Jan Turek - rozhovor s novým členem Extrifit Teamu

Autor: Pavel Vacek

Fanouškům značky Extrifit jistě neušlo včerejší oznámení o příchodu nového člena Extrifit teamu, Jana Turka, zveřejněné na našich profilech na sociálních sítích, které vzbudilo velmi pozitivní reakce. Pojďme si tedy Honzu trochu vyzpovídat.

Ahoj Honzo, začněme úplně od začátku. Kdy jsi začal cvičit a kde se v tobě vzala ta touha být kulturistou? 

Začal jsem cvičit v Novém Jičíně, odkud pocházím, někdy v době, kdy jsem šel ze základky na střední. Takže zhruba v těch 15 letech a do fitka mě přivedli kluci ze střední. Já bych od počátku takový, že jsem se to snažil dělat hned správně, poctivě, jídlo jsem si začal připravovat a tak podobně. Kluci se mi smáli, co blbnu, proč takhle jím atd.., protože oni na to kašlali. Postupem času začali odpadávat, a nakonec jsem u toho z té původní party zůstal sám. Hned od začátku jsem počítal s tím, že budu závodit a samozřejmě jsem chtěl uspět, že, ale tehdy u nás na Moravě nebyl žádný pořádný trenér, nebo jsem o něm aspoň nevěděl. Nebylo to jak dneska, že víš, koho máš oslovit. Časem jsem přešel do jiného města, do jiného fitka a začal jsem závodit.

Jak tě vůbec v tvých počátcích napadlo, že ta strava je důležitá? Většina začátečníků to moc neřeší. Jdou si zacvičit, ale pak si dají cokoliv a stravě moc velký význam nepřikládají. Aspoň v počátku.

Hned jak jsem začal cvičit, tak jsem si zároveň kupoval i časopisy. Muscle&Fitness, Svět kulturistiky a z toho jsem čerpal informace a četl si jídelníčky a tréninky těch borců, Cutlera, Colemana a tak, co tam byly. A z toho jsem rychle pochopil, jak je strava důležitá.

Často se píše, že jako začátečník bys neměl kopírovat tréninky a jídelníčky třeba toho Cutlera a všeobecně profíků. Souhlasíš s tím, nebo to po čase s tou tvojí zkušeností vidíš jinak?

Částečně ano, ale zároveň se od nich naučíš to schéma, kdy mají být bílkoviny, kdy sacharidy, v jakém zhruba poměru atd… Já si to pak přepočítal na svoji váhu a řídil jsem se tím. Takže bezhlavé kopírovaní je asi špatně, ale jinak se od nich můžeš mnoho naučit.

Jaké byly vlastně tvoje první závody a jak si na nich dopadl?

Moje první závody bylo Mistrovství Moravy juniorů nad 77 kg v roce 2012 a byl jsem na nich pátý. Z pěti. (smích)

Někoho takový výsledek hned zlomí, tebe evidentně ne, co bylo dál?

Já se hned po závodech strašně kousl, našel jsem si trenéra, Honzu Soběslava z Karviné a hned další rok jsem vyhrál absolutně Mistrovství Moravy a zároveň i M ČR. Taky absolutně. Pak už to jelo. Získal jsem Elite Pro card, v Elite vyhrál Prague Pro a týden na to vyhrál absolutně kvalifikační závody NPC a získal IFBB Pro card.

Co tě motivovalo přejít z Elite Pro do Ifbb Pro?

Je to touha zazávodit si na Mr. Olympia. To je, myslím, sen každého soutěžního kulturisty. Je to obrovská moje motivace, se tam jednou postavit.

Ty jsi teď už delší dobu v Praze, kde trenérsky působíš. Do Prahy si šel kvůli kulturistice?

Ne. Za to může moje Monika. I když my jsme na Moravě bydleli asi 3 vesnice od sebe, tak nějak jsme o sobě věděli, tak ona už bydlela zhruba 7 let v Praze. A jak jsem jezdil po závodech do zahraničí, ještě jako amatér, tak jsem u ní začal přespávat, když jsem potřeboval někam letět. Tak se to časem nějak vyvrbilo, že jsem tam přespával i po příletu a čím dál častěji, až jsem se přestěhoval k ní.

Monika (Koždoňová) závodila, že? Takže jste se znali z tohodle prostředí?

No věděli jsme o sobě, ale mnohem víc jsme se poznali až v té Praze, z Moravy určitě ne.

Ty máš dvě malé děti, dva kluky, nelimitují tě ty rodinné povinnosti nějak?

Ne, vůbec. Samozřejmě chápu, že někoho to limitovat může, ale tím, že Monika má k tomu mému závodění skvělý přístup, ví, co to obnáší, zná to prostředí, tak mě k tomu spíš motivuje a obrovsky mě v tom podporuje. Takže já mám naopak ty nejlepší podmínky, co můžu mít, si myslím. Moje výsledky jsou i její obrovskou zásluhou.

Mimo jiné, že máš ty výsledky skvělé jako závodník, tak máš i poměrně početnou skupinu závodníků, které připravuješ jako trenér. Pomáhá ti ta tvoje vlastní kariéra v tom, že tě oslovují klienti se žádostí o spolupráci?

Určitě. Zájem o spolupráci je fakt velký, ale já už nemůžu vzít každého, protože bych to nestíhal. Dělám i on-line koučink, ale samozřejmě mám radši, když se se závodníky vídám osobně.

Já ti položím trochu choulostivou otázku. Proč dobří závodníci a trenéři, jako jsi třeba ty, hledají jiné trenéry pro sebe? Nevysílají tím signál ke svým klientům, jakože tomu zase tak moc nerozumí, když si pro sebe hledají někoho jiného?

Já už na to odpovídal víckrát, protože nejsi jediný, kdo se na něco podobného ptá. Často je mi vyčítáno, že ty trenéry střídám jak ponožky. Jenže ten hlavní cíl, proč jsem vystřídal víc trenérů, je ten, že chci od nich získat (koupit) nějaké informace, rady, postupy, které bych pak využil jak pro sebe, tak i pro moje klienty. Každý z těch trenérů mi něco předal a od každého jsem si něco vzal, co můžu použít a předat zase dál pro ostatní kluky.

Jak vlastně funguje taková spolupráce na dálku se zahraničním trenérem? A podle čeho si vybíráš, koho chceš kontaktovat?

Tak samozřejmě je sleduji na sociálních sítích a podle toho, jaký styl tréninku vyznávají, jaké mají výsledky se svými svěřenci, jakou ti mají formu na soutěži, tak mu pak napíšu přes nějaké ty kontaktní údaje. Můj první zahraniční trenér byl Jordan Peters, se kterým jsem si sedl dokonale a tam jsme se rozešli jen proto, že neměl čas, protože rozjížděl vlastní suplementy, oblečení a nezbýval mu čas na mě. Fungovalo to normálně přes telefon, přes whats up jsem mu posílal fotky a on je jeden z těch, co to umí posoudit i z fotky. Má na to skvělý odhad. Ta spolupráce fungovala skvěle, a i díky němu jsem se ten on-line koučink naučil i já. Samozřejmě ten člověk nesmí lhát tím, že pošle nějaké zfiltrované fotky atp. Fotí se ve stejný čas, na stejném místě, ráno na lačno, jinak to nemá smysl.

Tys měl teď celou sérii závodů, nejlépe si dopadl na Evls v podobě 6. místa. Jak sis ty závody užil?

Skvěle. To byly nejlepší závody v životě. Díky našim fanouškům, protože ten sál skoro spadl. To byl úžasný zážitek.

Jaké to je, závodit už s poměrně známými jmény, účastníky Mr. Olympia? Vzhlížel si tam k někomu, nebo neměl jsi nějaký zbytečný respekt?

Jo, ale spíš si to uvědomuji až zpětně. Na závodech jsem závodník a tam to neřeším. Nekoukám na to, jestli to je DeAsha, nebo Winklaar a netřesu se strachy. To by na téhle úrovni ani nešlo. Takže se soustředím na sebe a až po závodech mi dojde… Tvl, já jsem závodil s tím a tím..., to je pecka.

Analyzuješ po závodech, co bys měl zlepšit, kde si zaostával, na čem pracovat, aby ses dotáhl na špičku?

Analyzuju furt. Vše a pořád. (smích). Tento rok jsem se soustředil na ruce, a myslím, že se to trochu zlepšilo. Už to v pózách vypadá trochu líp a tolik se neztrácím v těch postojích. Teď se musím soustředit hlavně na nohy. Musím získat jak objem, tak hloubku. I když v nich mám sílu, tak ten objem zaostává proti soupeřům.

Máš nějakou tréninkovou techniku, která ti dlouhodobě zabírá, nebo to pořád měníš?

Rok předtím jsem jel na nohy tréninky, kdy jsem střídal nízký a vysoký počet opakování. Letos jsem jel hodně silově a teď se budu snažit o vyšší počet opakování. Vycházím z mých poznatků a zápisků. Já si každý trénink zapisuji, vím, kolik jsem jel opakování, s jakou váhou, kdy to bylo, při jaké hmotnosti atd… To si vždy zpětně projedu, jak jsem prve řekl, zanalyzuji si to a teď jsem došel k závěru, že vysoké počty opakování by mohly přinést výsledky. Čili, bude tam ten silový základ v podobě těžkých dřepů v multipressu po 6-10 opakováních a další cviky budou klidně po 20-40 opakováních. To chci vyzkoušet a věřím, že to bude fungovat.

Ty máš týden do závodů ve Španělsku a pořád si přijímal poměrně dost doplňků po tréninku (uvidíte dnes na ronnie.cz ve videu). Spousta závodníků doplňky takto těsně před závody už neužívá kvůli retenci vody, nebo z jiných důvodů. Jak se na tohle díváš ty?

Ano, hodně lidí se mě ptá, proč nevyřazuji sladidla a podobně. Já doplňky užívám až do předposledního dne před soutěží. Tzn. do pátku, pokud soutěžím v neděli. Voda se řeší až poslední den před soutěží, kde ale i tak používám čistý glutamin, čistý kreatin a věci bez příchutě. Jinak do poslední chvíle používám klasické doplňky. On se ten vliv sladidel na retenci vody hodně přeceňuje, myslím si. Nehledě na to, že v těch doplňcích žádná vyloženě špatná sladidla ani nejsou.

Jaký doplněk bys doporučil mladýmu klukovi, co nemá peněz nazbyt? Nějaký základ.

Samozřejmě musí mít trochu pořešenou stravu. Protein úplně nepotřebuje, bílkovina se dá zajistit stravou, kor když nemá moc kil. Takže bych doporučil dobrý multiminerál, dobrý multivitamín pro správné fungování těla a kvalitní kreatin monohydrát, který nabídne hromadu benefitů za pár korun.

Máš ještě pořád nějaký vzor?

Samozřejmě dřív to byli Dorian Yates, Ronnie Coleman. V současnosti spíš sleduju nějaké kluky, jak to dělají, než že bych měl nějaký vyloženě vzor. Kdo si myslím, že to v současnosti dělá nejlíp, co se týká marketingu kolem bodybuildingu, jak se posouvá výkonnostně a zároveň na sebe strhává pozornost široké veřejnosti, je Regan Grimes. Tak toho se snažím trochu napodobit.

No a v Praze si stál vedle něj a zatápěl si mu v porovnávačce. Já ti děkuju Honzo za rozhovor, určitě nebyl poslední a vítáme tě v našem Teamu a věříme, že budeš platnou posilou…