Jaký je ten správný trénink? Pánové a dámy, nemám nejmenšího tušení...

Jak byl nedávno ten bilancovací večírek, kde jsme si za cinkotu skleniček v místnostech prosycených odérem z česnekových pomazánek říkali, jak se máme dobře, nebo blbě, a nakonec se bez výjimky utvrzovali v tom, jak se v roce 2020 budeme mít líp, hlavou mi proběhla vzpomínka na to, jak jsem začal cvičit a ….jak jsme to tehdy dělali všechno blbě.

Teda my si nemysleli, že to děláme blbě, ale dnešní data a výzkumy ukazují, že ano. Nedávno jsem o tom psal. Každá generace má tendenci cvičit dle aktuálního Mr. Olympia https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/treninkove-modni-trendy-v-kulturistice- Je to vcelku pochopitelné. Když je jeden nejlepší, kopíruje se ten jeho postup, jakkoliv iracionální ta myšlenka je. A já jsem začal cvičit v době, kdy byl nejlepší Dorian Yates. A tak celá moje generace vyrostla na tréninkovém nízkofrekvenčním splitu, stovkách vynucených a negativních opakováních, tréninků do absolutního selhání, neochvějné víře v pálení svalů a potréninkové bolesti, a při vědomí toho, že kdo se aspoň párkrát nepoblil po tréninku nohou, nikdy nejel tvrdě. Já blil co chvíli. Fitka, nebo spíš posilovny, podle řevu připomínaly víc romskou ubytovnu než místo, kde chceš trávit volný čas po práci. Na tom jsme vyrostli, a to slovo záměrně opakuji už po druhé. Protože, dle nejnovějších trendů a studií, by se tak dít nemělo…

Dnešní data a teorie ukazují, že tyto techniky jsou kontraproduktivní a že mnohem lepší je, nejezdit tzv. nadoraz, ale v určitém počtu opakování, ideálně s procvičenou partií 2-3x do týdně, rozhodně ne split s partiemi, jejichž trénink přijde na řadu 1x týdně. Takový trénink (split, partie 1x do týdne) je určen pro uživatele steroidů, neboť ti si zajišťují anabolizaci organismu externě, kdežto trénink partií několikrát do týdne využívá vlastního, ale několika hodinami (cca 2 dny) limitovaného anabolického a tím pádem regeneračního/růstového procesu. Zjednodušeně řečeno, když si dáte bicák v pondělí, na čisto vám bude růst v úterý a jakž takž ve středu a zbytek týdne máte utrum. Když budete mít v těle více tesťáku než koulařka z NDR, může vám to být jednou, neboť vaše tělo se koupe v anabolické lázni a růstové procesy tam probíhají permanentně. Zde je pro další vývoj článku nutné dodat, že tréninky popsané v úvodu jsme taktéž absolvovali čistě, bez chemické podpory. Více o tom zde: https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/nizkofrekvencni-trenink-ano-ci-ne

Tak, a teď si možná myslíte, že po tom úvodu tyto studie hodlám zpochybnit s obvyklým…“ale za nás se cvičilo takhle a taky to rostlo…“ Vlastně by to byla pravda. Jenže nikde není psáno, že by to nerostlo více a lépe. Nemám jeden jediný protiargument, kterým bych mohl oponovat výhodám vysokofrekvenčního tréninku (fullbody, partie 2-3 do týdne) pro naturálního sportovce. Jakkoliv horlivým zastáncem tréninku Heavy Duty mohu být, v konfrontaci s drtivými fakty ohledně přirozené anabolizace a regenerace prostřednictvím fullbody tréninku, mi nezbyde nic jiného, než sklopit zrak a poníženě kleknout do kouta. Polehčující okolností snad může být jen to, že i já všem totálním začátečníkům doporučuji trénink 3x týdně fullbody minimálně po dobu půl roku.

…Přesto všechno bych si dal se středně pokročilým začátečník několikatýdenní split trénink, kde bych se ho snažil zničit. Naložil bych mu tak, že by se z toho posral. Po každé sérii by hořel intenzivněji než Jan Hus a kdyby aspoň jednou neběžel potácivým krokem směrem k toaletám hodit šavli, považoval bych to za osobní selhání…

Máte pocit po přečtení předchozích řádků, že mi v lepším případě upravil text nějaký hacker, nebo že mi rovnou přeskočilo a mluvím z cesty? Inu, vysvětlím…

Celý ten systém, kdy se tréninky nejezdí na doraz, má jeden jediný háček. Vychází z toho, že znáte to své dno, ten svůj „doraz“, že si umíte naložit správnou váhu a k tomu přizpůsobíte intenzitu tréninku. Že prostě pojedete na určitá procenta výkonu. Čestnou výjimku v tomhle tvoří Korteho systém, kde si hnedka zkraje určíte své silové maximum pro jedno opakování a od toho se odpíchne celý váš následující několikatýdenní tréninkový plán. https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/moje-zkusenost-s-korteho-treninkem-zacatek Tam své dno, v tomto případě vrchol síly, určíte snadno. Buď zvednete XY kg na benč, nebo budete šetřit na nové zuby. Možná je takových přesně vypočítaných systémů více, omlouvám se, neznám všechny, ale většinou se cvičí běžné tréninky s vágními radami typu přidejte si další trénink o pět kilo… (abyste brzy zjistili, že to je nesmysl)

Teď lehce odbočím, abych přidal historku, která je ale k věci. Nedávno někdo četl můj článek o Heavy Duty s tím, že ho jede taky na 100 % a že super… Kluka jsem znal, roky vídával v posilovně a když jsem ten jeho HD viděl, nezbylo mi než chlapci naznačit, že tohle žádné HD rozhodně není a že 100% je tak maximálně 20%.  Ne, že by se nesnažil, dělal ubírané série a tak, akorát že když cvičíte přes 25 let, poznáte, kdy dotyčný ještě může a kdy už vážně ne. Něco jako policejní vyšetřovatel, který po 25 letech výslechů pozná, kdo mu lže a kdo ne. Takže jsem mu ukázal, jak má odjet 100 % sérii vlastní vůlí bez dopomoci. Postavil jsem se k němu, čuměl stejně blbě jako hlídač v Tesku a střídavě počítal a říkal ještě můžeš, ještě můžeš….. Se stejnou vahou, se kterou před tím udělal „nadoraz“ 8 opakování, pod dohledem udělal bez pomoci!! dalších 11 opakování navíc! Dohromady 19 opakování. Čuměl jak puk. A to je ono. On to prostě netušil. Nikdo mu neukázal to jeho dno. Byl přesvědčen o tom, že to prostě po 11 opakování bolí, tak to položím. Neznal svůj limit. A to je vlastně největší potíž těch vysokofrekvenčních tréninků. Když nepoznáte svůj limit, když nevyzkoušíte, co je trénovat na krev, těžko pojedete ta správná procenta výkonu. Jinými slovy, ten maník si myslel, že 11 opakování s tou váhou bylo jeho maximum. Kdyby chtěl jet fullbody, určitě by si ubral. Jenže jeho maximum leželo úplně jinde…

…a pak je tu ještě druhá věc. Jde o to, že když roky cvičíte na krev, máte nějakou hranici výkonnosti a prahu svalové bolesti, ze které už s postupujícím časem pouze ubíráte. A zároveň jste věkem línější. Nedávno o tom psal Jarda Jágr. Přestože mnohem víc trénuje, mnohem víc dbá na životosprávu a dává si lepší pozor na stravu, jeho fyzička je nesrovnatelně horší, než když mu bylo 25 a na životosprávu a stravu z vysoka kašlal. Pořád je to skvělý Extraligový hráč a pořád přehraje hromadu o generace mladších kluků, co jsou zrovna na svém vrcholu. Ale svému mladšímu já by mohl v NHL leda tak brousit brusle. V kulturistice to je stejné. Skromnost stranou, myslím, že bych byl schopen plnohodnotně odtrénovat se 100% osazenstva domovského fitka mladšího 35 let. Ehm..., no, myslím, že bych je spíš v tom tréninku táhl. Ale trénovat s Vackem verze 25 let by mě mohlo stát život, nebo přinejlepším mrtvičku. Mimochodem, dodnes si pamatuju trénink pod vedením tehdejší st. trenérky Evy Sukupové, když mi bylo kolem 30. Peklo, smrt, koma a nohy tak na šrot, že jsem je 10 dní nemohl zatnout… No a kachna na konci samozřejmě. Ta, co letí jen jedním směrem. To byly tréninky…

Možná čekáte nějakou pointu na závěr, ale tentokrát žádná není. Jak už jsem napsal na začátku, fakta jsou fakta, ta se okecat nedají. Snad jen to, že by si měl každý najít nějakého magora, který by mu ukázal, kde je jeho dno. Kde se nachází vašich 100% úsilí. Trénink, kdy vám někdo uznale řekne, ty vole, to bylo fakt na doraz. A pak se klidně vraťte k metodice více tréninků na partii do týdne… Možná, že právě ten „špatný“ trénink pak posune k lepšímu i ten dobrý…