Fat fóbie, nebo taky strach z tuku

Dneska začneme trošku netradičně, a to příběhem:

Váha jde nahoru, je to tam, mám kilo nahoře za den. Není to kilo za den moc rychle? Ne, jasně že není, jsi přece v objemu, ujišťuje se dotyčný. Pro jistotu se podívám do mého jídelního plánu. Takže… minulej týden to bylo 81kg, tento týden to máme 82kg (z Neděle na Pondělí). Dotyčný si začne uvědomovat, že přibrat kilo tělesné váhy za jeden den je prostě jenom tuk a žádnej sval, takže co udělá? Správně, sekne kalorie dolů, aby to kilo tuku, co nabral, zase shodil. Jenže byl v kalorickém nadbytku pouze o 200 kcal denně, chtěl začít pomaličku, tak to nepřeháněl. Jenže ví, že pokud chce shodit, tak to musí seknout s kaloriema a hodí to dolu rovnou o -500 kcal denně, ať může zase začít od začátku nabírat s čistým štítem (bez toho kila). Dobrý, tak jo. Trvalo dva dny, než bylo kilo dole a startovací váha opět zpátky. Tak do konce týdne to podrží na svém kalorickém optimu, abych mohl další Pondělí začít znovu. 

Po týdnu, co se kalorie opět zvedly, se podívá na váhu a zjistí, že váží pořád stejně. Dotyčný neví, zdali se má radovat, nebo být naštvaný, protože se vlastně nic nestalo. Tak další týden opět trošku zvedne kalorie a uvidí, co se stane.

Následující týden se opět váží a najednou  1kg dole. Hlava v pejru, neví, co se děje. V hloubi duše je šťastný, protože je kilo dole, takže zase seseknul nějaký tuk, možná je šťastný proto, že může zase víc jíst, aby to dohnal, ale v hlavě má stále jeho jasně daný cíl… nabírat svaly a váha musí jít nahoru. Tak jo, další týden navýší zase o 100 kalorií víc, ať se ta váha hejbe nahoru.

Po dalším týdnu přijde onen soudný den a váha ukazuje 0,5kg navíc. To musí být ono, říká si dotyčný, jen tak dál. Půl kila za týden je solidní přírůstek, to budou jen čistý svaly. Jen tak dál.

Za další týden se celý proces opakuje a váha, na kterou si dotyčný stoupnul, ukazuje o dalších 0.5kg navíc. Neskutečná radost a jásání. Přesně takhle to musí jít i další týden, říká si dotyčný.

Poslední týden svého cyklu se podívá dotyčný na váhu a váha opět vzrostla o necelé půl kilo. Jenže zrovna přišel čas deloadu, protože dotyčný už není schopen z tréninků dostat více, jelikož ho prostě a jednoduše dostalo celkové vyčerpání fyzických a energetických zásob a v tréninku ze sebe není schopen vydat víc, jelikož všechny série jel do naprostého vyčerpání a už není kde přidávat… proto ten deload.

Výsledek celého tréninkového cyklu? Úctyhodných (necelých)  0,5kg na váze… 0,5 kg za celý tréninkový cyklus a tolik úsilí, které bylo vynaloženo pro pouhé půl kilo. Tréninky do selhání, hlídání si jídla, žádné úlety, striktní řád po celou dobu a ušmudlaných půl kila. Teď si položme otázku, co to půl kilo vlastně bylo? Voda, tuk, sval, glykogen, nebo snad nebyla ranní stolice a dotyčný se zvážil před ní, protože to prostě ráno nepřišlo? Kdo ví, ale prostě půl kila tam je, ať je to co je to.

Myslím si, že v tomto příběhu se najde spousta lidí, jsem jedním z nich. Snažil jsem se za měsíc přibrat čistých 0,5kg, maximálně 1kg, ale víc ani ťuk, protože by to byl jinak tuk. Vlastně jsem ten příběh psal tak trošku ze své vlastní zkušenosti, jo dobře… přiznám se bez mučení. Ale doopravdy to tak bylo. První týden váha stejná, najednou váha skočila o kilo nahoru (ze zvýšení jídla to byla voda a glykogen ve svalech, houby tuk). Dopad to na mě mělo takový, že jsem si jídlo nevychutnával, neužíval jsem si ho, protože jsem věděl, že čím víc budu jíst, tím víc budu tučnější, tlustší, ošklivější, vytratí se definice svalů, zalezou cihly na břiše a bude to prostě humáč… Quasimodo hadr. Naprosto jsem přehlížel výkony ve fitku, které byly cyklus co cyklus stejné. Dokonce snad i horší, než na začátku.

Ten proces budování svalů je pomalý, tak strašně a neúprosně pomalý, až to snad ani možný není. Některé měsíce jsem se neposunul vůbec, někde sem tam o pár kg na čince v základním cviku, ale žádná sláva to nebyla. Tělesná kompozice? Dobře, sice plážová forma, ale pořád to stejný… měsíc co měsíc beze změny. Nálada? Nevěděl jsem, jestli se mám radovat z toho, že jsem vyštípaný a mám dobrou formu po celý rok, nebo být zklamaný z toho, že jsem se zase nikam neposunul.

Po nějaké době, kdy už jsem doopravdy začal být znechucen tím, že jsem týdny a měsíce na stejném místě, jsem se rozhodl, že s tím začnu něco dělat, doopravdy dělat. Co jsem se za tu dobu naučil? 

• Konzistentní kalorický nadbytek je prostě NUTNÝ
• Progresivní přetěžování svalového aparátu (hlavně skrze objem práce) je POTŘEBNÝ
• Přibírání tuku (za současného budování svalové hmoty) je NEVYHNUTELNÝ
• Tělesná váha MUSÍ jít nahoru

Tyto 4, dovolím si tvrdit jednoduché pilíře, jsou naprosto stěžejní k tomu, aby kdokoli budoval svaly (až na jisté výjimky, ale o tom by mohl být samostatný článek).

Od doby, co jsem se k tomuto radikálnímu kroku rozhodl, se stalo pár věcí :

• Lidé okolo mě si začínali všímat (ne všichni, ale někteří ano), že jsem o trošku větší
• Pro tentokrát jsem si připadal větší, ne tučnější
• Ve fitku jsem mohl cvičit tvrději, intenzivněji, častěji a mnohem víc mě to bavilo
• Progress byl lepší, než předtím… znatelně

Byl jsem, a stále jsem, v rozpacích z toho, že prostě vždycky přiberu nějaký tuk, když chci budovat svaly, tak to mám já, tak to má veliké % cvičenců, kteří sdílí stejný cíl. Ale i přesto, že mám z přibrání tuku strach, nechci tuk, a vždycky ten strach a odpor ve mně bude, protože mám trauma z dětství, jsem se naučil ty 4 věci výše zmíněné přijímat a od té doby? Lépe trénuji, jídlo si užívám, vychutnávám, těším se z něho. Tréninky mě baví mnohem víc, zvednu těžší váhy, trénuji častěji, tvrději, ale o tom už jsem psal.

A co až přiberete ten tuk? No, věřte mi, že shodit tuk je mnohem, mnohem snazší, než nabrat sval. Mnohem snazší. Pro jedno kilo svalu vynaložíte o mraky víc práce, než abyste jedno kilo tuku shodili, to mi věřte.

Jak se vymanit ze strachu přibrání tuku? Musíte PŘIJMOUT tyto aspekty

• PŘIJMĚTE, že váha půjde nahoru
• PŘIJMĚTE, že něco z toho bude tuk (ale i sval)
• Nebuďte posedlí fluktuací váhy z jednoho dne na druhý (sledujte dlouhodobý progress)
• Sledujte objektivní ukazatele (výkon, nálada, váha) a pořizujte fotografie pro porovnání

Vyvarujte se této fóbii a nebuďte, jako jsem já býval dřív. Jako křeček v kolečku, který okolo sebe točí kolečko úplně zbytečně, protože vynakládá zbytečné úsilí k tomu, aby stejně stál na místě a nikam se nepohnul.