Cesta za snem- 10.díl- Arnold Classic

Pokračování z minulého dílu

Zde minulý díl : https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/norbert-zajac-cesta-za-snem-zivotni-forma

Nový cíl stanovený

Jak jsem zmiňoval po návratu na Slovensko z Essenu, z FIBA ​​Power 2012 jsem se bez okolků pustil do přípravy. V hlavě jsem měl jasno a chtěl jsem se zúčastnit tentokrát něčeho mnohem většího než dosud. První zastávkou podzimní části sezóny 2012 měl být Arnold Classic Amateur ve Španělském Madridu.

Mezi jarní sezónou a podzimní sezónou jsem neměl příliš mnoho časového odstupu, protože Arnold Classic Europe se konal již 11-15.10. 2012. Byla to i svým způsobem výhoda, protože jsem měl velmi dobrou mimosezónní formu s nízkým% tuku a tak jsem se mohl ještě zaměřit na nabírání svalové hmoty, bez zbytečného nabírání přebytečného tuku. Pamatuji si, že stravu jsem měl nastavenou na základě takového zdravého životního stylu. Nešlo o dietu, avšak poprvé jsem si začal pohrávat se surovinami jako jsou Cuscus, batáty, quinoa, pšeničný bulgur, amarant, fazolky mungo a podobně ...

Myslím, že i toto na mě zapůsobilo velmi pozitivně, protože to byla taková příjemná změna pro mou rutinu a přitom jsem vůbec nenabral na tuku.

Nastavení tréninkového plánu

Objemově tvarovací fázi jsem začal cvičit i se sparingpartnerem, kterého mi v té době dělal můj velmi dobrý klient Ivan Maník, kteří mi mnohdy i s jeho bratrem Jankem a jejich manželkami pomohli, ať už sponzorsky, nebo jako přátelé s užitečnými radami do života. V podstatě mi pomáhají dodnes a tato milá rodina mě zve i na rodinné oslavy, takže mnohokrát mám pocit, že už jsem jako jejich člen rodiny. Je úžasné, že díky práci, která Vás nějakým způsobem baví, poznáte lidi, kteří jsou s vámi pak spjatí v úplně v jiných rozměrech a vztah klient versus trenér se mění na skutečné přátelství.

No ale vraťme se k tréninku. Mou dlouhodobou slabinou, která vlastně přetrvává dodnes, ale postupně se to zlepšuje, jsou ruce. Takže trénink bylo nutné za pomoci mého trenéra Andreje Mozolaniho sestavit tak, abychom využili i ten kratičký čas, který nám zbýval do nadcházející sezóny, abychom na tomto defektu zapracovali. Studoval jsem si, co by mohlo mít efekt a tak jsme se rozhodli pro metodu FST-7, kterou aplikuje na svých klientech světově uznávaný mentor a guru Hany Rambod.

Jako vzor pro sestavení tréninku jsem tehdy použil materiál, který napsal Igor Kopeček pro svůj portál Eastlabs. Byl tam i konkrétní tréninkový program s rozložením tréninkového splitu se zaměřením právě na ty mé nešťastné paže. Trénoval jsem tedy 5x v týdnu, kdy jsem tělo měl rozdělené na ruce, nohy, volno, hrudník a biceps, záda a lýtka, ramena a triceps.

Bylo fajn vidět, jak se při mně zlepšuje i můj klient Ivan, jehož trénink se mnou ho bavil, i když byl skutečně náročný.

Tuto přípravu jsem bral skutečně poctivě a všechno jsem si podrobně nastudoval, co se týkalo této metody. Hany Ramboda doporučoval i určitou superkompenzaci před tréninkem, která měla zajistit mnohem větší přívod živin do svalu, hlavně během 7 -mých závěrečných sérii, odcvičených na konci dané partie, což vlastně charakterizovalo metodiku FST-7.

V této metodě jde o to, udělat nějaký cvik, který je zaměřen právě na konkrétní oblast dané partie, která zaostává a udělat s nějakou plus minus konstantní váhou 7 sérii s 30 vteřinovými pauzami, během nichž bylo nutné vypít 0.5 dcl vody.

Superkomenzace před tréninkem měla obsahovat zvýšený obsah sodíku, komplexní sacharidy s pomalu se uvolňující řetězcem a rychlé stravitelné bílkoviny. Já jsem tedy používal jako zdroj sodíku kečup, zdroj sacharidů ovesné vločky a zdroj bílkovin hydrolyzovaný protein. Všechno jsem to snědl cca jednu hodinu před tréninkem, s výjimkou tréninku nohou, kdy to bylo 90-120 minut. Myslím, že svůj efekt to přineslo a za krátký, asi dvouměsíční objemově tvarovací cyklus, se mi podařilo nějaké ty gramy svalů na sebe nalepit.

Začátek diety

Byl už ale Srpen 2012 a bylo třeba začít přitvrdit a najet na přísnější režim. Celkem mi vyhovovala příprava takto v létě, protože jsem se mohl s dobrou formou ukazovat na koupališti a vábit tak ženské publikum. Koupaliště mám v oblibě dodnes, ne proto, že bych měl potřebu se někde promenádovat, i když samozřejmě, že každému nějaký ten kompliment udělá dobře, ale je to hlavně proto, že mám skutečně rád vodu a slunce. Vzpomínám si na takovou úsměvnou příhodu, když jsem byl v tomto období s mou maminkou na koupališti a měl jsem na sobě klasické soutěžní plavečky, že jsem si všiml, že se mi ještě docela dost zařezávaly do slabin v oblasti hýždí, co ukazovalo to, že tam mám ještě podstatné množství tuku a to mě skutečně rozzuřilo. Mamina musela poslouchat moje dietní výkyvy nálad, pak jsem vytáhl papír a pero ihned jsem volal mému trenérovi Andreji a rozhodl jsem se dietu přitvrdit.  Chtěl jsem tím jen říci, že i koupaliště mohou hrát důležitou roli na vývoj soutěžní formy haha.

Před touto soutěží jsme začali dělat i takové větší promo, protože jsem byl vlastně první Slovenský juniorský kulturista, který měl v plánu a šel se zúčastnit takovéto mezinárodní akce. Dá se říci, že tímto krokem jsem pak otevřel i ostatním juniorům cestu, nebo dodal dost kuráže, že si to mohou i oni vyzkoušet. Točili jsme videa v režii Mozolani The Fitness Authority, i videa v režii Eastlabs, točené Igorem Kopčekem.

Forma gradovala a vypadalo to opět na životní formu. Samozřejmě to by bylo, kdybych během přípravy neprožil i nějakou tu peripetii. V závěru přípravy jsem začínal mít dost vážný problém se spouštěním krve z nosu. Ty krvácení byly tak často krát silné, že mě skutečně oslabily. Asi týden před soutěží mi Andrej vybavil soukromého lékaře, odborníka z nosní-ušního oddělení. Naštěstí nebylo to nic vážného, ​​měl jsem pouze cévky popraskané, které mi vypálil nějakou kyselinou a měly se tím zatmelit.

Čas odletu

Nadešel den odletu, tuším, že jsme letěli o 2 dny dříve, než začínala soutěž a tedy 9.10. 2012.

Letěli jsme z Prahy přímo do místa dění, do Madridu. V Bratislavě jsme se ještě setkali s Martinou Tarkovou a Marií Draškovičovou, které také šly závodit na tuto prestižní soutěž. Opět jsem byl nejmladším členem Slovenské výpravy. Společně s námi letěl i můj trenér Andrej Mozolani a v té době další jeho svěřenec Petr Března i s manželkou.

Perličkou bylo, že jsme na odlet přišli fakt za 5 minut 12, takže jsme auto zaparkovali hned na prvním letištním parkovišti, což se nám pak později vymstilo, ale k tomu se vrátím později.

Když jsme už dorazili do Madridu, začal jsem cukrovat mými oblíbenými skořicovými Cinnie Minnies a vydali jsme se na prezentaci. Před prezentací se mi samozřejmě muselo něco stát, jak jinak, že?. Opět se mi pustila silně krev z nosu, takže fotky z prezentace mám opravdu krásné, sice forma je na nich myslím, že dobrá, ale tampon v nose byl skutečně krásný.

Po prezentaci jsme se vydali na hotel, kde jsem odpočíval, i když tyto předsoutěžní noci ze srdce nenávidím, protože se nudím, spát se mi nejde a jsem nervózní. S Andrejem jsme neustále kontrolovali mou i Petrovu formu a podle toho jsme ladili celý závěr.

Den D

V rozcvičovni se mnou byl Aleksander Kodzoev, který byl neskutečný a soutěžil do 90 - tce. Hodnotil jsem ho jako ideál kulturisty v mých očích. Krásné plné svaly, krásná symetrie, neviděl jsem na něm žádnou chybu. Také do rozcvičovny dorazil i Alexej Lesukov, který měl kolem sebe ještě 5 členný kompars. Byl neskutečně obrovský, ale Kodzoev byl král této soutěže. Však také vyhrál absolutku a tak získal profesionální kartu.

Horší to už bylo však se mnou. Formu jsem měl skutečně životní, byli jsme s ní spokojeni s mým trenérem, ale když dorazili do rozcvičovny moji soupeři, byl jsem už ve stresu. Soutěžil jsem v kategorii open, což znamená bez váhového rozdílu a jednoduše přišli obrovský giganti. Jasně, možná neměli takovou kvalitu svalstva jako já, ale byl jsem proti nim skutečně subtilní.

Samozřejmě jsem šel bojovat, nevzdával jsem se, ale když mě nevyvolali do prvního porovnávání, bylo to obrovské zklamání. Tuším, že mě vyvolali až na třetí srovnání a to už jsem už věděl, že jsem mimo finále.

A tak se i stalo. Velké promo doma na Slovensku, velké očekávání moje, fanoušků a jednoduše jsem nepostoupil ani do finále. Velmi špatně jsem to snášel. Plakal jsem na hotelu, byl jsem bez nálady, všem jsem musel lézt totálně na nervy. Zklamání bylo obrovské.

Dieta pokračuje

Problém byl však dořešit stravu, protože mě čekalo ještě několik soutěží a v podstatě o týden na to se konalo Mozolani Classic, kde jsem chtěl v každém případě startovat.

Tehdy se ukázalo to, že prodražený parní hrnec je totálně nanic a to doslova!

Nakoupil jsem si nějaké maso a zeleninu v potravinách, ale příprava jídla v něm trvala tak příšerně dlouho, že jsem byl totálně z toho nervózní. Nemluvím pak o jeho čištění, to skutečně dalo zabrat. Samozřejmě ta nervozita byla ještě umocněna mým neúspěchem a to nemluvím o neochotě Madridských restaurací a jejich kuchařů připravit mi steak, nebo prostě nějaký kousek masa bez tuku a bez kdejakých smažených příloh.

Naštěstí jsme se na Expu poznali se Slovenkou Ivkou, působící jako soutěžící v kategorii bikiny fitness, která ale již dlouhá léta žila v Madridu. Madrid velmi dobře znala a ochotně se nabídla, že mi bude během pobytu každý den nosit na expo Arnold Classic kuřecí prsa, připravené na vodě. Platil jsem jí skutečně jen za to maso, takže to bylo super a velmi mi pomohlo, že jsem měl takový komfort. Ivka byla jako reportérka pro Eastlabs, takže v její pracovní náplní bylo, aby dělala na Expu různé rozhovory, takže ona tam musela přijít tak či tak a já jsem neměl ani kde trávit a zabít čas během pobytu, protože jsem byl v dietě a na víc ze všeho ještě totálně frustrovaný.

Problém byl i zařadit tréninkový režim v Madridu, protože hotelové fitko v místě kde jsme byli ubytováni, obsahovalo pouze jakousi posilovací věž, která se celá kývala, když jsem začal na ní cvičit. A taky jeden stepper, který se asi po každých 10-ti šlápnutí vypnul. No nevzdával jsem se, a i přes to všechno jsem improvizoval a vytvořil jsem si nějakou verzi kruhového tréninku tak, abych vybil co nejvíce glykogenu z těla, který jsem doplnil během superkompenzace před soutěží. Objevili jsme však jedno fitko, vybavené komplet značkami Hammer a Technogym, asi 12 km vzdálené od našeho ubytování.

Den před odletem jsem se tam vydal tedy na trénink nohou, že si konečně pořádně zatrénuju, no ale zjistil jsem, že to byl pořádně drahý špás.Taxík mě stál 30 euro a jednorázový vstup, který běžně ani neměli v nabídce také 30 e. Ano, fitko bylo krásné, ale co z toho, když jsem byl o 60 e lehčí? Jenžekdo ví, jak to je s posedlostí v kulturistice, ten pochopí, že v takové fázi a v krizových situacích je závodník schopen udělat cokoli a v podstatě bez váhání.

Když konečně nadešel den odletu, voda v těle se mi stále nadprůměrně držela, což mě dost znervózňovalo. Možná to měl kromě špatných tréninkových podmínek na svědomí i vysoký stres a strach z toho, jak se postavím k negativním reakcím a postojem široké veřejnosti, kvůli mému umístění. Kortizol je svině a umí udělat divy, v tom negativním smyslu.

Nepříjemné překvapení

Asi si vzpomínáte, že jsme nechali stát auto přímo před odletovou halou. Takže když nám po příletu za 4, či 5 dní účtováli 500 e za parkování, byla to skutečná pochoutka. Já jsem už byl totálně švorc, ale Andrej to zatáhl, takže to mě spasilo, ale hrozně mě to moc mrzelo, že do Madridu šel vlastně kvůli mně, neudělal jsem výsledek a ještě přišel o kopec peněz, o které vůbec přijít ani nemusel.

Chtěl jsem to všechno smazat tedy na zmíněném Mozolani Classic, ale jak to dopadlo? ... Čti další část