EVLs Prague amateur - Vydařená akce co pobavila...

EVLs Prague amateur - Vydařená akce co pobavila...

Pavel Vacek | 29. 08. 2022

Můžu začít nový týden něčím jiným, než článkem o zásadní události ČR v oblasti kulturistiky a fitness, kterou představovalo amatérské EVLS konané o tomto víkendu? Ne, počkejte…, to byla řečnická otázka, nemusíte se namáhat s odpovědí. Takže půjdeme rovnou k věci. 

V první řadě jsem nesmírně rád, že pořadatelé uspořádali soutěž v klasickém schématu semifinále – finále. Především proto, že jsem přijel pozdě. Chtěl jsem se podívat na bikiny holky, ale tím hlavním důvodem, proč si v sobotu trochu nepřispat, byla samozřejmě účast naší Kristýny Seidlové v kategorii wellness fitness. Takže jsem dychtivě vyrazil, porušujíc dálniční rychlostní limity, aby mé nadšení zchladila prasácká zácpa před Prahou. Pokud by se soutěž odehrávala ve schématu soutěží Diamond Cupu, tzv. blocích, mohl bych si tak maximálně utřít slzu do rukávu a poslat gratulační esemesku. Zkrátka bych ji propásl, ale takhle jsem se mohl těšit na finále. A nejenom já. Společně se mnou také vyprodaný sál hotelu Hilton, v němž seděli diváci, kteří, světe div se, neodešli po vyhlášení nějakého z bloků, jak to známe, ale spokojeně sledovali celou soutěž víceméně až do konce. Takže mohli společně se mnou zaznamenat přece jen odlišný způsob hodnocení a porovnávání, než na které jsme v našich končinách zvyklí. Nemám v plánu tu dělat kompletní reportáž ze všech kategorií, a tak se dál zmíním pouze o tom, co mě zaujalo, nebo bavilo ze všeho nejvíc…

Spousta lidí bude říkat, že to byla prd úroveň, když v některých kategoriích bylo málo závodníků. To je bohužel pravda. Viděli jsme příliš mnoho kategorií obsazených 2-4 závodníky. Je to trochu překvapující, uvážíme-li, že pořadatelé tradičně nabídli výrazně lepší prostory, lepší zázemí a lepší stage, než Rumuni o týden dříve, kde se tlačilo v kategoriích desítky soutěžících, nicméně to nic nemění na faktu, že kvalita závodníků byla mnohdy dechberoucí a amatérští vítězové jednotlivých kategorií byli bez výjimky plně srovnatelní se špičkou profesionálů Elite Pro.

Každopádně bylo už po pár kategoriích zjevné, že Amíci holt rádi maso. Hodně masa a ideálně hodně kvalitního masa. Ale i když bylo lehce prorostlejší, tak to neva. Hlavně, že ho bylo víc než u soupeřů. Právě na to trochu doplatila Kristýna Seidlová, která v souboji o Absolutní vítězku kategorie Wellness Fitness předvedla o něco lepší formu, o trochu víc detailů v zadních pózách, o hromadu víc půvabu a ženskosti a o dost míň svalové hmoty. Takže vyhrála kategorii, super, máme radost a skončila druhá v Absolutce. Pro to, aby udělala skutečný průlom do IFBB Pro to chce alespoň 3-4 kila svalové hmoty navíc. Do té doby nemá smysl ani případný zisk IFBB Pro karty. Jinak, kdybyste chtěli vidět více fotek z EVLS, běžte na Ronnie.cz, kde jich je asi miliarda. 

Když jsem v předchozích řádcích mluvil o „prorostlejším“ masíčku, nepředstavujte si, že trofej v rukou třímal někdo s mastnou bradou a hamburgrem za plavkami. Mluvím tu o jemných nuancích, kdy ve federaci IFBB často vyhraje někdo drobnější, lépe připravenější, „přirozenější“. Na to se v NPC evidentně nehraje. To však neznamená, že Amíci neumí ocenit kvalitu. Tu přinesl na podium Patrik Herčzík, bývalý Elite Pro physique, a ta kvalita byla naprosto drtivá. Dlouho jsem nic takového neviděl! Hamstringy hluboké na prst, zadek vypadal, jak kdyby trávil týdny sezením na radiátoru, kvadricepsy bez jediného gramu tuku a mililitru podkožní vody. Svaly z betonu, žuly a kryptonitu a to celé souměrné, relativně objemné s uzoučkým pasem. Zcela právem získal IFBB Pro Card, když absolutně zvítězil v kategorii Classic Physique. Mimochodem, právě 4 kategorie classic physique nabídly početně nejnabitější pole a všichni vítězové byli neskutečně našlapaní. Osobně bych dal Patrikovi Absolutku ze všech kategorií tzn. i těch kulturistických… I když jak už jsem napsal, Amíci rádi maso, takže by to asi neklaplo…

…A masa nabídl dost Vojta Koritenský ve své kategorii do 90 kg. Tady trochu odbočím. Spousta fandů v tom měla trochu hokej, když ho jako bývalého profíka viděli ve startovce mezi amatéry. Vojta přestupem do Elite Pro ztratil svůj nárok na IFBB Pro kartu. Elite Pro byl ambiciózní projekt, který prostě selhává díky patologické hamižnosti šéfa federace. A rozhodně selhal při vypisování soutěží pro lehčí kulturisty (alternativa kat do 212 v IFBB Pro), kdy se pořádají všehovšudy 2 soutěže za rok.  To je pro udržení motivace a nějakých ambicí proklatě málo. Proto Vojta zvolil cestu zpět a pokusí se znovu získat IFBB Pro card, což je naopak motivační velmi. Tentokrát z toho bylo „pouze“ první místo v kategorii, když v Absolutce se bojovalo pouze o jedinou Pro card. Za povšimnutí v této kategorii stál určitě i mladý talent, věkem ještě junior, Dominik Kopečný. Na svůj věk předvedl neskutečně separované a hluboké nohy, asi nejlepší formu v kategorii, navíc bez zjevných svalových nedostatků. Jenom chyběla hmota. Což především v zadních postojích v konfrontaci s masitou pózou double biceps zezadu Vojty Koritenského bylo naprosto očividné. Vojta, navzdory střevním potížím, které postihly asi půlku republiky, přišel větší, plnější, objemnější a takový šťavnatější, než byl před týdnem v Rumunsku, kde byl třetí. Tahle forma mu rozhodně dávala naději i v boji s o dost objemnějšími borci o kategorie výš.

Jako třeba s Vojtou Trnkou. Moc jsem se na něj těšil. Nikdy jsem ho naživo neviděl. Zůstával jsem pouze v úžasu nad fotografiemi jeho dolní poloviny těla. A tím fakt nemyslím penis. Navíc informace, že se utká se svým bývalým trenérem a mentorem Jirkou Vackem tomu souboji dodávalo na dramatičnosti. Ale byl jsem zklamán… Vojta byl v semifinále úplně pod vodou, bez separace, měkkej, takovej vlastně ne moc hezkej na pohled. Viděl jsem jako vítěze Jirku Vacka. Elegantního, symetrického, hezky stavěného širokoramenného kulturistu, bohužel s tradiční slabinou v zadních pózách, kde působil hodně měkce a nedotaženě. Jenže… Finále bylo až večer se značným odstupem od semifinále. Mezitím udělal Vojta s trenérem Trkanem nějaký kouzla a čáry a najednou na pódium nastoupil úplně někdo jiný. Přesně takový ten freak kulturista s výrazným wauu efektem. Ty nepochopitelné haksny najednou nabraly na separaci, lýtka, co mají přes obvod asi půl kilometru už nevypadaly jako oteklé nohy důchodkyně a najednou tam stál týpek, který mě prostě bavil. Nakonec z toho bylo jasné první místo a obraz někoho, kdo vám rozhodně utkví v paměti. V zadních pózách byl vynikající, vlastně spíš asi nejlepší Daniel Švach, ale málo hmoty a špatná kontrola břicha ho odsunula na třetí místo. Čtvrtý byl nakonec tréninkový partner Pavla Koukala, David Bartoš, který vlastně ani neměl žádnou do očí bijící chybu. Jen potřebuje ještě nabrat a vytvrdit.

Nejtěžší kategorie se pak odehrávala v režii souboje Pavel Červinka vs Jaroslav Jeníček, který už si chlapi střihli minulý týden v Rumunsku. V Praze si tedy dali repete odvetku. Červinka mohutný chlap, obrovská koule kvalitního masa. V podstatě se mu nedalo nic vytknout. Jeníček se mi zdál trochu tvrdší, trochu vyrýsovanější a určitě zabodoval u rozhodčích excelentní pózou hrudník z boku. Na druhé místo ho ale bezpochyby srazila výrazná dysbalance mezi horní a dolní půlkou těla. Pavel Červinka pak nakonec získal díky své mohutnosti Absolutní prvenství a tím pádem také status nového profesionála IFBB. Jestli ho uvidíme za dva měsíce na profi EVLS nevím, ale konfrontace s dalšími českými profíky by byla rozhodně zajímavá…

Čímž se vlastně dostávám k tomu, že občas slyším, že závodníků je míň, že je to míň populární než dřív, diváků míň atd… Jenže to je blbost. Tahle země produkuje neskutečný množství skvělých závodníků. Pořádají se tu skvělé soutěže, naši pořadatelé jsou v porovnání s mnoha jinými státy absolutní špička. Jen je to prostě trochu roztříštěné mezi federace. EVLS amateur byl první počin americké federace NPC Worlwide a myslím, že vydařený. Nakolik bude reálnou hrozbou pro Český, nebo i Slovenský svaz kulturistiky, nevím. Uvidíme. Jedno je ale jisté. Společnost EVLS s Petrem Pikem, Adamem Kindlem, celým pořadatelským týmem a štědrým mužem v pozadí ing. Petrem Speychalem odvedla opět skvělou práci. Já děkuju a tleskám. A taky už se těším na desáté narozky EVLS Prague Pro, které nás čekají za dva měsíce. Věřím, že přijdete v ještě hojnějším počtu, než v sobotu…

P.S. To vlastně nejde, když bylo v sobotu vyprodáno… Takže, sežeňte si lístky včas.  

Komentáře: