Dáte jí kopačky a přijdete o všechno. Jo, mluvím o kulturistice, ale…

Být rodičem chlapce je poměrně náročné na rozhodování. Minimálně o Vánocích. Vejdete do hračkářství a zhroutíte se nad tíhou volby, zda nakoupit repliky nejrůznějších zbraní, pořídit mechanické skládačky, utratit majlant za figurky všelijakých bojovníků, případně se nechat inspirovat vlastními neuskutečněnými sny při výběru modelu superkáry. Na výběr jich je víc než na Ženevském autosalonu. To my, zploditelé stvoření, kterým v pokojíku dominuje infantilní růžová, to máme mnohem jednodušší. Na výběr máme jenom několik set panenek. Ale i zde vás mohou zaskočit nejrůznější edice. Třeba limited edition Vdaná Barbie. Stojí 1000 korun. Výhodná koupě, která obsahuje panenku slečny, která od dětství křiví děvčátkům pohled na ženskou krásu a mužného Kena, ovšem jakéhokoliv náznaku pinďoura. Což je pro změnu musí logicky celkem mást s ohledem na to, že se za něj kamarádi ve školce neustále tahají. Jenže pak tu máme edici Rozvedená Barbie. Za 2000 Korun. Pochopitelně bez Kena. Zvláštní věc, ale jde o stejnou panenku ovšem za dvojnásobnou cenu. Jak se vám však brzy dostane ujištění od prodavačky, sada obsahuje i kenův dům, kenovo auto, kenovu kreditku, kenovy děti...

Kulturistika je taky taková Barbie. Pokud se jí věnujete, poskytuje vám radost ze života, můžete se jí chlubit a zajišťuje vám respekt a obdiv. Jakmile se na ní vykašlete, rázem je všechno v tahu. Po pár měsících na vašem těle není ani památky po zásahu činkou a vy získáte sebevědomí hnidy. Kulturistika je zábavná, ale nevděčná mrcha, která vás bohužel neuživí. Tedy v drtivé většině případů. A život vyžaduje, abyste se věnovali i veskrze nudným činnostem, které vás ovšem uživí. Třeba práci. Dále nám to komplikuje i příroda, která nějakou magií v chámovodech zajistila, že jsme neradi sami. Zato se rádi páříme a výsledkem těchhle skopičin bývá to, že běháme po hračkářstvích, utrácíme peníze, za které bychom si mnohem raději koupili protein a další věci. Pak vám dojde, že v králíkárně to taky není bůhvíco, poohlídnete se po nějakém slušnějším bydlení a hned máte za krkem pět bankéřů, na něm doživotní hypotéku a před sebou zářnou cestu k budování kapitalismu v nějakém tom worku. Sumasumárum, život letí a okolnosti vyžadují i jiné priority, než vážení rýže s masem a počítání sérií. Ale nic není napořád. Děti si přestanou slintat na bryndák, vy už nepotáhnete rodinný rozpočet sám, v práci máte slušnou pozici, vydírání šéfa odchodem ke konkurenci zabralo a vy máte konečně plat, jehož část můžete v klidu zapřít před pátravým pohledem spolubydlící nesoucí shodou okolností stejné příjmení. Je čas vrátit se k lásce, co nerezaví…

Dobrá zpráva hned na začátek. Ačkoliv z vás rodinný život vytvořil tvora připomínající svou muskulaturou obézního chrta, do formy se dostanete dřív, než dokončíte větu, fuj, to ale vypadám hnusně. Budete překvapení, jak rychle se vrátí váš původní objem svalové hmoty. Leckterý začátečník, který vás pozoruje v posilovně, bude žasnout, jaké pokroky děláte, když jemu to trvá tak dlouho. Možná si uloží číslo na zásahovku pro rychlý bonz, pokud se mu potvrdí podezření z užívání steroidů. Ale vy nic takového nepotřebujete. Začátečník prostě nemá na čem stavět a k čemu se vrátit, vy ano. Ale nemyslete si, že to bude lehké.

Abychom pochopili celý ten proces znovuzrození, musíme si osvěžit informace o tom, jak ty potvory, co zajišťují náš pohyb vlastně fungují. Aby došlo ke kontrakci, stažení svalů, musí se aktinová vlákna zasunout mezi vlákna myosinová. Zasouváme rádi, ale zrovna tento proces tvoří struktury tzv. myofibrily, které jsou součástí všech svalových buněk. A právě toto stažení je základem veškerého pohybu svalu. Při natažení svalu je toto spojení, mezi aktinem a myosinem přerušeno. A při vysoké námaze, kterou (někteří) znáte z posilovny, je toto spojení mnohdy přerušeno velkým násilím, čímž může dojít k poškození svalových buněk. Tělo začne buňky spravovat a opraví je natolik dobře, aby při vašem příštím tréninku tuto námahu zvládly. Jsou tedy o poznání silnější a pevnější.  Pokud vaše svalové buňky hypertrofují, prostě jim naroste průměr, půjčí jim svá jádra přilehlé satelitní buňky. A v tom právě spočívá princip dobrých výsledků silových sportovců. Svalové buňky nabudou na objemu a navíc dostanou další buněčné jádro. Hurá, konečně půjčka, která má smysl. Jenže pokud delší dobu necvičíte vaše svaly splasknou. A teď nastupuje ta dobrá zpráva. Půjčená buněčná jádra ve vašich buňkách zůstanou. Proto, když delší dobu necvičíte, vaše svaly zase rychle narostou. Máte totiž v buňkách jádra navíc, která začátečníci nemají. Takže se jim můžete posmívat pod vousy.

Pak je tu další výhoda. Kulturistika není jaderná fyzika. Není dokonce ani elektronickým výrobkem, který někdo v pondělí vymyslí a nejpozději ve čtvrtek je na smetišti dějin. Kulturistika je pořád o stejných postupech, které fungují už šedesát let. Jakkoliv vám budou trenéři v elastických trikách Under Armour tvrdit opak. Činky se zvedají pořád stejně a na splity a série, které jste dělali před lety si vzpomenete rychleji na svůj první techtlemechtle zážitek. Znáte techniku provedení jednotlivých cviků, znáte stroje, znáte svoje schopnosti a reakci svého těla na určité typy tréninků. Víte, jak rychle regenerujete a které suplementy vám zabírají.

To všechno je pohodička. Jenže teď přijde ta horší část, která celé to nadšení může poslat záhy do kopru. Vaše fyzička a vaše netrénovanost. Je hezké, že si vzpomenete, jak jste kdysi benčovali 150 kilo, ale pokud na vás spáchá atentát tyč s dvacetikilovkou na každé straně, je to dost frustrující. Zrovna tak se váš prvotní zápal může lehce přetavit v parádní několikadenní svalovici, která vám dá dost času na přemýšlení, jestli vám s tou pneumatikou kolem pasu vlastně nebylo dobře. Nenechte se odradit! Pokud jste dříve přistupovali k tréninkům s určitou dávkou disciplíny, udělejte to tak i nyní. Pravidelné „neodfláknuté“ tréninky jsou základem úspěchu. Když chci vypadat jako kdysi, musím i cvičit jako kdysi. Chuť do cvičení a dostatek energie by vám určitě neměly chybět. Pokud se vám po pauze do cvičení vůbec nechce, asi nemá cenu znovu začínat a přemáhat se. Tréninky pak odplácáte, jen abyste už to měli vše za sebou, a budete netrpělivě čekat na výsledky, které se stejně nedostaví.

Každopádně, lehce se o tom žvaní, v tomto případě píše, hůř se to převádí v praxi. Chce to pořádnou motivaci. Věřte, že zrovna o tomhle něco vím. Mojí motivací byla opětovná účast na soutěži. Nic velkého. Lehčí pohárovka. To, že to nakonec vyústilo ve finálovou účast na Mistrovství světa nebylo v plánu. Ale jedno je jisté. Bez cíle, jasně definovaného, bych to zase dřív nebo později začal plácat. Nemusíte si hned dávat za cíl soutěž, i když ta je na motivačním žebříčku na samotném vrcholu, kam se vyšplhala po zádech motivačních citátů a knížek. Ale určitě veřejně vyhlaste, třeba na svém facebooku, že k jasně definovanému datu tam postnete, jak se vážíte a ručička váhy spadne o deset kilo dolů, jak zase benčnete těch 150 kilo atdatd… A taky si na sebe ušijte bič v podobě nějakého trestu za nesplnění.

Ať už bojujete s nabranými kily, nebo chcete lepší postavu a zdravotní stav, výdrž, fyzičku, nezapomínejte na stravovací návyky a suplementy. Posilování a kulturistika je životní styl, a tak by se k tomuto sportu mělo také přistupovat. Vytáhněte svůj starý jídelníček a pusťte se do vaření. A možná se výsledky dostaví mnohem dříve. Když už jsem zmínil ten můj cíl, byl to právě důraz na pravidelnou a správnou stravu a příjem suplementů, co udělal hotové zázraky. Trénink se zase tak moc nezměnil.

Budete se trápit. Možná týden, možná dva, možná celý měsíc. Přijdete si jako úplný trotl, který nikdy necvičil. Přestože budete zvedat normální začátečnické váhy, ve vaší mysli budete ponížen, zdeptán a frustrován. Nepolevujte a hlavně nevynechávejte. Ve vyšším věku je největší průšvih nechal zastavit ten rozjetý stroj. Rozbíhá se těžce. Ale věřte, že o to větší radost vám budou dělat rychlé pokroky. Výsledná forma a pocit z ní je pak k nezaplacení…