Jak se odnaučit býti idiotem

Dovolená je skutečně zvláštní období, kdy vám mozek funguje úplně naruby. Lidé, kteří se normálně šestkrát pomodlí, přikurtují se pásem a zkontrolují funkčnost všech osmi airbagů v autě, aby si sjeli za roh pro rohlíky, si najednou dají na hlavu cosi, co připomíná trs banánů a na kole zdolávají vrcholky hor, ze kterých dostávají kamzíci závratě. Po celém dnu pak celí dehydrovaní, na pokraji smrti vyčerpáním a kousek od pádu do tisícemetrové strže usínají šťastní a plní vyplaveného endorfinu. To se nám, plážovým flákačům nemůže stát. Ale i zde jde kolikrát obvyklá ostražitost stranou. Takže zatímco v běžné dny vysílám svou dceru vynést koš s hlavou plných děsivých představ o únosech, vraždách a přejetých holčičkách, v tropickém podnebí ji bezelstně předám opálenému mladíkovi kouřící něco, co se v policejní svodce obvykle označuje jako podezřele vyhlížející cigareta. Ten ji pak navlékne do o dvě čísla větší vesty spíchnuté v přestávce na svačinu, posadí na vyřazenou pneumatiku a nesmírnou rychlostí ji vláčí skrz vlnobití. A vám nezbyde nic jiného, než stát na břehu zdřevěnělý hrůzou se zkříženými prsty za zády a odpočítávat čas, který naopak peláší tempem astmatického šneka. Pokud se tedy chcete vyhnout těmto infarktovým stavům, je nejlepší zachovat se jako ti nejrozumnější z nás. Což jsou samozřejmě naše manželky, přítelkyně a tak. To znamená nedělat nic. Ležet, chytat bronz a lelky a poctivě se nudit.

Provozovat poctivou nudu je ale v dnešní době, kdy už mobilní data v zahraničí nestojí jako náhradní slezina, celkem problém. A tak jsem, poctivě uveleben v plážovém lehátku, neodolal pokušení, abych se nepodíval na facebookové stránky Extrifit.cz. A rázem jsem měl o zábavu postaráno. Mohl jsem se divit, smát se, koulet očima zběsileji než Hurvínek na piku a kroutit hlavou kolem dokola rychleji než ve Vymítači ďábla. Právě totiž probíhala (a pár hodin ještě probíhá) reklamní kampaň na BCAA Instant.

S příspěvky na Facebook se to má tak. Máte nějaké fandy, hodíte tam bicák Vojty, prďku nějaké slečny, příklad suplementace po tréninku Tomáše. Pod tím je nějaká diskuse, sem tam slitající smajlík, sem tam klasická a originální moudra o steroidech, ale všechno tak nějak od lidí, kteří vědí a mají páru o čem mluví. Reklamní příspěvky, to je ale panečku jiné kafíčko. Sponzorovaný příspěvek, jak reklamu eufemisticky nazývá parta ze Silicon Valley, se rozprostře mezi mnohem širší záběr publika. A ačkoliv má cílit na komunitu sportovců, je naprosto zjevné, že miřidla šteloval asi Stevie Wonder. Není jinak možné, aby se v diskusi objevovaly skutečné perly.

Začněme zlehka. Nekonfliktním tvrzením, že v jídle je BCAA dost, že to je zbytečnost a na nic. To je pravda. BCAA jsou vždy o tom, jak vážně to s tím sportem vlastně myslíte. Já mám například kolo. Ujedu na něm ročně asi 3 kilometry a ani jednou mě nenapadlo, že bych si měl pořídit elastický gatě s vycpávkou v rozkroku, aby se mi neošoupal šourek. Zrovna tak mi přijde zbytečné, hned poté, co objedu blok, do sebe lít litry ionťáku. Ale nadšení cyklisté, kteří se třeba vydají amatérsky po stopách Tour de France, mají kola za desetitisíce, elastické dresy a vypijí kila minerálů a spotřebují tuny cukrů v tubách. No a lidé, kteří to myslí vážně se cvičením, si kupují BCAA. A dělají to tak roky, protože ví, že jim to roky přináší benefit. Zrovna tak častá věta, „Já cvičím a nepotřebuju to“, postrádá jaksi údernost drtivého argumentu, pokud ji píše profil, který jaksi ehmm, známky posilování skutečně nenese..

Přejdeme teda k něčemu těžšímu. A legračnějšímu. Že BCAA jsou samá chemie. Že ti, co baští tuhle chemii (BCAA) nevyjdou ve stáří do schodů a bude jim viset kůže. No, nechci bejt úplně hnidopich, ale v Domově důchodců se to zrovna nehemží atlety s vypjatou lesklou kůží, co berou schody po třech. A nemyslím si, že by kdokoliv z osazenstva jaktěživ slyšel o BCAA. Takže ať má dotyčný, co napsal tuhle větu, pravdu nebo ne, šarpejové budeme jednou všichni. S tím si není třeba dělat starosti. Jenže on ji nemá. BCAA jsou esenciální aminokyseliny, které si tělo nedokáže vyrobit. Musí je přijmout. Ať už v jídle, nebo právě v podobě podobných produktů. Takže když se po čase (a vzácné ochotě diskutujícího uznat omyl) dobereme zjištění, že tu „chemii“ potřebujeme k životu, čelíme dalším dvou argumentům. Získávají se chemickým procesem a je tam sukralóza. No páni… To abych si sehnal nějaký triko s portrétem Escobara a nápisem Narcos, protože to skoro vypadá, že dealujeme stejný věci. Tak v první řadě, BCAA se získávají fermentací. Což je přírodní proces, při kterém jsou jednotlivé aminokyseliny produkovány prostřednictvím řízených enzymatických pochodů. Ze základní suroviny pak návaznou enzymatickou reakcí vznikají jednotlivé aminokyseliny v čisté L-formě. Hlavní výhodou fermentace, při níž je využíván princip uvedené biosyntézy, je tedy 100% čistá a pro tělo nejlépe využitelná L-forma (L = levotočivá forma) jednotlivých aminokyselin bez zatěžujících příměsí a reziduí nežádoucích D-forem aminokyselin (D = pravotočivá forma). Chemičtějším procesem už je snad i kynutí těsta na knedlíky pro tyhle chytráky. No a že tam je sukralóza? Předně je jí tam drtek. Aby doladila sladivost méně efektivní Stévie. Množství cukru je tedy nula. Ale jasný, můžeme vyjít těm antichemickým bojovníkům vstříc a dám tam přírodní, třtinový cukr. To by se to panečku přibíralo. Jenže je to blbost. Nikdo by to nekoupil. Možná by se našlo pár bláznů, kteří by koupili surové, nezpracované BCAA bez chuti, ale to jsou výjimeční jedinci, kteří dokáží popřít existenci vlastních chuťových buněk.

No a když už jsme si vyjasnili pár pojmů pramenících z neznalosti, pojďme se podívat na skutečné idioty. Kampaň provází fotka Pavla Koukala v uvolněné póze autentická v tom, že byla pořízena právě po dopití instantních aminokyselin. Nechci nijak Pavla shazovat, ale tu fotku jsme vybrali právě proto, že na ní vypadá přirozeně, a nikoliv přehnaně muskulaturně. Vlastně je na ní mnohem menší než normálně. To však vůbec nebrání osobě s objemem paže menším, než je můj penis, napsat, že ten týpek je na trenbolonu. Dotyčný sedí za stolem, v hubě cigáro, před sebou chlast, kompletně celé to zátiší může vážit tak šedesát kilo i se stolem a židlí. A přesto tenhle znalec pozná z fotky, že je někdo na Trenbolonu. Ty seš génius, chlape! Ale není v tom sám, další, kterého bych z fleku najal coby tvář celostátní sbírky jídla pro chudé, mu přitaká podobným nesmyslem, aby pak v jiném vláknu zasvěceně radil Janě Brašničkové, „že má žrát tvaroh, když ji vidí s těma pseudosvalama na 50 kg“ OK, kámo, ale to je pořád víc svalů, než máš ty. Samozřejmě, vyskytne si i pár chytráků v opačném gardu, co s vyžraným xichtem znechuceně komentují postavu Pavla, ale o tom už škoda mluvit. No a pak je tu král všech těch idiotů, který do komentáře napíše prostě jen: sračka. Vážně by mě zajímalo, co se dotyčnému v tu chvíli honí hlavou. Šacuju to na něco jako „proč mi stará nedala? Můžu snad za to, že mi nepřišly dávky?“

No, a to je tak všechno. Bylo to na tom lehátku vážně zajímavé počtení, které mě přivedlo k takovému sebezpytnému poznání. Občas se taky pustím do debaty v oboru, kde nejsem zrovna doma. Taky sem tam poradím, jak by měl hrát nároďák na MS v hokeji, ačkoliv nevím, jak chytnout hokejku. Sem tam mám tendenci dobře míněnou radou rozlousknout zapeklitou situaci na Dálném východě a vím naprosto přesně, jak sestavit státní rozpočet. Jenže… Právě v diskusích jako je ta o BCAA, kde problematiku znáte do hloubky, si můžete ověřit, že sice máte právo na názor, ale to nijak nevylučuje právo ze sebe dělat veřejně idioty. Takže ponaučení pro mě zní, víc studovat problematiku, ke které se pak chci vyjádřit a teprve potom si hrát na chytráka.