Jednou vás ten koníček stejně zabije...

„Ludvo, to ti říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jseš u mě mrtvej muž…“ Zní moudrá rada Homolky st. tomu mladšímu ve filmu Hogo fogo Homolka, který pochází někdy z období, které moje pubertální dcera datuje někam před první světovou válku, o které se doslechla v dějepisu…

Rozdíl mezi mladým a starým mužem není ve věku, nýbrž v hlavě. Znám vitální šedesátníky, ale taky třicetileté důchodce. Znám šedivé muže kypící energií a ty mladé, jejichž život se smrskl na chození do práce, kterou nenávidí, nadávání na politiky, které nenávidí a život se ženou, kterou nenávidí… Ten zásadní rozdíl nedělá datum v občance, ale záliba, hobby, koníček, cíl, chcete-li… Pokud ho nemáte, je s vámi amen. Jste živoucí mrtvola. Navenek ne. Navenek vypadá vše OK. Jste tatík, který své sportovní kupé vyměnil za prostorné MPV, nebo tolik módní SUV, aby udělal svým dítkám a choti pohodlí cestou na výlet, plně oddán potřebám své rodiny a přitom tušíte, že váš osobní život skončil. Smrskl se na funkci bankomatu, drožky, chůvy a blbečka. Nic z toho ovšem neplatí, pokud máte únik do svého světa. K činnosti, která baví jenom vás, k něčemu, co vás naplňuje a přináší pocit vášně a zadostiučinění. A to může být cokoliv. Třeba každotýdenní řvaní na 22 milionářů na trávníku, ať koukaj trochu makat, lepení letadýlek v garáži, anebo… Třeba cvičení.

Kulturistika je nejlepší sport na světě, jak tvrdí Arnold v legendárním „Pumping iron“ a třeba se teď ptáte proč? Odpovím. Můžete se jí doslova věnovat celý váš život. Můžete úspěšně začít třeba ve třiceti, ve čtyřiceti. V době, kdy vás děti už nepotřebují a vy budete mít hromadu času. A co víc, můžete to dělat skutečně na úrovni třeba i v šedesáti. Ne jako imitaci čehosi, co jste zvládali kdysi, ale můžete být i mnohem lepší než pravidelný  o dvě generace mladší návštěvník fitka a to se o každém sportu říct nedá. V tomhle je kulturistika vskutku unikátní. Ale všechny pozitiva s sebou táhnou i nějaké to ale…

S přibývajícím věkem, a to potká každého z nás, se musíme rozloučit s anabolickými hormony (testosteronem, růstovým hormonem,...), které se na úbytku svalové hmoty rozhodně podepíší. S postupujícím věkem se v našem těle zároveň zvyšuje hladina katabolického kortizolu, který mimo jiné zabraňuje syntéze bílkovin. Uvnitř našeho těla prostě dochází k neodvratným procesům. Mění se struktura lidského těla, rozložení tuků v těle, dochází změnám ve fungování nervového systému apod. S tím vším je třeba se vyrovnat. Ptáte se kdy? No, vcelku brzy, ten nepěkný proces začíná někdy po čtyřicítce. Cvičení už nebude to, co za mlada, ale určitě ještě není nic ztraceno, pokud zůstala vůle a motivace. Zaměříme-li se přímo na svaly, zjistíme, že jsou v pozdějším pokročilém věku mnohem více postižena rychlá svalová vlákna než vlákna pomalá. Rychlá vlákna představují v podstatě to, co z kulturisty dělá kulturistu. Tato svalová vlákna jsou objemnější, jsou schopna rychlých kontrakcí. Stahy svalstva provádíme velkou nebo maximální silou. Zkrátka budujeme svalovou hmotu. Pokud je ale jejich funkce vlivem stáří narušena, pochopitelně se nám bude hůře budovat a budeme spíše ztrácet. Dále se také ve stáří sníží počet motorických jednotek. Motorická jednotka je základem vědomých svalových pohybů, je tvořena skupinou svalových vláken, která jsou inervována jedním neuronem. A pokud takových jednotek ubude, i naše pohyby budou pochopitelně o něco omezenější. 

Dalšího viníka úbytku hmoty je třeba vidět v naší schopnosti syntézy bílkovin, která se samozřejmě snižuje, a tím se odbourává i svalová hmota. Tělo nedokáže dobře hospodařit s esenciálními aminokyselinami. S přibývajícími léty ubývá také chuť k jídlu. Většinu jídel, které jsme dříve běžně jedli, je nyní třeba přisolit nebo přisladit. Některé pokrmy nám mohou přestat chutnat úplně a raději se vrhneme na nějakou tu čokoládu nebo něco slanějšího a kořeněnějšího. Takhle si ale zamotáme metabolismus a schopnost zásobení těla energií. I když je stravování s přibývajícím věkem stále složitější, nezapomeňme na svůj původní jídelníček s kvalitními živinami, dostatkem vitaminů a minerálů. Zkrátka, přestože budete vypadat mnohem lépe než vaši vrstevníci, určitě nebudete vypadat lépe než vy sám dříve. A v ten moment ve vašich myslích nastane problém, se kterým se někteří budou vyrovnávat skutečně těžko…

Pojďme tedy teď vstoupit na led tenčí, než jsou momentální úspory restauratérů v ČR. Doteď tu popisujeme situaci, kdy cvičení v pozdějším věku skýtá jenom samé zdravotní benefity a u takového cvičení bychom měli zůstat. Pohyb, kvalitní strava a vyvážený příjem doplňků z vás udělají vitálního člověka jak fyzicky, tak mentálně. Leč kulturistika má takovou nepěknou schopnost vcucnout vás do hloubky, pobláznit vám hlavu a ego a vtáhnout vás do temných zákoutí, kde se z toho zdravého koníčka stává posedlost plná rizik. Ano, pochopili jste správně, mluvím tu o užívání nedovolených prostředků. Těch, co mohou způsobit zdravotní problémy vedoucí k infarktům a nehezký pohled na vaši pěnu u pusy.

Máme za sebou, doufejme, poměrně zvláštní období, kdy slova jako nemoc, smrt, riziko, léčba, imunita, zdraví, rezonovala každý den a každou hodinu. Do toho nám z fitness světa chodily informace, kolik kulturistů zemřelo v relativně mladém věku, koho zase klepla pepka, nebo koho líznul infarkt. A my si v diskusích počteme, jak je to všechno špatně, jak jsou ti kulturisté nezodpovědní a jak hazardují se svým zdravím. Ostatně i já si pod společným videem s Radkem Loncem přečetl svou kompletní zdravotní anamnézu s predikovanou smrtí nejpozději tento čtvrtek. Nesměji se tomu, vnímám to vážně, koneckonců teď jsme internetově vyškoleným národem imunologů, virologů, hygieniků, lékařů a dalších jiných profesí, určujících diagnózu spolehlivěji než Dr. House, tak to musí být pravda, že? Ale než zemřu, stihl jsem si přečíst pár statistik, které mě celkem překvapily. Věděli jste, že vloni v ČR zemřelo v průměru 308 lidí denně? To není nic zajímavého. Překvapující (pro mě) bylo zjištění, kolik lidí denně umírá ve věku 40-64 let. Tedy typicky ve věku, kdy čteme zprávy o nějakém kulturistovi z druhého konce světa, že dostal ve 49 letech infarkt. Je to 46 lidí denně. Denně! A to pouze v ČR. (zdroj ČSÚ) Samozřejmě z nejrůznějších příčin od sebevražd, dopravních nehod, nemocemi spojenými s obezitou až po nádorová onemocnění sportovců, kteří žili příkladným zdravým životem. Je to smutné, bohužel. Pokud jste tedy předpokládali, že v okamžiku, kdy jste se dotkli činky, nebo jiného sportovního náčiní, budete žít na věky věků ohební jak lasička a ošálíte tak paní s kosou, máte smůlu. Můžete být aktérem té statistiky zrovna tak i když budete jíst kilo brokolice denně. Proto je trochu zvláštní dělat aféru ze zdravotního incidentu nějakého kulturisty, když ten samý den skoná po celém světě několik tisíc jeho vrstevníků…

Je docela možné, že jste teď nabyli dojmu, že se tu snažím relativizovat rizika spojená s užíváním nedovolených prostředků. Tak to v žádném případě! Steroidy jsou špatné a destruktivní pro vaše tělo. To chci, aby tu jasně zaznělo. Jejich užívání nemá žádný racionální základ. A to je ten problém.. Racionální základ totiž nemá kde co. Vlastně vůbec nic, co má společného s emocemi a psychikou. Nebo je snad normální, že někdo lítá na pár trubkách svařených kolem motoru 250 km/hod? Nebo leze na hory, odkud se vrátí přinejlepším bez několika omrzlých palců? Ne, nemá. Je to zkrátka součást vášně, které propadnete. Pokud se vrátím k úvodu, bylo by skvělé, pokud by se vaším novým koníčkem v pozdějším věku stalo pěstování co největší mrkve, ale když propadnete kulturistice  i se vším tím negativním? Tak vás to holt zabije.

Nebuďme tedy tak přísní na všechny ty sportovce, kteří za svou posedlost zaplatili zdravím, nebo dokonce životem. kulturisty, kteří se snažili prosypat k výsledkům, aniž by na to měli sebemenší předpoklady. Prostě dělali jen to, co je baví, trávili svůj volný čas jak nejlépe uznali za vhodné. Šli do rizika a sklidili, co zaseli. Litovat je není třeba, hejtit už vůbec ne. Spíš mám někdy potřebu politovat ty, co na ně v diskusích opovržlivě ukazují prstem, a přitom jsou mentálně už sami desítky let po smrti….