Chování ve fitness centru aneb neberte si všechny rady k srdci

Když jsem se díval na mnohá doporučení, jak na tuzemských, tak i zahraničních serverech, přišlo mi toto téma všude šroubovitě napsané, příliš moc komisní, nenašel jsem nikde po světě něco liberálního ohledně chování v posilovně, všichni k tomu prostě přistupují akademicky a já se sám sebe ptám, jestli je to ta pravá cesta.
 
Vždycky vznesu nějaké pravidlo, které jsem našel a budu se snažit oponovat, respektive řeknu svůj názor a záleží na vás, jak k mému názoru budete přistupovat vy.

Na jednom serveru jsem našel následující radu:
1, Móda je užitečná věc, ale do posilovny se vážně nehodí!

Když má někdo zalíbení ve starých teplácích nebo spartakiádních trenkách, no prosim, ale doporučovat toto lidem chystající se na svůj první trénink do fitka, to mi přijde moc. Je přece na každém, v čem se cítí dobře. Já třeba chodím všechny tréninky v značkové módě, ale když jedu nohy, vezmu si starý legíny od Vietnamce a je mi stejně fajn, prostě podle užitečnosti, protože chci mít na tréninku nohou něco přilnavého na nohy. Na druhou stranu chodit do fitka jako nějaká „pítrovka“ taky asi nebude to pravé. Záleží na každém, v čem se cítí dobře, a když někdo rád cvičí v hadrech za desítku, ať cvičí, vždyť člověka nedělá to, čím je, jak ho chápeme, máme rádi to, co má na sobě, ale co má uvnitř, jaký je. Nemyslíte?

Další rada, ta mě taky vzala:
2, Berte posilovnu jako chrám, kde se vám jako trest za přílišné mluvení dostane prokletí, po kterém ochabnete!

Jestli pro někoho je posilovna chrám, záleží ryze na něm, my rozhodneme, co pro nás cvičení znamená, či nikoli, to bych ještě pochopil, ale za přílišné mluvení dostanete prokletí? To už je i na mě moc. Fitko je především místo, kam si člověk jde zacvičit, odreagovat se, vyčistit hlavu. Dříve jsem psal jeden článek, jak zvýšit intenzitu v posilovně a jeden z mých bodů bylo, že člověk když ví, že mu to pomáhá, může se nahecovat a zakřičet si, zasyčet atd…prostě, aby zvednul těžší váhu, dal víc opakování… Dokonce si pamatuju, že na to byl i nějaký výzkum ve spojených státech, který tuto teorii podpořil, ale ten není důležitý, to přece víme všichni. Kdo tvrdě trénuje, ví, že když se vyhecuje a zakřičí si, dá třeba ještě o dvě, tři opakování víc. Má to původ v naší fyziologii, vyplaví se nám do krve víc testosteronu a je znát, že to funguje. Nechci být zastáncem nějakého fitka, kde všichni křičí a nedá se tam v klidu cvičit, ale občas když někdo zařve, buďme prosím my tolerantní a chápejme to!

Dále jsem našel další pěkné doporučení:
3, Když si usmyslíte, že z nějakého místa vytvoříte na několik minut své cvičební stanoviště, zamyslete se na několik vteřin, zda nepřekážíte někomu jinému ve stejné myšlence.

Na první pohled dobrá a slušná rada, ale zatím jsem nenašel žádný stroj nebo lavičku, na které by nemohli cvičit dva a vzájemně se střídat, proto doporučuju, jestliže se tedy někdo chystá na stejné stanoviště, normálně k němu zajděte a zeptejte se: „Můžeme se střídat?“ Buď řekne: „Jasný, mužem,“ nebo řekne: „ já už mám jen jednu sérii…“ Když si někdo myslí, že bude cvičit sám na stroji, tak ať si udělá svojí posilku doma, kde ho nikdo nebude otravovat, ale fitko je místem společenským, a když už člověk cvičí podle nějakého tréninkového plánu a chce zjistit, zda je pro něho ten pravý, nebo nakolik je účinný, musí ho vyzkoušet v tom pořadí, které má, nejde to, aby si řekl, tady teď je Franta, tak ho raději nebudu rušit, tím vlastně poruší ten svůj tréninkový plán. Takže je to jen na vás.

Jeden velký odborník doporučuje následující:
4, Když už jdete do posilovny, zkuste vyvinout nějaké úsilí a nerealizujte tuto činnost jako odpočinek!
 Jo, tohle má něco do sebe. Myslím ale, že je to každého věc, jakou má motivaci chodit do fitka, každý člověk je svobodná bytost a rozhoduje se podle svého uvážení. Myslím 

si, že bychom měli být tolerantní, jestli někdo a já takových u nás ve fitku znám mraky. Chodí cvičit a producírujou se tam s ručníkem a jen když vidí někoho známého, tak šup za ním a klábosí s ním třeba půl hodiny, já tyto borce respektuju, přesně stejně tak jak ty, co chodí do fitka, nikoho si nevšimnou, a když odcházejí, řeknou čau a šmitec. Prostě každý jsme jiný, každý máme jinou povahu a jenom proto, že tam někdo nezvedá stovku na benči a neustále tam s někým klábosí, nemusí být nutně vyloučen. Prostě uvědomme si, že fitko je nějaké specifické prostředí, nikdy se mi nestalo, a to jsem chodil do desítek fitness center, že by tam někdo třeba dostal přes držku, ne to opravdu ne. Je to místo, kde si všichni chlapi a skoro všechny dámy tykají, většinou se chovají slušně, dokonale se zde seznamují páry typu, kolik toho ještě máš? Ještě jednu sérii, jak často sem chodíš… a atd. Je to místo opravdu podobné nějakému chrámu, kde se všichni chovají navzájem naprosto cool, proto ho tak milujeme, proto tam taky chodíme, protože je nám tam dobře, takže když někdo místo do hospody si zajde do fitka, ať si zajde, je to jenom jeho věc a my to musíme respektovat

Také jsem na zahraničním serveru našel následující radu:
5, Nepozorujte zbytečně všechny lidi kolem vás, mohli by se cítit trapně, zejména tlusté osoby se necítí příliš dobře, když je všichni pozorují!

Tak tohle je také pěkné fitness přikázání. Nemám problém s ním souhlasit, ale napadá mě, že fitko přece nemůže být místo, kde se bojíme pohlédnout na toho druhého, jen proto, že má trochu více tuků na sobě. Já třeba návštěvníky posilovny pozoruji rád, né že bych se chtěl koukat na oné tlusté tělo, ale zajímá mě, jak cvičí, jak provádějí techniku, abych prostě měl přehled, kdo trénuje tak, že si huntuje tělo a samozřejmě, když už to přesáhne nějakou hranici, zajdu za dotyčným a vysvětlím mu, že to lze dělat i jinak. Samozřejmě zejména páni to nelibě nesou. Mám takový pocit, že dnešní společnost chce všechno, co není podle pravítka, nějakým způsobem schovat a asi do toho zahrnuje i velice tlusté osoby. Jednou jsem jel v metru, kde byla snad nejmenší žena v ČR, má snad 60 cm, možná o trochu více a všichni se dívali někam jinam, hlavně aby neupřeli pohled na ni, ale myslím si, že to není ten jediný způsob, jak se můžeme takto stavět k někomu jinému, k někomu odlišnému. Já myslím, dokonce si troufnu říci, že vím, že lidé nějakým způsobem postižení a nebojím se zde na tomto místě napsat lidé s morbidní obezitou, nechtějí, abychom se k nim chovali jinak, tito lidé právě chtějí, abychom se k nim chovali stejně jako ke každému, jako by to postižení, tu jinakost ani neměli. To si ale dnes uvědomuje málo lidí. Já osobně mám mnoho přátel, kteří mají nějaké postižení, a právě proto, že se k nim chovám naprosto stejně, jako by to postižení neměli, tak to je to, proč si mě ty lidi váží a já jich samozřejmě také. Pojďme se společně zamyslet, jak se tedy chovat k někomu ve fitku, kdo má dvě stě kilo, prostě normálně jako kdyby je neměl, největší snad průser bývá, když se na někoho takto díváme a když zjistíme, že si toho všiml, tak hned rychle upřete pohled někam jinam a to je to, čím je nejvíce urazíte, jako bychom snad měli zakázáno se na ně dívat, ale tak to není. Chovejme se všichni k sobě stejně, snažme se o to, když vím, že můj sparing má velkou firmu a v bance plno peněz, neznamená to, že si ho budu vážit více než jiného sparinga, který pracuje jako obyčejný recepční a je rád, že měsíčně vyjde s výplatou. Zkuste se prosím nad tím zamyslet.

A nyní jedno akademické přikázání z dílny také jednoho zahraničního serveru:
6, Ne všichni ve fitku jsou sportovci, nezapomínejte na rozdíl mezi tykáním a vykáním!

Tady asi skutečně neexistuje nějaký recept nebo návod, prostě není, je to individuální. Jen možná pro ty, kteří se tedy do fitka teprve chystají zajít nebo pro ty, kteří ještě v této problematice tápou. Muži si všeobecně tykají, někdy zaznamenávám, že muži starší padesáti let mají tendenci vykat, takže jím samozřejmě vykám, když s vykáním začnou, ale jinak každému muži osobně tykám. Můžeme druhému tykat a přitom tím, jak s ním mluvíme, jakou formu projevu máme, tak tím mu můžeme vyjadřovat úctu. Co se týče žen, je to věc trochu jiná. Když je žena mladá, řekněme do třiceti let, nevidím důvod jí vykat, ale samozřejmě jestliže se chceme zeptat na otázku, kolik má ještě sérií řekněme taková padesátnice, je samozřejmě vhodné jí vykat, a to bez debat. Ženám by se měla prokazovat větší úcta, zdravit je první a být na ně slušní, přece jen je méně žen než mužů, které se v posilovně cítí jako doma, takže jim to samozřejmě můžeme zpříjemnit. Tak na to milí pánové nezapomínejme
 

Jako poslední z „velký rad“ jsem našel následující moudrou poučku:
7, Činku o malé váze nezvedejte, jako kdyby vážila metrák!

Tuto radu jsem také nalezl po svém prouzdání internetem, a abych řekl pravdu, docela mě rozesmála. Říkám si, kdo ji asi zařadil do svého posilovacího kodexu, ten si asi ve fitku moc nezacvičil. Protože nezáleží přece na tom, kolik zrovna třeba jednoručka váží, ale záleží na tom, jakou technikou cvičíte a hlavně jestli nejedete např. gigantické série, a i ta 4kg činka je pro vás obrovský masakr.

Takže, prosím neberte si tyto rady k srdci, až je někde uvidíte napsané, řekněte si v duchu, jakej moula je napsal, co on asi věděl o posilování a myslete si to svoje.

Jak se tedy ve fitku chovat?

Tak vždycky záleží na tom, v jakém fitku se zrovna nacházíte. Určitě jiná atmosféra je v nějakém vesnickém, malém fitku, kde se prostě znají všichni a všichni mají k sobě takříkajíc blízko. A zase na druhou stranu úplně jiná atmosféra bude v nějakém obrovském fitness komplexu typu BBC Praha, Holmes Place a další. Tyto obrovské komplexy mají jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. Tak začneme tou nevýhodou, všechno je tam hrozně rozlehlé, neosobní, lidé se navzájem vůbec neznají a je někdy vyloženě štěstí natrefit na nějakého známého, zase na druhou stranu to může být i výhoda, když se zrovna nechceme s nikým bavit, tak prostě nemusíme, když máme nějaké problémy, můžeme zůstat pro druhé anonymní. Ono je to těžké, když máme nějaké osobní problémy jít do nějakého malého fitka a na všechny se tvářit jako by se nic nestalo. Prostě všechno má své pro a proti a záleží jenom na nás, čemu dáme přednost, co budeme preferovat.

Ono prostě v každém fitku jsou také určité sociální skupiny, ve kterých existují i nějaké zavedené vzorce chování, kdybych to měl napsat jednoduše, asi se to někomu z vás nebude líbit, ale přesto to napíšu, prostě existuje určitá hierarchie právě i ve fitness centrech. Co si máme pod tím představit? Jednoduše ten, kdo vypadá líp nebo má větší svaly, je na vyšším stupínku a může si více dovolit. Znamená to, že třeba když zrovna náhodou přijde ve stejný čas k benčové lavici silák a jeho o 20 kg svalů lehčí kolega, prostě u benčovky zůstane ten víc namakaný. Zní to blbě, s tím souhlasím, ale taková je realita.
Ještě bych chtěl zmínit následující fenomén: I když máte jakékoliv znalosti, prosím nepoučujte povýšenecky lidi kolem sebe. Mně se jednou stalo, že jsem si šel večer zacvičit můj oblíbený hrudník, vůbec jsem se necítil dobře, bylo mi pod psa, nechtěl jsem se s nikým bavit, jenom prostě si kvalitně zacvičit a jít zpátky domů. A co byste nečekali. Přišel jeden z místních borců, takový ten typ co chodí celý v červeným a tváří se, že všemu rozumí. No zkrátka, abych to nezdržoval. Přišel ke mně a říká: „Prosím tě, jak to cvičíš, co ty ramena a ty trapézy, vždyť to cvičíš blbě, dej si tam menší váhu.“ V té chvíli jsem měl pocit, že mít u sebe alespoň jednoručky v ruce, tak bych mu ji snad hodil na hlavu, ale naštěstí jsem žádnou jednoručku po ruce neměl, tak mu říkám: „Děkuju ti za radu, ještě že mám tak někoho znalého a inteligentního vedle sebe jako jsi ty, já tě nemít, tak snad už vážně nevím jak cvičit.“ Zkusil jsem to brát ironicky. On bohužel už moc ne a vyslechl jsem si něco v tom smyslu, ať už si ho nikdy nevšímám, že už pro něj neexistuju a další hlouposti, co mu přišli na mysl. Trvalo měsíc, než se hodil do klidu a nyní už je všechno ve starých kolejích. Ale co tím chci říci? Prostě nechytračme zbytečně, samozřejmě můžeme druhému poradit, slušně poradit. Přijít za dotyčným a zeptat se: „Mohu ti to ukázat, jak by se to dalo taky cvičit,“ a ten druhý jestliže má krapet vlastního rozumu, tak mu to samotnému dojde a my si ušetříme zbytečné konflikty. 

Nedá mi, abych vám nenapsal, jak už jsem zmiňoval, že vlastně fitko je úplně geniální místo na seznámení, proto, pro ty z vás, co svojí druhou polovičku teprve hledají, bychom měli dát nějaké finty, jak být v tom seznámení také nejúspěšnější. Platí tady také ono známé, všeho moc škodí. Když už se vám nějaká dívka nebo nějaký chlapec líbí, nepřehánějte to, nejděte do toho po hlavě. Zalekne se a v tom lepším případě vás bude považovat za blázna, věřte mi, znám to. Jestli chcete opravdu nějakou malou radu, počkejte si, až bude cvičit a můžete k ní přijít a slušně se jí zeptat, jestli byste jí to mohli ukázat, jak se to dělá fyziologicky správně, tohle slovo má v sobě až magické zaříkávadlo, protože každý chce cvičit zdravě, tudíž fyziologicky. Můžete dotyčné nebo dotyčnému ještě prozradit rozdíl mezi fyziologickým a patologickým cvičením a budete-li dosti obratní a budete-li mít štěstí, přinejhorším se trochu skamarádíte a příště už spolu můžete jít někam na bar na proteiňák nebo do kavárny na kafčo. Záleží na vás. Fitko je skvělé místo na seznámení! Takže toho využijte!

Závěrem bych vám všem popřál, abyste si zamilovali fitko, do kterého pravidelně chodíte, aby to pro vás bylo místo, kde se budete cítit jako doma a místo, kam se budete těšit. Mně se to podařilo a všem přeju, abyste měli stejné štěstí, jako mám já.