Jakub Smrž- Jezdit dobře na motorce, znamená být na tom velice dobře fyzicky

Jakub Smrž je český profesionální motocyklový závodník, účastnil se mnoha závodů Mistrovství Světa ve třídách 125, 250 ccm a World Superbike a v současnosti závodí na britských ostrovech ve třídě British Supebike. Již druhým rokem je členem našeho Extrifit teamu.

Přinášíme vám s ním rozhovor o jeho plánech a zimní přípravě.

Na úvod jen v krátkosti, jaká byla tvá loňská sezona a jak bys ji zhodnotil?

Popravdě jsem od ní čekal víc i když v ní byly nějaké dobré výsledky. V průběhu sezóny nás ale hodně trápilo nastavení motorky, což mě dost omezovalo.

Pro letošní rok jste spolu s bratrem Matějem v novém týmu, jak se těšíte na novou spolupráci?

Pro nás je to parádní, že můžeme být spolu v týmu. Nejen, že děláme zimní přípravu společně, ale budeme i spolu cestovat a jezdit na stejných okruzích, takže si budeme moct maximálně pomáhat.

Jaké to je být s bratrem v jednom týmu? Není mezi vámi rivalita?

Zatím těžko říct, bude to poprvé :-) Ale oba se na to těšíme, protože to bude mít spoustu výhod. A rivalita rozhodně ne, protože pojedeme sice v jednom týmu, ale každý jinou kategorii. Já třídu Superbike a Matěj třídu Superstock. Samozřejmě ale nějaký to hecování bude :-)

Pojďme již k zimní přípravě, ta u tebe právě vrcholí, je tomu tak? Kdy jsi s přípravou začal?

Hlavní část zimní přípravy se chýlí ke konci, protože začínáme testovat, což znamená trénovat na motorce a brzy začne sezóna na ostro. Já to měl se začátkem přípravy trochu jiný, protože jsem vlastně přešel z konce sezóny rovnou do nové přípravy, aniž bych si dal nějaké volno. A důvod byl takový, že v půlce října byl poslední závod a na půlku listopadu jsem měl naplánovaný další závod. Tentokrát běžecký a to svůj první maraton. Takže jsem musel dotrénovat to, na co nebyl během motocyklové sezóny prostor. A po maratonu začala příprava na moto sezónu 2017.

Jak vlastně vypadá příprava profesionálního jezdce na motorce?

Spousta lidí si řekně „vždyť na té motorce jen sedíš“, ale pravda je taková, že jezdit dobře na motorce, znamená být na tom fyzicky velice dobře! Moje zimní příprava se liší podle období s tím, že leden je nejnáročnější měsíc, kdy trénujeme 3-4 dny týdně dvoufázově a 2 dny jednofázově . Zhruba čtyři tréninky týdně cvičíme v různých obměnách (kruhový trénink, posilování, střed těla, koordinace, tabata, atd.) a zbytek je běh. S tím, že to není o tom jen tak běžet, ale máme specifické běžecké tréninky v různých intervalech nebo vzdálenostech, v různých tepových frekvencích a v různých tempech.

Trénuješ sám nebo pod dohledem trenéra?

Už druhým rokem trénujeme pod vedením Dana Fekla, což je bývalý běžec a triatlonista a trenér ve Fitness14 v Českých Budějovicích. A trénuju ve skupině s bráchou a Zdenkem Simotou, plochodrážním jezdcem. S přípravou pod jeho vedením jsme maximálně spokojeni a zlepšení jsou znát.

Kdy se vůbec dostanete na motorky? Jaký je vůbec systém trénování, když tvůj tým je v Anglii.

Každý rok se to lehce liší, ale koncem února odletíme do Španělska, kde budeme trénovat tři dny na okruhu. Začátkem března tam letíme zase a v půlce března máme jeden den ježděni v Anglii. A pak už závodíme. Potom jsou ještě nějaké testovací dny v průběhu roku a občas zajedu na tréninkové dny agentury Dafit Filla Racing Agency, kde se ale spíš jen tak vozím a snažím se být po ruce těm, kteří by stáli o nějakou radu :-) A pak už jen lítám na závody. Pravda, že toho ježdění moc není, ale jezdit na jiné motorce než té mojí závodní by nemělo moc význam a jezdit na té mojí je organizačně a finančně strašně náročný.

Koukal jsem, že jsi i vášnivý běžec a účastníš se již mnoha závodů. Bereš to jako součást své přípravy nebo si tím jen zpestřuješ sezonu (přípravu)?

Běh jsem vždycky nesnášel, asi hlavně pro to, že jsem do něho byl nucen a mám dost operací kolen. Ale v roce 2015 nás s bráchou uvrtali do půlmaratonu v Českých Budějovicích, takže jsem honem narychlo něco natrénoval (takže téměř nic) a v samotném závodě jsem se asi od sedmého kilometry slušně trápil a těch 21,1km doběhl spíš silou vůle. To nedalo mému egu a závodní povaze, tak jsem začal běhat víc a koncem roku 2015 jsme začali trénovat pod vedením Dana, takže běh se stal nedílnou součástí tréninku. Prostě jsem do toho spadl a běh beru nejen jako přípravu, ale je to i můj koníček, takže často běhám „tajně“ i víc, než mám v plánu od Dana :-) Není to tak, že odběhám to nutné, ale zároveň se chci i v běhu posunout a zlepšovat se... Takže už mám za sebou celkem dost běžeckých závodů včetně zmíněného maratonu.

Jak se ti běžel maraton? Přeci jenom je to už pořádná dálka.

Byl to pro mě trochu krok do neznáma, protože v životě jsem běžel 4x půmaraton a jednou 27km, kromě toho nikdy přes dvacet kilometrů. A během sezóny samozřejmě není prostor trénovat na maraton. Neměl jsem obavy fyzicky, spíš jsem nevěděl , jak rychle běžet a co se bude s tělem dít po 30ti kilometrech. Navíc každý straší, kolik musím mít před maraton naběhaných kilometrů týdně, mít za sebou dlouhé běhy alespoň 30km, atd., což mi nepřidalo. Musím ale říct, že to bylo o dost lepší, než jsem čekal. První půlku jsem byl 2-3 minuty za svým maximem na půlmaraton a pak už si jen hlídal tep a šlo to. Pravda, že konec už jsem cítil nohy, ale žádná krize nebyla a spíš to ke konci bylo o hlavě. Prostě to už není úplně malá vzdálenost :-) Rozhodně to chce k maratonu přistoupit zodpovědně co se přípravy týče, doplňků a jít do toho s rozumem a běžet to tak, aby si to člověk užil.

Máte i běžeckou nadaci….