Jakých chyb se vyvarovat na soutěži - barva a hudební doprovod

Bohužel, vzhledem k tomu, že amatérská pravidla omezují skladbu jednou minutou, tak tento časový prostor v podstatě vylučuje začlenění různých hudebních motivů, nebo spíše rytmů a různé dynamiky skladby. To ovšem neznamená, že pravidelně nevídáme pokusy, jenž ve svém mixu do minuty dokáží namačkat 3-4 různé hudební styly. Závodník pak působí často dost zmateně, jako by se nemohl rozhodnout, v jakém tempu se bude na pódiu nakonec nakrucovat.

Každopádně při výběru hudby je třeba přihlédnout k naturelu závodníka. Nemá cenu, znásilňovat sám sebe tím, že si vyberete píseň, která se vám absolutně nelíbí, a to jen proto, že zrovna frčí, nebo že vám někdo řekl, že se hodí na sestavu. Pokud se vám líbí nějaký netradiční žánr, věřím, že v některé jeho části se najde pasáž vhodná k pózingu.  Není větší otrava, než nacvičovat pózing na hudbu, kterou nesnášíte. Pokud znáte něco, co poslouchá jenom nejbližší příbuzenstvo kapely, ale vám se to zdá vhodné k použití, s klidným svědomím to tam prdněte. Naopak, je velmi pravděpodobné, že se vám povede zaujmout porotu a vytrhnout ji z letargie tím, že v záplavě podobných a 100x oposlouchaných „vhodných“ skladeb, konečně uslyší něco netradičního. Nesázejte na hity. Ani na provařené songy z fitness prostředí. Není nic úmornějšího, než poslouchat zas a znova odrhovačku z Generation Iron. Nevnímat na soutěži píseň Sail už vyžaduje notnou dávku meditačního umění. Mějte na paměti, že rozhodčí jsou taky jenom lidé. A vy je určitě nechcete zprudit dokola omílanou melodií dřív, než stihnete nasadit zářivý úsměv u double bicepsu.

Dalším a pravděpodobně tím nejdůležitějším kritériem je pohybová nadanost závodníka. Pohybově nadaný závodník si může dovolit v sestavě různé elektrorytmy s dynamickými zvraty. Ovšem ne každý je Kai Green, nebo Fred Smalls. To, že jste najednou snědí a opálení ještě neznamená, že vám vešel tanec do krve. Proto bych začátečníkům a případně pohybově nadaným střevům jako jsem já, doporučil nějakou skladbu s rovnoměrným rytmem, bez výraznějších dynamických předělů. Ovšem pokud chcete mermomocí strhnout aplaus na svou stranu nějakým tanečním prvkem, pečlivě se jej naučte. Viděl jsem již příliš mnoho kopií Vince Taylora, Melvina Anthonyho a dalších vynikajících, zpravidla černošských pozérů, které se příliš nepovedly. Pokud totiž nebudete věnovat tanečním kreacím ve vaší sestavě dostatek času a nedovedete je k preciznosti, budete vypadat spíš jako směšní kreténi, než jako vynikající pozéři. S tím souvisí také kopírování sestav. V zásadě nemám nic proti tomu, okoukat, nebo se dokonce naučit nějakou cizí sestavu. Navíc pokud jste nezkušení a nevíte, kde začít. Ovšem jako začátečníci berte napodobování některých prvků ze sestav vašich oblíbenců s jistou sebekritikou. Pokud se chystáte soutěžit v kategorii dorostenců do 65 kg k demonstrování kvadricepsu po vzoru Branch Warrena, pak to nejprve důkladně zvažte. Usilovné třepání stehenní kostí vážně nezanechá nijak působivý efektní dojem. Zrovna tak vídám, na můj vkus až příliš často, pobíhat po pódiu mladé chlapce s Rammsteiny, nebo nějakou jinou monumentální hymnou v zádech, která se náramně skvěle hodí k filmovému podkresu davových scén, či k vyprovokování stadionových chorálů. K demonstraci žeber v hrudním koši při širokém svalu zádovém, ale již výrazně méně.

Při pózování zůstaňte sami sebou. Jistě čtete v různých motivačních článcích o významu sebedůvěry ve sportu.  Věřte si! Musíte si věřit! Se zrakem zarytým do podlahy a tělem vyzařujícím signály o tom, že se cítíte pod psa a navíc jste šli jen kolem, ještě nikdy nikdo nevyhrál. Na druhou stranu, nic se nemá přehánět. Jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. Hrané americké sebevědomí s vyceněnými zuby Bílého tesáka, s častými povzbuzovacími posunky, americkou sebedůvěrou, kterou hravě zaměníte za aroganci, bohužel v Čechách moc slávy nepořídíte. Navíc je celkem trapné, když se snažíte roztleskat diváky v sále a odpovědí vám je ohlušující ticho.  Když dva dělají totéž, dost často to nedopadne stejně. A vy přitom budete vypadat rozhodně jinak, než 120 kilový showman Tomáš Kašpar. Pokud však bude vaše sestava dobrá, lidi vám zatleskají, nebojte se.  

Na závěr pro ty z vás, kteří vnímají sestavu jako svůj handicap a při pomyšlení na to, že budou osamoceni stát před stovkami diváků, se jim zvedá žaludek, mám jednu povzbudivou zprávu. Pouze díky sestavě ještě nikdo soutěž nevyhrál. Ovšem může být jazýčkem na vahách, pokud se sbor rozhodčích nemůže rozhodnout mezi dvěma borci s podobným svalovým rozvojem a připraveností. A naopak, aby vás to odsunulo někam hodně dozadu, na to už musíte předvést na pódiu skutečně něco otřesného.

Úprava pokožky

V dřívějších dobách bych tu mohl psát elaboráty na téma vhodné barvy, leč doba pokročila a poslední dva roky tu máme import z ciziny v podobě stříkacích pistolí. Paráda. Takže to úplně nejvíc největší doporučení zní: Objednejte se na nástřik. Nechci slyšet, že na to nemáte. To jsou totiž ty nejblběji ušetřené peníze v historii kulturistiky. Jak se může někdo připravovat na soutěž, obětovat jí nemalé finanční prostředky, energii a čas, aby pak všechno zahodil tím, že ušetří pár stokorun, napatlá se bůhvíčím a vyleze na pódium šmouhatý, jakoby špinavý od šmíru? Pokud opravdu jedete finančně totálně nadoraz, obětujte radši třeba nákup aminokyselin a ušetřené peníze investujte do nějaké osvědčené a vyzkoušené barvy. Takže jediná varianta, proč nejít na nástřik je ta, že na soutěži prostě nebude. I to se může stát. Takže jaká je druhá varianta? Připravit se i na to, že z vás bude zahradní stolek a někdo si dá tu práci, aby vás natřel do pěkného mahagonového odstínu.

Při koupi moderních soutěžních barev se setkáte s tvrzením, že jsou nešpinitelné. To berte v potaz zhruba stejně, jako tvrzení politiků před volbami, že po nich už nebudou krást. Takže světlé odstíny vašeho oblečení si radši schovejte pro jinou příležitost a na soutěž vyrazte ve smuteční černé. Prozatímní zkušenosti nasvědčují, že je takřka nezbytností aplikovat několik vrstev po sobě jdoucích nátěrů, takže spoléhat se na to, že tuto barvu budete aplikovat v den závodu, se rozhodně nevyplatí. Zároveň tyto barvy vykazují obrovskou potřebu úpravy pokožky! Všeobecně platí: Oholte se! Všude. S módou vyřezaných gluteů a zařezáváním plavek mezi půlky, není nic trapnějšího, než odhalovat své jindy skryté kudrliny. Pravděpodobně také budete absolvovat svůj první peeling v životě a poznáte tak denní chleba metrosexuála. Nicméně, je to potřeba. Opeelingovaná pokožka, nebo jak to nazvat, dokáže vcucnout aplikovanou barvu mnohem přirozeněji, bez fleků, map a jiných defektů.

Bodnu vás do srdce špatnou zprávou, abych vás vzápětí vyléčil tou lepší. Nešetřete! Opět. Kupujte celé sady. Ano, jsou drahé, ale obsahují i prostředky k úpravě pokožky. A teď ta lepší zpráva: Vydrží to dlouho, a především je to přirozené. Takže pokud postoupíte třeba na MR, nákladnost na nátěr rapidně klesne, neboť máte špičkový, silný základ. Řiďte se návodem, nebo radou zkušeného závodníka. Bohužel, cokoliv jste doteď přečetli o barvách, je jenom snahou o minimalizaci rizika. Soutěžní barva je totiž především o vlastní zkušenosti. Takže snad jen poslední rady. Nešetřete na základu a dopřejte pokožce pořádnou vrstvu. Základ nanášejte minimálně den předem, lepší je však již ve čtvrtek a pokračovat další vrstvou v pátek. V den závodu, pokud nemáte zkušenosti, si dejte načas. Nespěchejte.

Vždy je jednodušší opravit povrch, který se naruší tím, jak se znovu oblečete, jestliže vám zbývá čas před nástupem na pódium, než nervózně ječet na svého pomocníka v předtuše, že to nestihnete. Nezapomeňte nanést barvu i na koncové části těla (přirození můžete vynechat). Byť se svalnatost chodidel nehodnotí, vypadá velmi komicky, pokud závodník budí dojmem, že stojí po kotníky ve vápně. To samé platí o hlavě. Mnohokrát vidíme svalnatá těla s nasazenou hlavou albínského krále. Chybou ovšem je i to, když se na obličej nanese stejná vrstva barvy jako na zbytek těla. Výsledek je takový, že se na fotce ani nepoznáte a mnohý bubák by vám mohl závidět. Obličej, včetně víček, si nechte jen zlehka potřít tím, co ulpí na dlaních vašeho natěrače. (opět mluvíme pouze o barvě)

Neméně důležitou částí nátěrů je nanášení oleje. Některé výrobky to nepotřebují, u jiných jsou dokonce součástí celých sad. Zde nezbývá nic jiného než se zcela spolehnout na oko vašeho trenéra. Pokud dáte oleje málo, některé barvy působí matně jakoby napudrovaně. A to je špatně. Musíte mít plasticitu a detaily. Pokud se ovšem budete lesknout jak psí kule, je to taky špatně, neboť spolu s potem se olej sleje do jednolitého celku a vaše tělo opět ztratí definici a budete vypadat jakoby pod vodou.