Chceš svaly? Tak dobře poslouchej, ty smrade...
Autor: Pavel Vacek
16. 7. 2023
Pamatujete, jak se vcelku nedávno spustil povyk kolem proslovu hokejového trenéra Martina Stloukala? Jedni se ho zastávali, druzí mu spílali, nějací hokejoví papaláši vyžadovali omluvu, tuším, že mu někdo napařil i pokutu. Zároveň se zčistajasna vyrojili všelijací odborníci, mentální koučové a psychologové a donekonečna rozebírali jakou psychickou újmu obdrželi ti puberťáci, když zaslechli nějaké tu peprnější slovo. Věřím, že pro mnohé to byl skutečný šok. My, rodiče, jsme vychovali generaci mileniánů, kteří vyžadují neustálou pozornost a chválu a sebevědomí si budují za pomocí lajků a srdíček. I já chválím za každou blbost. Ačkoliv mnohokráte přinucen okolnostmi. Jako třeba například tehdy, když má dcera ukončila asi 3 třídu a všichni rodičové a příbuzenstvo do desátého kolene bylo zváno na ukončení školního roku. Tam byla děcka dekorována a pasována na čtenáře a počtáře a humbuku kolem toho bylo, jako kdyby ty školáci zrovna objevili lék na břišní tyfus. A protože nechcete děcku kazit radost, plácáte tam rukama, infantilně se smějete a chválíte a obdivujete to, že za rok umí psát, počítat a malovat trojúhelník. Haleluja. Vyzdvihujete tu nejzákladnější funkci školství. Hromadně slavíte průměr a ani to ne. Není se pak čemu divit, že mladí očekávají obdiv za to, že prostě jsou. Za obličej lajk, za svaly tři a za řiť aspoň pět.
Asi není žádná novinka, že generace těch, která má na starosti mentální vývoj lidí do 20-ti let, byla sama vychovávána spíš podle zásady „škoda každé rány, která padne vedle.“ A ačkoliv masoví vrazi a jiní psychopati z naší generace nijak nenavyšují průměr deviantů z celkové populace, tyto výchovné metody jsme naprosto opustili a naopak se vydali úplně opačným směrem k dalšímu extrému nikdy nekončící chvály. V zásadě je to dobře. Leč se nám tu vyskytl jiný problém. Jak oznámit mládeži realitu všedního dne? Příkazy a dril vystřídala volnost volby. Předkládáme tuny informací k výběru a čekáme, že se v tom sami zorientují. Chceme motivovat a podporovat, a tak chválíme i to, že se trefí hovínkem do mísy a nenalakuje dlaždičky přírodní hnědou. Dokonce i já mám obrovské potíže poslední dobou říkat věci tak, jak se mají. Především proto, že mnohdy musím odpovídat jménem Extrifitu a každé příkřejší slůvko by znamenalo urážku tazatele a obvinění z arogance ze stran naší firmy. Takže místo toho, abych dotyčnému, kterému není přes sádlo vidět značka jeho trenclí, suše odpověděl, zda nevyměnil soudnost za slepecké brýle Stevieho Wondera, pokud chce jít za pár týdnů na soutěž za náš Club, kroužím kolem jasné odpovědi s pomocí slůvek možná, chtělo by, asi, mohl byste...
Stejně tak je to s dotazy na růst svalů. Mám tu jeden typický. „Dobrý den, je mi 17 let, vážím 61 kilo, měřím 179 cm. Poraďte mi, co si mám koupit, aby mi vyrostly svaly. Ráno nestíhám snídat, cvičím 2-3 týdně doma a nemám moc peněz.“ Odpovídám a začíná z toho být třídenní kolotoč výmluv, vytáček, okolností a důvodů, na které je dnes velmi těžké odpovídat po staru. Tak, jak jsem to slýchával já ve svých začátcích. A proto dávám hezké odpovědi plné možností. Což je samozřejmě chyba, neboť progresu prospívá spíš železná pěst tyrana než duch sladké demokracie. Takže by to chtělo se zhluboka nadechnout a říct spíš tohle…
"Tak poslouchej ty smrade, co to tady kecáš, že nestíháš snídat? Ty si snad nikdy neslyšel svoji babku říkat, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne? Na to nemusím mít elasťáky, tablet v ruce a 14 dní starej certifikát trenéra, abych ti řekl, že ta seschlá paní má pravdu. Umíš dělat streamy na facebooku, krást filmy i muziku ve velkým, na instagramu si odfiltrovat beďary velikosti talíře UFO a budík si nastavit neumíš? Tak se to budeš muset naučit kámo, protože jinak si v hajzlu a ty svaly ti nikdy nevyrostou. Nebudou mít z čeho, když je první tři hodiny, než se dostaneš k žvanci, budeš pálit. Že ti je blbě po ránu a nic do sebe nenasoukáš? No protože si to podělal už dávno! Když 10 let nesnídáš, asi ti nemusí bejt nejlíp po bílkách s vločkama. Ok, tak musíš začít aspoň s tekutou stravou. Nalej do sebe gainer, ten se stráví lehce. Časem přejdi na tuhou stravu. Cože? Že si na internetu viděl, že se po něm tloustne? Tak počkej mladej, to si musíme vyjasnit. Momentálně to vypadá tak, že když si sundáš svetr, tak zmizíš. Rentgen ti dělají před rozsvícenou žárovkou a deštník ti máma zakázala nosit, aby pro tebe nemusela jet 50 kiláků, až zase zafouká. A ty se bojíš, že z tebe bude po jedný piksle gaineru Fatty Pillow nebo co? Myslím, že tě čeká dost dlouhá mezifáze, kde ten příjem kalorií můžeš redukovat, ale zatím to vypadá, že podle tebe kreslili postavičky z filmu COCO. Takže jez. Že nevíš, jestli dát ráno sacharidy, nebo bílkoviny? Že jedno vylučuje inzulin tak, že po něm usneš jak Šípková Růženka a druhý zase nedodá energii? Dyť je to jedno! Vyzkoušej obojí. Důležitý je, aby si do sebe dostal živiny. A to hned zkraje po probuzení.
Nachystal sis vůbec svačinu? Ne? Že se spoléháš na mámu? Tvl kolik ti je? 17? A asistenci mámy potřebovat nebudeš, až zase budeš zavádět pinďoura Máně do podbřišku? Koukej zvednout zadek od playstationa a navařit si rejži, do toho kydni tvaroh, nebo protein, pokud není moc peněz na maso. A vůbec, proč o víkendech nebrigádničíš, když nemáš prachy? Chceš mít svaly, ale platit ti je má máma s tátou, co? Doba ti přeje chlape, dneska berou všude. A všude celkem slušně platěj, tak se nenech zlákat na to, že si za pár Euro budeš stahovat předkožku před kamerou. Stejně se to provalí a místo respektu díky svalům, budeš všem k smíchu kvůli tvému zakřivení. Že už teď jíš jak mlejn? Co si to tady nalháváš? Možná tak princezna ze mlejna, ale kdybys jedl kotel, nenadávali by ti do anorektičky. Prostě musíš jíst víc. A jestli to fakt nedáváš, přidej k tomu ten gainer.
No a teď k tréninku. 2-3 x týdně doma? No.. pokud se tam plácáš s nějakou lesklou jednoručkou, je to na nic. Fitku se asi nevyhneš. Ale ne, že se tam budeš věšet na kladkách jak nějakej pavián. Ostatně, nebyl bys sám. Uvidíš tam hodně hošanů, co dělaj bicáky na kladce zeshora, v sedě, v kleče, jednoruč, dvouruč, pak s jednoručkama a pak zase jinak. Poznáš je snadno, vypadají jako ty a ještě si tu hrůzu fotěj. Takže si tam najdi někoho, kdo nevypadá jako ty a popros ho, jestli by ti neukázal, jak se dělají dřepy, přítahy činky v předklonu, tlaky na ramena, francouzský tlak a normální biceps. S tím si klidně 3x týdně vystačíš, když to dáš komplet. A navíc toho budeš mít plný brejle, takže nebudeš vymejšlet žádný parakombinace na strojích.
A nech v šatně ten tvůj debilní telefon, co si s ním furt hraješ. Máma snad ví, kde jseš, ne? A na nic jinýho ho při cvičení nepotřebuješ. Že na něm posloucháš hudbu? Tak to asi vypadá, že si doteď jel na velrybím zpěvu, ne? Tak zkus změnit žánr. Třeba cinkání železa. Navíc stejně kecáš! Čumíš do toho, messengeruješ, jseš na fejsu, insta, srdíčkuješ holkám prdele. Soustředění na tréninku je pryč. Po tréninku se nažer. Buď si vem s sebou krabičku s jídlem, nebo si dej koktejl. Za mě je ideální tady tuhlenc HERO. Je v něm všecko, co potřebuješ bez nějakýho velkýho špekulování. Nic lepšího není. No a jakmile přijdeš domů, pořádně se nacháluj. Maso, rejži, brambory, těstoviny, s tukem si zase tak moc lámat hlavu nemusíš, když ti jsou vidět žebra. Ale bacha! Zase žádný sračky, jo? Rohlík s máslem a točeňákem je k ničemu, to si se tam trápil nadarmo. A vůbec… Gaineru se bojíš, ale chipsy s energiťákem u stejšnu jsou v pohodě, viď? No ty jseš teda génius chlape. Tohle vyhoď, takový jídla jsou k ničemu.
A ještě jednu věc na závěr. Ne že se zase vykalíš o víkendu jak dobytek. Makáš, dřeš, teď už si i vaříš a pak bys to všechno zahodil jenom proto, že tě šimrá šourek. Zkus sbalit tu buchtu na baru za střízliva. Aspoň ji zas nepobliješ, kdyby to náhodou vyšlo. Ale i kdyby, vem to čert, stanou se horší věci. Třeba to, že se ti kvůli chlastu strašně prodlužuje regenerace. A když se prodlužuje regenerace tak co? No tak nerostou svaly, ty hlavo! Tak to bychom asi měli. Každopádně, pokud ti to nevoní, tak už mě neotravuj, protože jiná cesta než přes disciplínu a tvrdou práci ke svalům nevede. Kulturistika totiž není pro fňukny, víš?