Kde teda všichni jste?

Před 3,5 roky, když jsem se zničehonic zjevil na soutěžním pódiu po osmileté pauze, jsem často odpovídal na otázku, co mě k tomu jako vedlo a jestli nejsem padlej na hlavu a tak. A já popravdě odpovídal, že jsem trochu padlej na hlavu, když jsem do toho šel jen kvůli tomu, abych si znovu zakusil tvrdou předsoutěžní dietu a přípravu jako takovou, když už o tom furt někde melu pantem. Prostě s poctivostí nejdál dojdeš a tak… Minulý týden jsem se do stejné situace dostal znovu. Cvičím si v komfortu domácího fitka, které je svou vybaveností na hony vzdáleno změti expandérů a nuzotě podomácky svařovaných činek. V klidu tam mohu odcvičit 99 % tréninků, chybí mi snad jenom legpress. Ale já se chtěl vcítit do pocitů všech těch, kteří toto štěstí nemají a nezbývá jim teď nic jiného, než cvičit v rouškách a svlékat se někde v přítmí jak nějaký masturbátor v parku. A taky, nebudu lhát, jsem zatoužil po sociálním kontaktu a prohození pár slov s lidmi, které jsem přes měsíc neviděl. Takže jsem se převlékl, skočil do auta a jel do fitka v očekávání, že to tentokrát bude víc o žvanění než o cvičení. Vážně jsem čekal hlavu na hlavě a stavy připomínající lednovou invaci začátečníků. 

…Jaké však bylo moje překvapení, když nás tam v poměrně exponovanou hodinu, kdy jsem v minulých časech občas musel čekat i na uvolnění skříňky, bylo pouhých 6 kousků. Asi čerstvá informace, říkal jsem si, ale druhý den to bylo ještě horší a ve čtvrtek jsme tam byli tři. Otevřu facebook a koukám, že stejné rozčarování panuje u mnoha a mnoha majitelů fitek a osobních trenérů. Lidi se prostě nevrací. Nechápu to.

A proč to nechápu? Protože když se fitka zavírala, zdálo se, že skončil svět. Podle reakcí v mé sociální bublině to vypadalo, jako že se ¾ cvičenců připravovala minimálně na Mr. Olympia a ten zbytek byl jako na potvoru zrovna ve své životní formě a ten zákeřnej virus všechno zhatil. OK, fajn, nedá se nic dělat, aspoň jsme se na Instagramech dozvěděli o všelijakých kouzlech s odporovou gumou, prodejci posilovacích zařízení vydělali ještě větší prachy než Nela Slováková na těch jejích suprčupr rouškách, co vás ochrání i před jaderným výbuchem a všichni dokola mudrovali nad tím, proč je otevřeno tohle a tamto, ale fitka ne. No a teď je otevřeno a lidi jsou asi v tomhle a tamtom, ale v těch fitkách evidentně ne…

Já vím proč. Je to kvůli těm šatnám a sprchám a rouškám. Znám ty argumenty nazpaměť. Jenže já to vidím jinak. Třeba takhle:

Nejsou šatny. Chápu, že ne všichni si mohou chodit cvičit, kdy chtějí. Ale taky je férové říct, že většina jezdí autem a po práci. Já se díky Clovidu, nebo jak se ten sajrat jmenuje, vracím do mladých let. Ve dvaceti jsem hltal tréninkový seriál Battle for Mr. Olympia, kde kameraman Mitsuru Okabe objížděl USA a vždycky natočil nějaké profíky, co se zrovna ten rok chystali na Olympii. A víte, co mě bavilo nejvíc? Jak zaparkovali před fitkem bourák, vylezli z něj v kraťasech a šli rovnou cvičit. Tyhle záběry jsem úplně miloval a snil o tom, jaký by to asi bylo. No a teď to mám! Paráda! Vylezu z auta, přejdu pár metrů a za pár minut už funím na legpressu. V lednu by to byl celkem opruz, ale teď to jde. Takže i když mi táhne na pade, ve skutečnosti mi je pořád 20 a náramně si to užívám…

…a zároveň se hladce dostávám k další výtce, že není sprcha. A hlavně, že bude dotyčný smrdět při cvičení. Tak tohle jsem nepochopil nikdy. Opravte mě, pokud se v následujících řádcích budu mýlit, ale smrdět budete furt stejně jako předtím. Pokud jste na tréninku smrděli, může za to absence sprchy u vás doma, ne ve fitku, protože já jsem za ty roky nikdy neviděl nikoho, kdo by se šel uprostřed tréninku osprchovat, aby v následujících sériích nesmrděl. Stejně tak jsem neviděl nikoho, kdo by se šel uprostřed sérií benchpressu osprchovat, aby nezasmradil lavičku. A stejně tak jsem neviděl nikoho, kdo by se po ukončeném tréninku šel nechat očmuchat osazenstvem fitka, jestli se hezky osprchoval. Viděl jsem jen lidi, co se osprchovali, dali si na baru koktejl a vypadli. Takže ano, po tréninku teď smrdím. Koženou sedačku v autě mám ještě v záruce, takže pokud se po dotyku s mojí smradlavou kůží promění v cosi obrostlé plísní, půjdu ji vyměnit. Pokud vy budete smrdět v MHD, nikdo si toho nevšimne, tam to smrdí už 40 let. A navíc budou mít všichni ty roušky…

…Což je průšvih ze všech největší. A asi jediný, který jakžtakž respektuju, pokud vám brání cvičit. Jenže vyzkoušel jsem to a zase tak strašný to není. Opět to trochu připomíná moje mladá léta. Doby, kdy jsem se snažil přes kalhotky dostat tam, kde nechal tesař díru. Máte ten mokrej hadr v hubě, ale pořád je to celkem zábava. V tomhle případě 100x větší než nějaký to workoutový šaškování na dětským hřišti. A teď bacha… Nevím, jestli zrovna ve vašem fitku dělá nějaký SS sturmbannführer herr Krutas, který vám strhne nehty z nohou, pokud vám ta rouška nebude těsnit na milimetr přesně, ale ono se to dá vcelku slušně ojebat. Však jsme v Čechách. Stačí, když si ji dáte pod nos, nebo si vezmete volnější šátek, nebo si uděláte diskrétní díry do té handry, atd… No a je to, dejchá se v klidu. Ale pšššt, ode mě to nemáte a za 20 vteřin po přečtení těchto řádků vám exploduje mobil, nebo noťas jako v Mission Impossible. Nerad bych, aby si na mě došlápl herr Prymula.

Takže všechno je celkem v cajku, už se nemusíte vymlouvat, koukejte naklusat do fitka, nebo za chvíli budete vypadat jak Pavel Novotný, a to nikdo nechce. Nebo jste snad neslyšeli, že máme pomoci zvednout ekonomiku? To se netýká jen toho, že místo All Inclusiv pětihvězdy resortu na Kanárech budete srát v létě na společných hajzlech v kempu u Mácháče a místo Švédských stolů dáte vydělat Pepovi v kiosku U žloutenky. To se týká i fitek. A to taky znamená, že nebudete chtít prodlužovat permice. Některá fitka to nabízí, jiná ne, ale pokud si neuvědomíte, že prodloužením permic taky prodlužujete finanční karanténu majitelům fitek a to navíc v období, kdy od státu nedostanou už ani tu almužnu, tak se taky může stát, že vaše oblíbené fitko bude brzy kaput. No a řekněte, nebyla by to škoda?