Extrifitslovakia Cup 2018

Dneska jsem zaslechl Michala Malátného z Chinaski, jak pěje z rádia, že je made in Czechoslovakia. A rázem jsem si uvědomil, že já vlastně taky. O to větší ostuda, že jsem se do druhé půlky toho zeměpiseckého okýnka v mém rodném listě tuze dlouho nepodíval na nějakou soutěž. A ještě větší ostuda je, že naši závoďáci sjezdí půlku světa, ale aby otestovali své síly pár kilometrů od hranic, to ne. Ono by se mohlo totiž lehce stát, že by domů odjeli jak spráskaní psi. Ale o tom až za chvilku.

Každopádně je fakt, že Slováci ty soutěže umí a mají je pěkně obsazené. Přesvědčil nás o tom dříve Andrej Mozolani se svým Mozolani Classic a nyní i slovenský distributor Extrifitu v osobě Gabriela Dobranského z Extrifitslovakia. Samozřejmě, to, že asi nebudu zcela objektivní je vzhledem k názvu soutěže nasnadě, ale snad tu vzpomenu pár věcí, které by mohly rozkývat vaši hlavu v uznalém gestu.

Tak předně ceny. Každý finalista dostal pohárek, lejstro zvané diplom, trojice medailistů doplňky od značky Extrifit. Absolutní vítězové pak prašule, konkrétně 100 euro a fešný a chytrý mobilní telefon Samsung a delší lesklé kovy. A dalo by se toho dát víc, pokud by i Extrifitslovakia Cup nezasáhla smršť nových kategorií. V tomto případě třeba Wellness Fitness, která se mi ale náramně líbí a Muscular Physique, která udělala ještě větší guláš ve vnímání téhle kategorii, protože kulturistické vršky bez hodnocení spodní poloviny těla mi nijak estetické a souměrné tedy nepřijdou. Každopádně to vytváří tlak na pořadatele, neboť sehnat pro každého medailistu adekvátní cenu začíná být docela problém. Nakonec to časem dopadne tak, že každý dostane mikropiksličku něčeho, opticky mizernou cenu, ale pořadatel v tom celkově bude stejně za ukrutný ranec peněz. To není žádná výtka, spíš zamyšlení.

Úroveň účastníků. Pokud jsem v úvodu článku vyzýval některé naše závodníky k měření sil, měl jsem pro to dobrý důvod. Neříká se mi to jako čehůnovi lehce, ale takové finále kategorie do 95 kg na Extrifitslovakia Cupu výrazně převyšovalo svou úrovní finále Mistrovství České republiky v nejtěžší kategorii. Co se týká fitnessek, tak zde už nám Slovenky neutíkají tryskem o kilometry, jako tomu bylo v minulých letech, ale i na Extrifitslovakia Cupu byla úroveň velmi vysoká. O to větší radost mám z toho, že právě v nové kategorii s přiblblým názvem Wellness Fitness kralovaly členky Extrifit Clubu Štěpánka Weissová v závěsu s Kristýnou Seidlovou. A proč přiblblý název? Inu proto, že evokuje něco, jakože se připravujete ve vířivce s dortem u pusy. Pravda, na naší tuzemské soutěži RCO Fitness Cup to tak děvčata pochopila, ale právě domácí prototyp a vzor toho, jak by to mělo vypadat, Štěpánka Weissová, názorně předvádí, že taková představa nemůže být vzdálenější realitě. Naopak, vítězka wellness fitness je výrazně osvalenější než bikiny fitness s dominantnější (nezaměňuj s tlustější) dolní polovinou těla. Škoda, že nejede na ME, kde si troufám tvrdit, by byla v absolutní špičce této kategorie, nebo by dokonce udala trend, kudy se má rozvíjet. To samé platí i o Kristýně, která ale musí ještě nabrat více svalové hmoty v horní části těla. Ale i ona má absolutně skvělé předpoklady pro tuto katogorii a je fajn, že si ji mohla právě na Extrifit Cup vyzkoušet v solidní konkurenci.

Zázemí, pódium. Bez chybičky. Velký prostor pro soutěžící. Neobtěžující umístění stanů pro nástřik barvy, pódium na míru a perfektní nasvícení. Co víc si přát pro férové posouzení?

Exhibice, hosté. Vše bylo připraveno dlouho dopředu. Bohužel, mezinárodní nařízení IFBB, které se musí respektovat všude na světě praví, že není možné, aby na soutěži spadající pod IFBB měli exhibici, nebo byli nějak oficiálně prezentování profesionální závodníci pod známou zkratkou IFBB Pro. Složité a nepochopitelné, co? Inu, jde o to, že profíkům sice zůstalo označení IFBB Pro, ale de facto spadají pod úplně jinou federaci (americkou) a ty dvě se momentálně nemají moc v lásce. Tedy jejich vrcholní představitelé. Takže byla naplánovaná exhibice Vojty Koritenského, který je v ukrutné formě, ale bohužel. Bylo naplánováno, že ceny bude předávat sličná Sabina Pleváková, aby ty vzpomínky na triumfy byly mnohem krásnější, ale bohužel. Pravicí mohl třást Tomáš Tabačiar a dodat tím další motivaci oceněným pro růst více než 50cm paží, ale bohužel. Musel to odnosit Vacek a ten není ani krásnej, ani rukatej. Ale poklábosit jste s nimi mohli na stánku. Tak trochu v ilegalitě. Ale závodníci Elite Pro se na takových pódiích mohou producírovat dle libosti. Takže jsme měli nachystáno Tomáše Kašpara… Kterého však krátce předtím skolily zdravotní potíže. Bohužel. 

Organizace. Z ČR jsem zvyklý na klasický formát soutěže. Semifinále všech kategorií, potom přestávka na něco nezdravého k jídlu, případně vyjedení všech vzorků na výstavních stáncích, po přestávce finále jednotlivých kategorií, nakonec absolutka s překvapením, jestli na ní někdo vůbec přijde a nakonec domů. Tady to bylo odjeté naráz v jednotlivých blocích. Bikiny, semifinále všech kategorií, hned na to finále, hned na to vyhlášení výsledků a mazej pryč. Nevím, jestli je to lepší, nebo horší, záleží asi na zvyku, ale faktem je, že to sakra odsejpalo. Žádný zdržovačky se nekonaly.

Ohlasy. Samozřejmě netuším, jaký byl názor všech soutěžících, protože nejvíc ze všeho to stejně vždycky závisí od umístění. Ale četl jsem skvělé ohlasy i od účastníků končících za stupni vítězů. Což je fajn, pokud budou mít takto skvělou vzpomínku. Stejně jako já. Extrifit Cup jsem si náramně užil. Byl plný skvělých závodníků i vstřícných fanoušků kulturistiky a fitness. Česká scéna je tu populární, což bylo zjevné z reakcí na přítomnost Vojty Koritenského. Takže pokud se vám příště zachce závodit mimo náš český dvoreček a nebude se vám chtít platit stovky eur startovného, je tu skvělá soutěž s rozumnými náklady na účast. Extrifit Cup v Michalovcích mohu vřele doporučit. I s hotelem Mousson, který byl jedním slovem perfektní.