EVLs Prague Pro podesáté a opět skvěle!

EVLs Prague Pro podesáté a opět skvěle!

Pavel Vacek | 31. 10. 2022

Takže… kde jsme to ve čtvrtek skončili? Jo, už vím. Že bude Evls, že sice bude míň zvučných jmen oproti minulosti, ale že se stejnak těšíme a užijem si to. No a uběhlo pár dní, v sobotu byla soutěž a já teď celý nedělní večer hledám tu zatracenou věšteckou kouli, kterou jsem někam zašantročil, páč bych se do ní mrknul dřív, než začnou losovat Sportku. Průběh desátého ročníku Evls jsem totiž odhadl naprosto přesně. 

https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/extrifit-a-evls-jiz-podesate-zase-spolu-

Pokud mě teď podezíráte z toho, že se tu snažím uplést z hovna bič, nebo snad vytvořit nějaký dojem znouzectnosti, rád vysvětlím. Nedávno byl v Praze otevírací dvojzápas NHL mezi Sharks a Predators. Špičkové týmy, špičkoví hokejisté, parádní hokej na té nejvyšší ligové úrovni. Myslíte si, že tam byla srovnatelná atmosféra třeba s ligovým zápasem mezi Hradcem a Pardubicemi, nebo nějakým podobným derby? Jasně, odpověď všichni známe… A přesně to se odehrávalo v Praze a postarali se o to domácí borci s početnými zástupy vlastních fandů. Konkrétně slovenská megastar Križánek, náš člen Extrifit Teamu Turek, populární Pavel Beran a stálice naší kulturistické scény Milan Šádek. K nim se přidal další člen Extrifit Teamu Tomáš Tabačiar ze Slovenska, který při svém comebacku svedl fantastický souboj s legendou alternativních federací Peterem Molnárem z Maďarska. Takže taky trochu derby. Ohlas těchto soubojů byl značný, v sociální bublině fitness komunity se už dva dny neřeší nic jiného, fotek je všude hromada, každý si udělal obrázek a názor sám, a tak se mi upřímně do žádného velkého reportu moc nechce.

Pokusím se tedy vypíchnout jen některé momenty, které buď unikly pozornosti, nebo jsou doposud středobodem debat a nabídnu svůj pohled na věc.

V první řadě ve stínu bojů v open kategorii zanikla jedna fantastická informace o postupu Patrika Herčzíka na Mr. Olympia, čímž bude mít i tentokrát Česká republika své zastoupení na nejprestižnější soutěži světa. Prostě skvělé! Patrik má vůbec za sebou naprosto unikátní sezonu, kdy nejprve v dechberoucí formě (více zde) získal před zhruba měsíci IFBB Pro card na EVLS amateur, aby ji pak zúročil vítězstvím mezi profíky v těžce obsazené kategorii classic physique na EVLS Pro a tím si otevřel cestu na Olympii. Patrik sice nastoupil o něco méně vyrýsovanější, zato však výrazně plnější, objemnější, kulatější a přesto, že měl o 8 kg více než před 2 měsíci, stále dostatečně separovaný na to, aby všechny své soupeře nechal za sebou. Teď ho čekají další skoro 2 měsíce do Olympie, což už bude neskutečně náročné pro jeho tělo, ale věřím, že si s tím nějak poradí a tuhle šanci na doživotní zážitek si nenechá ujít.

No a teď k našim. K Extrifiťákům. Tomášovi Tabačiarovi a Honzovi Turkovi z Extrifit Teamu. Tomáš se po zranění nohy vrátil ve fantastické formě. Lepšího jsem ho nikdy neviděl. Tím myslím to, že byl stejně ostře separovaný v zadních postojích jako při posledním startu na Evls, ale s větším množstvím hmoty. Je až neuvěřitelné, jak z bývalé slabiny udělal svou nejsilnější stránku. To se skutečně vidí málokdy. Souboj v kategorii 212 se tak smrskl v podstatě na boj mezi Tomášem Tabačiarem, Petrem Molnárem a k nim rozhodčí přiřadili Dawida Cnotu z Polska, který měl sice nejlepší nohy kategorie, ale tak brutální cemr, že takový jsem neviděl ani u své těhotné manželky. Osobně jsem tipoval Tomáše na prvním místě. Jasně, jsem zaujatý, ale nikdo nemůže popřít, že v zadních postojích Molnára jednoznačně převyšoval. Molnár pro změnu těžil ze své estetiky, úzkého pasu a širokých ramen a celé se to odehrávalo v rozhodcovském dilema hezčí vs připravenější. Bohužel, vyhrál hezčí, ale Tomáš prohrál s hlavou více než vztyčenou.

To u open to bylo podstatně zašmodrchanější. Vcelku rychle z početného startovního pole vykrystalizovala první čtyřka ve složení Križánek, Šádek, Turek a Kokeny z Maďarska, která poodskočila ostatním. Pro vítězství každého z nich byste našli revelantní argumenty. Ale nutno podotknout, a to bych vážně rád zdůraznil, že jsem za poslední roky na vlastní oči neviděl na soutěži tak důkladné porovnání ze strany rozhodčích. Protočili je vzájemně snad 5x a hlavně Michal Križánek, který doposud závodil ve stylu póza- double biceps- děkujeme, tady máte medaili, toho měl očividně plné kecky. Tím chci ale zároveň říct, že komentáře typu: to bylo jasný, nebo obrali ho o medaili v případě Milana, nemají váhu. Rozhodčí si evidentně dali práci a rozhodli podle svého nejlepšího úsudku. Zároveň stojí za zmínku, že hlavním rozhodčím byl Steve Weinberger, hlavní rozhodčí Mr. Olympia. Zbraně a nedostatky jednotlivých závodníků jsou už stokrát popsány, nemá cenu se v tom nimrat. Nás těší, že Honza Turek obhájil svoji pozici nejlepšího českého závodníka na EVLS, kterou držel z loňska a také to, že byl nejlépe připraveným závodníkem v Open. Paradoxem je, že jeho kostra je předností a slabinou zároveň. Slabinou proto, že i při 122 kg, které na soutěži měl, působil poněkud subtilně v čelních postojích. Předností proto, že na sebe může lepit další a další kila, aniž by ztratil cokoliv z estetiky a takového toho klasického kulturistického vzhledu s úzkým pasem a širokými rameny. Uvidíme, jak si s tím do budoucna poradí, ale my mu s tím samozřejmě trochu helfnem. Križo si dokráčel pro takřka povinné vítězství, když po semifinálovém zaváhání s formou, dorazil ve finále již očividně vylepšený. Každopádně jeho premiérová účast na Mr. Olympia je na dohled, tlak fanoušků se bude zvyšovat a jeho čeká práce tak akorát, aby to doladil do skutečně top fazóny, která bude potřeba pro porovnání s těmi nejlepšími TOP profíky, kam svým potenciálem jednoznačně patří. Věřím, že to dokáže.

Na závěr snad ještě jedno jméno, které jsem zmínil jen okrajově. Pavel Beran, který to na sítích díky své popularitě zase trochu schytává. Tentokrát ale úplně zbytečně a nespravedlivě. Pavel přišel mnohem lepší než vloni, posunul se, zapracoval na zádech a prostě a jednoduše se zlepšil. Věkem bude tvrdnout, růst, zlepšovat se, ale teď toho víc udělat nemohl.

No… psát by se mohlo ještě dost, ale to hlavní, co jsem měl na srdci, jsem tu vyprdelil. Vlastně ne. To hlavní, proč tak rád jezdím na Evls, se totiž popsat nedá. To je atmosféra. Evls ji má jinou než ostatní závody. Takovou svátečnější. Ale ne takovou jako na Vánoce, nebo tak. Svátečnější ve smyslu, hele, borci jsou tady, pojďme si to užít. Let´s go party! A je to vzájemné. Každý závodník, se kterým jsem mluvil, vám řekne, že tohle je pro něj ten nejlepší závod s nejlepšími diváky. A je vidět, že i oni si to pak dokážou víc užít. A to je supr. Takže když se na mě po závodech tradičně valí otázky, tak co, jaký to bylo, odpovídám jen… No jseš blbej, žes nejel. Já si to strašně užil. Už po desátý. A příští rok si to užiju zase. Možná i s tebou, pokud nebudeš sedět doma na zadku a nudit se. Tak doufám, že se příště uvidíme, páč já tam rozhodně budu.  

 

Ocenění EVLs Prague za desetiletou spolupráci s naší značkou. Vážíme si toho. A děkujeme Ronnie.cz za fotografii. Kompletní fotogalerii najdete právě na Ronnie.cz 

Komentáře: