asi 25 let a sportovně vyniknout jen o něco méně.

A stejné je to s mými názory na lecjaké novoty. Chvilku mi trvá, než to vstřebám. Čímž se ocitáme u hlavního tématu článku. Kategorii Physique. Skalní čtenáři vědí, že příchod téhle kategorie na scénu jsem kdysi považoval za degradaci jakéhokoliv snažení v posilovně, zhmotněním zbabělého strachu z prohry a prezentaci sportovní dekadence a úpadku. Prostě fujtajblem v trenkách. Časem jsem musel své názory poupravit. Dokonce, chtěnechtě, uznat, že postavy Physique jsou příjemné na pokoukání. A v neposlední řadě kapitulovat před faktem, že to je právě tahle kategorie, která pomohla zpopularizovat cvičení a přivést mnoho mladých mužů do fitek, potažmo na pódia. Nestal jsem se zarytým fanouškem běloskvoucích úsměvů a moderních účesů, ale přestal jsem se na to dívat skrze prsty. I to možná zapříčinilo, že už mi nechodí do schránky nábojnice za mé texty o téhle kategorii a nemusím se vyhýbat hromadě exkrementů před mým vozem. Ba co víc, dokonce se mnozí závodníci Physique se mnou dají do řeči a ti největší masochisti se společně i vyfotí. Možná proto, aby tím získali pěkný terč pro svou střelbu ze vzduchovky. Ale takovým detailem už se nechci zabývat. Každopádně už žiju s touhle kategorií v míru a harmonii.

Nicméně jen co jsem jí začal rozumět, přestávám rozumět mnohým jejich aktérům. Anebo, a to je ještě horší, mnozí závodníci Physique možná nevědí, do jakého že odvětví se vlastně přihlásili. Protože jinak nerozumím mnohým povzdechům, které jsem zaslechl v rozhovorech na M ČR, popřípadě v následných diskusích na sociálních sítích. Ale abych si našel ty správné argumenty, musíme se podívat trochu do historie. A začít úplně jinou kategorií. Bikini Fitness například…

Physique totiž celkem věrně kopíruje příběh vzniku kategorie Bikiny Fitness. Ta vznikla proto, že se nám ženská kulturistika poněkud zvrtla. Z původně křehkých držitelek titulů Ms. Olympia se postupně staly monstra s klitorisy velikosti pinďourů pygmejských náčelníků a silikonových vaků trčících na brutálně vyřezaných prsních svalech, za které by se nestyděl nejeden profík kategorie do 212 lbs. Poslední držitelky titulu zkrátka nebyly zrovna tím tahákem, který by přivedly zástup děvčat do dřepovací klece. To se povedlo až s nástupem kategorie Bikiny. Ale i zde, po pár letech hledání sebe sama, nám začaly děvčata nabírat na svalech, zpevňovat a tvarovat zadky do té míry, že připomínaly Kentaury a pomalu, ale jistě se začala vytrácet ona ženská sportovní křehkost. Logicky. Stane se to pokaždé, když máte hodnotit tělo a svalový tonus. Prvních pár let se tam hlásí Máni a tety, co cvičily v Sokole, aby je pak sfoukla holka, co cvičila i v posilovně. Máni mizí, přibývají děvčata co objevila kouzlo dřepu, startovní pole se vyrovnává, rozhodčí se potřebují něčeho chytit, svaly postupně rostou, vymakané zadnice se zvětšují, ramena rozšiřují, svaly tvrdnou a anabolikům se otevírá další, doposud zapovězený trh… A tak je třeba přibrzdit a nabídnout alternativu. Třeba novou kategorii s trochu zavádějícím názvem Wellness Fitness, kde se můžou svalnatější holky realizovat. A teď zase budeme vídat pár let hubené bikiny, počítám.

Zpátky ke kulturistice. Tam to máme obráceně. Svaly časem brutálně nakynuly, kulky naopak zalézaly, břicho se zvětšovalo, běžné nášlapné váhy do 130 kil přestávaly stačit. Brutální ufuněné a zpocené koule přestaly být motivací. A když už motivací byly, bylo nemožné jim během pár krátkých let konkurovat. Na pódiích začínala zet generační díra, kterou bylo potřeba zalepit. Vznikla Klasická kulturistika pro všechny ty, kteří sázeli na souměrnou, nijak přehnanou svalovou hmotu. Téměř hned byl problém vyřešen. Poměr váhy a výšky zaručoval, že nikdo nemohl nijak objemově vyčnívat. Tedy až do chvíle, než nám začali závodit lidé bez kůže. Opět logický vývoj. Když nelze trumfnout soupeře objemem, musí se vsadit na tvrdost, separaci a vyrýsování. A ta začala být brutální. A do toho se mnohým adeptům soutěžení nechtělo. Leč, závodníci jsou potřeba. Teda hlavně jejich startovné.

A tak se zrodil nápad na slepici, snášející zlatá vejce. Kategorie Physique. Kategorie, kde jste mohli uspět i po pár měsících cvičení s dietou na rohlíkách s máslem. A zájemci se hrnuli ve velkém a Eura a především Dolary taky. A tak se nám objevil mužský ekvivalent Máni a tety. Měli jsme tu Lojzíky a jelimany na pódiích v surfařském oděvu. Každý, kdo už nějaký ten pátek cvičil, jasně viděl, že může mít medaili taky. Takže tu máme kategorii, kde to na podiu občas vypadá jak v otevřené plechovce sardinek. A víte co? Překvápko. Zvětšují se nám svaly, tvrdnou, vyrýsovávají se a… však dál už to znáte. Jenže potíž je v tom, že to tak nemá být. Mezinárodní pravidla Physique jasně hovoří o tom, že se posuzuje přiměřená svalnatost, vyrýsování, symetrie a tvar postavy. Do úvahu se bere též barva pokožky, vlasy a rysy obličeje, které by měly dotvářet celkový vzhled postavy, které by měla být sportovní a estetická. Extrémně svalnatá postava bude známkovaná dolů! Čili, pokud v dohledné době věda nepokročí natolik, že transplantace hlavy bude rutinním zákrokem, jsem absolutně bez šance…

Jenže já si ten handicap šerednosti uvědomuji a nehrnu se tam, zatímco mnozí physique zbytečně fňukají nad svým umístěním. Physique je o srovnávání. O přiměřenosti. Takže pokud máš největší svaly v kategorii, máš smůlu. Máš smůlu i v případě, že si v kategorii nejvyrýsovanější. A stejného peška máš i v případě, že máš postavu z oblasti snů, ale obličej jak Václav Klaus mladší. Podle takhle širokých pravidel bych nechtěl rozhodovat. A už vůbec ne v nějaké loterii přiměřenosti závodit. O to víc pak nechápu, když si někdo stěžuje na umístění, protože byl v něčem nej. Málokdy byl totiž nejpřiměřenější..

Častým argumentem těch osvalenějších fyzíků je ten, že v USA jsou mnohem svalnatější tyhle kluci. To je pravda. Ale zase je to o srovnání. Pokud na vrcholné soutěži USA amatérští kulturisté v nejtěžší kategorii běžně závodí s vahou kolem 120 kil, logicky mohou být američtí fyzíci větší. Protože i tak budou vedle těch kultíků za soušky. Ale nám se tu neprohánějí na MČR 120 kiloví chasníci. Takže pokud chceš mít velké svaly v pestrobarevných kraťasech, musíš za velkou louži, a ne si stěžovat na rozhodčí. Chceš mít tvrdý hustý svaly? No tak mazej do klasiky a nehrň se do kategorie beachboyů.

Takže se nám to zase trochu zvrtlo. A aby nám zůstal příliv kluků, co by rádi medaile, ale ne už obřiskové svaly, máme tu novou kategorii. Classic physique. A doufám, že se co nejrychleji zavede i u nás. Doufám, že ty fyzikáři, toužící po velkých svalech na vrchní půlce těla, tam přelezou. Ubude tak prostor pro výmluvy, že kulturisti jsou neestetický monstra s vyvaleným pupkem, takže v rámci svého přesvědčení o estetice postavy musí borci startovat ve Physique. Protože o estetice postavy bude Classic Physique především. Takže můžete být výstavní estéti se solidním objemem svalové hmoty. Už se tam na vás těším, pánové svalnáči..

P.S. Fotky borců z našich pódií jsou čistě ilustrativní.