Kdo vlastně táhne tuhle káru?

Poslední dobou se mi stává, že mě lidi mají za majitele firmy Extrifit. Čtu to v diskusích a pod články a v osloveních mailů. Leč bohužel, není tomu tak. Říkám bohužel, protože pro mé bankovní konto, potažmo vozový park a jiné propriety hračkářství dospělého muže je to rozhodně újma. Nikoliv však pro značku a následně zákazníka oné značky. Protože ten, kdo tuhle káru zvanou Extrifit osadil šestnáctiválcovým biturbem o výkonu asi milionu koní, je skutečný a jediný majitel a tvůrce onoho podivného slova, pan Mgr. František Nádvorník. A to je v konečném důsledku výhra pro úplně všechny. Pojďte se seznámit s někým, jehož každá jedna myšlenka je vtisknuta do produktu, který možná teď právě užíváte.

Pokud jste nabyli dojmu, že toto bude oslavný článek na osobu pana majitele, za účelem mimořádné prémie pana pisatele, mýlíte se. Mám jen prostě potřebu uvést věci na pravou míru. Dokonce mohu vynechat i fázi řitního alpinismu s podvědomím toho, že jsem něco zvoral a pan majitel mě bude hubovat. Nebude. Znám se s Františkem Nádvorníkem již přes 18 let, a pokud bych měl ukázat na jednoho jediného přítele, neochvějně by můj ukazováček směřoval směrem k němu. A jako přítel si mohu dovolit luxus, napsat, co chci. Pojďme si tedy udělat výlet do nedávné historie, která, jak pevně věřím, bude pro fanoušky značky velmi poutavá…

Úplný začátek

Pokud se značka Extrifit na trhu etablovala na základě prosazování hardcore kulturistiky, není to samo sebou. František Nádvorník je bývalý soutěžní kulturista, který vynikal skutečně dechberoucí šířkou zad, masivními rameny, skvělým vyrýsováním a separací a drtivě mizernými pažemi. Ačkoliv se stal absolutním Mistrem východních a středních Čech s finálovým výsledkem na M Čech, velmi brzy si uvědomil, že kariéra Mr. Olympia ho s tak výrazným genetickým hendikepem zřejmě nečeká. Přesto kulturistika v jeho srdci zůstala napořád a postupem času se s nasbíranými vědomostmi a samostudiem, stává jedním z nejvyhledávanějších kulturistických trenérů a konzultantů koncem devadesátých let. Dnes by se řeklo, že „udělal“ hromadu reprezentantů. A tak se stalo, že na jedné soutěži, kde jsem startoval, se ke mně přitočil a poměrně arogantně se mě zeptal, zda jsem přišel soutěžit v sumo, nebo je tohle můj standard. No a tak jsme začali spolupracovat.

Vsuvka: arogance.

Každý, kdo se s Františkem poprvé setkal, má prvotní pocit jeho arogance. Nejde však o skutečný povahový rys, nýbrž o jakýsi obranný štít. Masku, jež je nasazena za účelem dotyčného poznat, zjistit jeho motivaci. Jakmile si však „sednete“, dokáže být František okouzlujícím, srdečným a zábavným společníkem a vypravěčem formátu Vladimíra Menšíka. Samozřejmě, může nastat i opačná situace, kdy si do oka prostě nepadnete. Pak sorry, zas taková zábava s ním nebude a vy vyklidíte svůj prostor  hodně rychle. V tomto ohledu je František Nádvorník velmi čitelný. Současně to je i jeden z důvodů, proč není nikde moc vidět. Prostě to nemá rád. Nedává rozhovory, nefotí se, neusiluje o publicitu. Je rád mezi „svými“.

Po letech společných dobrodružství, dovolených, dobrých časů i osobních krizí jsme se společně dostávali do bodu, kde si každý muž nutně začne pokládat otázky. Má moje konání nějaký smysl? Zábavy bylo dost a co teď dál? Já jsem ještě byl zaklesnutý v kulturistickém světě, s čím dál tím mlhavější vidinou průlomu do tohoto světa, ale Františka již trénování a přípravy mnohdy nevděčných a neloajálních borců uspokojovali čím dál tím méně. Bylo by ovšem chybou opustit všechny znalosti nasbírané za ty roky. A tak se zrodil nápad vyrábět, distribuovat, zkrátka nějak podnikat v oblasti doplňků výživy. Zpočátku ne jako firma, ale spíš jako služba pro závodníky, které pod svým vedením připravoval na soutěž.

Jde totiž o to, že v době před 8-10 lety byl protein něco, co jste si nasypali do šejkru, posléze deset minut rozháněli prach, na dalších deset minut zadrželi dech a deaktivovali chuťové buňky. A v těchto deseti klíčových minutách se pokusili onu hmotu přemístit ze šejkru do žaludku. A František, kdo ví odkud, sehnal hodně kvalitní surovinu. Co se týká chuti, byl to úplně stejný humus jako všechno ostatní, ale vstřebatelnost byla mnohem lepší. A tak, první „proteiny“ putovaly v igelitových pytlících ke Slavojovi Bednářovi, k nějakému Koritenskému, k Březnovi a dalším závodníkům.  A protože se po nich nikdo neposíral a nikdo po nich neměl balvan z cementu v břiše, putovalo to dál mezi kamarády těchto kluků atd… A tak tu byla evoluce nápadu. Vznik firmy Extrifit.  

Vsuvka: důraz na kvalitu

František je doslova posedlý kvalitou. Parafrázoval bych slavnou filmovou hlášku: Jeho výběr je jednoduchý, spokojí se s tím nejlepším. Celý Extrifit vznikl tak, že chtěl nejlepší proteiny pro své nejlepší závodníky. I v současné době je to tak, že se vždy dlouhodobě testují produkty uvnitř firmy na chuť, stravitelnost, chování v různých podmínkách a častokrát má předprodukční verze k dispozici Extrifit Team pro jejich poznatky a připomínky. A nejenom Team. František i nadále cvičí 3x týdně. Veškeré suplementy testuje především na sobě a pečlivě vnímá a zapisuje odezvu svého těla. NO produkty jsou dílem touhy po něčem, co by umožnilo rychlý, velmi intenzivní trénink s mohutným napumpováním, který se dá vtěsnat do nabitého pracovního programu.  Zkrátka, pořád je to o tom, že chceme to nejlepší pro nás samotné, tzn. pro Extrifit Team, majitele a buď zákazník posléze akceptuje cenu, nebo ne. S tímto přístupem nemůžete udělat chybu. Možná budete prodávat o něco míň, ale to je krátkodobá záležitost. Zákazník pozná rozdíl mezi kvalitou a šuntem. Proto František kupuje ty nejlepší a nejdražší suroviny. A kupuje je v první řadě proto, že nechce ošidit sebe, nechce ošidit Team a především nechce ošidit své bytostné přesvědčení. A proto má doma stůl, který váží asi 300 kilo, kdežto já mám doma stůl z Ikey. Není to o penězích, je to o tom, že mně to stačí. Ale František by takovou rádoby kvalitu nesnesl zrovna tak, jako nesnese nekvalitu ve své produkci.

Vznik Extrifitu

Extrifit je vymyšlenost. Slovo, které nedává smysl. Název, který vymyslet trvalo půl roku a jehož účelem je nezaměnitelnost s jiným názvem značky té doby. Původně se psal ještě s trojkou uprostřed, čemuž nerozuměl vůbec nikdo.  Když jsem o pár řádků výše psal o tom, že si František pohrával se vstupem do fitness byznysu distribucí nějaké značky, nebyla to tak docela pravda. Ano, byla to jedna z variant. Varianta, která by dřív, nebo později byla zavržena. František potřebuje tvořit, ovlivňovat od prvopočátku vývoj výrobku, složení, design, marketing... prostě vše. Můžou za to dva faktory. Tím prvním je jeho fascinace prvorepublikovými továrníky, hlavně těmi, co zbudovali značku a fabriky vlastním úsilím, pracovitostí, schopnostmi... Stroje, lidi v továrně, celé to úsilí směřující někam ho bralo odjakživa, zrovna tak jako životopisy podnikatelů z 20.-30-tých  let. Tím druhým faktorem je další z jeho významných povahových rysů. A tím je nedůvěřivost k neznámým lidem, či zdrojům. Proto by jako dealer nemohl jen slepě propagovat bůhvíjaké produkty, které by byly bůhvíkde a bůhvíkým vyrobeny. Vím, že by byl permanentně nespokojený. Každou chvíli by chtěl nový výrobek, nový design, změnit recepturu, upravit to a to. Jako dealer jste bez šance. Musíte být výrobce…  

Extrifit vstupoval na totálně přesycený trh, zaplavený všemi značkami světa, s nulovou distribucí, s téměř žádným kapitálem, žádným skladem a žádnou výrobní linkou. Extrifit disponoval pouze nadšením majitele a neochvějnou vírou v úspěch. Jeho první produkce byla…. děsivý propadák. Ne snad obsahem, ten byl konkurenceschopný. Ale design kyblíčků, podomácku polepených etiketou, byl deset let za konkurencí. A pokud vidíte pixlu z pravěku, máte logické oprávnění myslet si, že i obsah musí být objektem paleontologů. Františka s tím odevšad vyhodili. V e-shopu Ronnie se mu vysmáli. A jinde nepochodil o nic víc. I já byl skeptický k úspěchu Extrifitu. Právě zde se projevila další Františkova vlastnost, která je v jeho podání při nějakých drobných přích, naprosto nesnesitelná. Jeho tvrdohlavost se ale nyní ukázala jako klíčová pro budoucnost značky. S urputnou zarputilostí si předsevzal, že takhle tedy ne, že Frantovi se nikdo pochechtávat nebude a zrodily se legendární papírové krabice. Tehdy z toho byl každý paf. Bylo to naprosto netradiční řešení, pramenící z nedostatku kapitálu na obaly. Jak se ale ukázalo, z nouze se stala skutečná ctnost a krabice byly konečně „něco nového“. No a ten design…. Bomba.

Vsuvka: Posedlost detaily designu

František samozřejmě oslovil několik profesionálních grafiků, kteří vytvořili brak. Nudu a šeď. Nic nevyhovovalo vnitřní Františkově představě. A tak Frantovi nezbylo nic jiného, než naučit se grafiku. Jakkoliv to zní jednoduše, já moc takových lidí neznám. Přestože mám jednoho v rodině.Vypůjčím si příklad mého švagra. Jemu se líbilo děvče. Jezdil s ní autobusem do školy. Velmi rychle si všiml, že je hluchoněmá. A tak šel a doma se naučil hluchoněmecky. Čili znakovou řeč. Já takové lidi obdivuji. Něco chtějí, nebo potřebují, a tak jdou a zdolají překážky, aby to získali. František šel, zasedl doma k počítači a po několika dnech a probdělých nocí udělal grafiku, kterou dodnes nezvládnou studovaní grafici. I to je příklad toho, že je obrovský rozdíl, když stejnou věc děláte srdcem a pouze pro prachy. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl nucen předlouhé minuty zírat na pro mě nepostřehnutelné rozdíly v odstínu modré ve slově GAIN15. Dnes má už k ruce špičkovou grafičku Lucku, ale myslím, že i ta má v rukávu historky o nekonečných debatách nad mikroskopickými rozdíly v umístění písmenka Gé ve slově Gel, aby to vyhovovalo grafickým představám pana majitele. A ten produkt ven prostě nevyjde, dokud to nebude naprosto přesně podle jeho představ.

Nástup Extrifit Teamu

…Jenže pořád to nebylo ono. Fajn, sem tam se prodala nějaká ta krabice. Protein jako takový byl kvalitní, takže když neprodáváte seškrábanou omítku a nevydáváte to za super kreatin apod.., s cenou moc jít dolů nemůžete, takže jak dál? Čím zaujmout? Jasně, reklamou a ucelenějším marketingem. Ve fitness branži s pomocí nějakého známějšího sportovce. Stálice typu Tomáše Bureše byly rozebrané, Koritenský coby již dlouholetý odběratel proteinů Extrifit měl za sebou sice první závod, ale se svými 65 kily a neznámým jménem, byl pro značku stejně tak nezajímavý jako ona samotná a Slavoj měl zrovna pauzu od cvičení, zakládal rodinu, trochu se hledal… No a tak se stal první tváří obrovitý a mladý Petr Března, vycházející hvězda s obrovským potenciálem. Jenže ho bylo potřeba slušně vyfotit. Vzpomínáte na vsuvku o posedlosti tím nejlepším? Tušíte správně, fotit nemohl nikdo jiný, než Josef Adlt. Snad se Pepa neurazí, když napíšu, že v té době před 7 lety byl na absolutním vrcholu. A když je někdo na světovém top vrcholu, zpravidla nepobývá v ČR. A tak i Pepa Adlt, coby fotograf fotící ty největší megastar kulturistiky, toho času přebýval v metropoli všech fitness aktivit, v kalifornském Los Angeles. No a kvůli Březnovi a nějaké začínající bezejmenné firmičce rozhodně neměl v plánu se vracet. Nicméně nabídl, že kluci mohou přiletět za ním do USA. Zpočátku bláznivý nápad, který uzrál v absolutně skvělý nápad a František a Petr se vydali do Los Angeles… Ale až napodruhé, poprvé jim uletělo letadlo.

Vsuvka: Vnitřní čas

Je až s podivem, kolika pedantskými vlastnostmi disponuje František a přitom si nechá uletět letadlo, jenom proto, že má pocit, že ostatní na něj počkají. Nedá se říci, že by byl nedochvilný a už vůbec ne, že by byl nespolehlivý. Ale když si potřebuje zakouřit, kouří se. Když ho zaujme pixla na expu, zkoumá se tak dlouho, dokud se vzájemně neztratíme. Když se mu dobře s někým hovoří, mluví se. Je úplně jedno, jestli startuje letadlo, nebo se zamyká hotel, nebo je plánovaná schůzka. Teď je teď a tamto se zařídí později. No anebo taky někdy ne…

Amerikou se to zlomilo. Amerika byl předěl. O články z výletu Petra Březny do Las Vegas, kde trénoval s Milošem Sarčevem u něj v posilovně společně s Hidetadou Yamagišim byl obrovský zájem. Zrovna tak jako o snímky z Gold’s Gymu, kde mohl Pepa fotit a jiných lokalit Los Angeles. A co že se to tam na těch fotkách válí? Ex..Extrafit, Extrifit, co to je za blbej název? Ale třeba to bude dobrý, zkusím to. Jo je to dobrý, to si koupím příště zas… Už chápete? Extrifit vešel ve známost. Stačilo upozornit, kvalita už připoutala zákazníka sama. Problém je, že historky z Los Angeles nevydrží věčně. Je potřeba víc historek. S více lidmi. A tak vzniká Extrifit Team ve složení Vojta Koritenský, Petr Března a Slavoj Bednář. Extrifit se rozjíždí, kupují se první stroje, pronajímají první haly, přijímá se víc zaměstnanců, rozjíždí se vlastní e-shop. Maká se. A maká se fakt hodně…

Vsuvka: Pracovitost

Spousta lidí začne podnikat proto, aby pracovali méně. Taková je často představa. Pravdou je, že pracují více. Mnohem více. Pracují neustále. Mnoho lidí to semele a vyflusne ven jak zmačkaný papír. Podnikání, stejně jako vrcholový sport, vyžaduje vůli a disciplínu. František má oboje. V prvních pěti letech pracoval nonstop. 24 hod. sedm dní v týdnu, vyrobil si 130-ti kilovou nadváhu a od toho, aby ho to semlelo, byl krůček. Dnes je jeho pracovní doba pořád silně nadstandardní, ale už si alespoň vyhradil volné víkend, opět cvičí a s pomocí svých doplňků dokázal za poslední dva roky shodit 25 kilo a udržovat se v obstojné formě. Asi se vám zdá, že Extrifit neskutečně jede. A máte pravdu. Jede, ale vaše představa pravděpodobně nekoresponduje s plány Františka Nádvorníka na další rozvoj značky. Dokonce se mi zdá, že se vyrábí jen proto, aby si mohl kupovat další hračky do svých hal. František totiž miluje technologie. Nejrůznější elektromechanická  zařízení, které řídí počítač, ale mechanické ruce stroje pak na základě softwaru posouvají, plní, zavírají... všude vačky, písty, ventily, vzduchotechnika... Tohle si pořizovat vyžaduje nezměrné úsilí. Ale snad jednou nastane čas, kdy se konečně bude pracovat méně. Na druhou stranu, když děláte něco, co vás baví… A jeho to baví náramně. 

Teprve teď přicházím…

Nadpis kapitoly je trochu troufalý, ale navazuji jím na úvod celého článku. Takže tu máme na jedné straně Extrifit Team, který je zřízen za účelem propagace a na straně druhé nekonečné množství práce na vývoji firmy a nových produktech. Co teď? Možná jste si mysleli, že jsem ve firmě od samého počátku, ale na scénu vstupuji až nyní. A po nabídce od Františka. Jako aktivní závodník jsem byl vázán sponzorskou smlouvou ke konkurenční značce. Franta to tehdy bral jako mírnou zradu kamaráda. Dloubnutí do zad zahradním nožíkem. Nedivím se mu. Oslněn svým prvním sponzoringem, nedbal jsem na to. S odstupem času se ukázalo, že pro značku Extrifit to bylo dobře. Dá se říct, že jsme využili kouzla nechtěného. Já, na zkušené u konkurence, jsem získal poznatky, jak to nedělat. Vitalmax tehdy disponoval nejlepším kulturistickým Teamem široko daleko. Všechny hvězdy byly tam. Jablonický, Bureš, Kyptová, Vaniš, Lonc, Sedmík za strongmany a ehmm já, jsme tvořili sponzorský Team… O kterém ale nikdo nevěděl, že nějaký Team je. Team, který byl zřízen především dle hesla: "Slibem nezarmoutíš" Nemusím snad ani dodávat, že u těch slibů často jen zůstávalo. To se u Extrifitu nesmělo opakovat. A to jsem měl mít na starosti já. Jestli se to povedlo, či nikoliv, to nechám na posouzení čtenáři. Takto alibisticky jsem se tomu chtěl vyhnout. Pravda ale je, že povedlo, protože jen já vím, kolik sportovců od konkurence vyjadřuje v soukromé korespondenci touhu patřit do Extrifit Teamu. O méně známých a úspěšných závodnících ani nemluvě.  Každopádně složení Teamu vcelku věrně odráží působení Františka v tomto sportu. Franta i nadále projevuje nadšení pro velké svaly a fanouškovské srdce pro kulturistiku.  Takže Extrifit Team, pokud nebudu mluvit o jiných sportech, budou vždy tvořit pořádné svaly, velcí chlapi a pěkné holky, bez ohledu na moderní trendy fitness. Protože pořád je to o srdci, ne jenom o penězích. A pokud budete dělat, nebo podporovat něco proti vašemu přesvědčení jenom proto, že to je zrovna IN, dřív nebo později se to ukáže a zákazníci tuhle faleš prokouknou.

Vsuvka: Poctivost a férovost.

Jestli něco František skutečně nesnáší, je to pozlátko a faleš.  František není typ uhlazeného managera v kravatě a růžové košili. Vlastně jsem ho v kravatě v životě neviděl. A to do toho počítám i to, že mi šel za svědka na svatbě. Ale je to typ managera, člověka, chlapa, kde vyřčené slovo platí. Kde nabídka bude splněna. Když dnes čtete, jak kdo má jakého sponzora, zeptejte se těch lidí zase za půl roku. Uslyšíte jen, že slibovat je snadné, plnit horší. To u Extrifitu neexistuje. Co je slíbeno, to je splněno. Je to jedna z klíčových věcí, na které si František zakládá. Firma je bez dluhů, bez úvěrů, má  Top rating AA, který má jen 0,2% firem v ČR - tzn. excelentní platební morálka a nejvyšší mezinárodní ocenění za bezvadné platební chování. Tzn. nejvyšší mezinárodní doporučení pro spolupráci se společností Extrifi.  K tomu, abyste tohle všechno mohli splnit, musíte být vnitřně poctiví. Poctivost k přístupu k zákazníkům se projevuje i tak, že u Extrifitu se do etiket započítávají sacharidy i z barviva. To jinde není. Pokud vidíte žlutý protein a na etiketě je u sacharidů nula, je to lež. Nebo spíš v mezích norem upravená pravda. Tato nepoctivost u Franty nemá místo.

Současnost

… Letem světem jsme se dostali do současnosti. Do doby, kdy značka má čtyři výrobní haly, desítky zaměstnanců, je finančně stabilizovaná, českým zaměstnancům vyplácí nadprůměrné mzdy v regionu a produkuje výrobky světových kvalit. Gelová řada produktů je unikátní svého druhu, ActiNox a AminoFree® PEPTIDES snesou srovnání s jakýmkoliv špičkovým produktem své třídy na světě. Za zmínku stojí i ucelená řada NO produktů a stejně tak i proteinů ze všech možných myslitelných surovin. Velký poprask způsobily fitness potraviny a Protein Break se stal nedílnou součástí svačin jak sportovců, tak i běžné populace. A samozřejmě, další produkty jsou v plánu. Ode mě se o nich asi dozvíte, ale jejich stvořitelem bude kombinace inteligence, pracovitosti, všímavosti, zanícenosti a managerských schopností zhmotněných do osoby Mgr. Františka Nádvorníka.

Řekli o něm..

Slavoj Bednář:

"V životě potkáte miliony lidí, ale jen opravdu pár z nich vám vstoupí zásadně do života. A tak vnímám Františka Nádvorníka já. Zážitky s ním by vydaly minimálně na knihu. Není moc lidí, se kterými jsem se tak nasmál a vedle toho udělal i kupu smysluplných a fajn věcí, které nakonec vyústily ve skvělou spolupráci. Tak vnímám propojení jeho jedinečného Extrifitu a splnění mých snů ve sportu, který je už 20 let mojí pevnou součástí. Krásný je, že i když nemáme moc příležitostí se vídat, víme jeden o druhém a jdeme dál po společné cestě.

A jednu chvíli nezapomenu nikdy. Naše první setkání. :-) Byl jsem den před Mistrovstvím Čech juniorů 2001 a Fanda přišel do posilovny. Kouknul na mě a se zcela vážným pohledem řekl: "Ty vole, tak tenhle junior už vždycky bude stát na bedně." 

Nevíte, co taková věta udělá s životem ambiciózního kluka. :-) Vyhrál jsem ten rok absolutně Čechy i Republiku a na Světě skončil druhý. A už vždycky jsem chtěl stát na bedně a jít si za svým!! Je skvělý, že můžem jít s Františkem spolu.

Sabina Pleváková:

Keď som sa pridala do tímu Extrifit, dokopy som nevedela do čoho idem. Áno, doplnky výživy sú jedna vec a to dokážete ohodnotiť rýchlo, ale podstatné na celej spolupráci a či to bude fungovať, sú ľudia okolo, ktorý tvoria tím. Každý tím potrebuje niekoho, kto ho vedie a nieje nič lepšie , ak to je človek, ktorý stál za samotným nápadom a životom firmy. U nás je týmto človekom František. Pre mnohých z verejnosti asi utajená osobnosť, a mnohý ani nevedia, za čím všetkým stojí. Sú majitelia firmy, ktorý niečo vlastnia, pretože to zdedili, alebo zainvestovali do niečoho , čo riadi niekto iný. A takto som si predstavovala Františka aj ja, podnikateľa, ktorý k niečomu prišiel... Ale opak bol pravdou a priznávam, že pri našom zoznámení ma prekvapil človek zanietený do svojej práce, neustále pracujúci, plný energie a nápadov. Človek, ktorý z ničoho vytvoril prosperujúcu firmu a TREND, lebo pojem Extrifit, nieje dnes už len názov firmy, je to ´´štýl´´ s ktorým chcú ľudia žiť a byť jeho súčasťou. A vytvoriť takúto veľkú rodinu dokáže len silná osobnosť.

Ing. Martin Jebas (majitel e-shopu Ronnie.cz)

Pamatuju, jak v květnu 2009 jsem byl v našem skladu, ještě na Valtínovské ulici, a zrovna tam Franta přijel se zbožím - tenkrát ho ještě vozil sám - a hlavně, bylo to jen v kufru osobního auta. To je hezké porovnání s těmi kamiony, co vozí zboží teď:). Ale o tom mluvit nechci, spíš to mám v hlavě proto, že to byl první okamžik, kdy jsem viděl tehdy nové obaly. Moje první myšlenka v tu chvíli byla, a pamatuju to jako teď, že "Franta začal vozit asi něco z Ameriky." Kdepak Amerika, nové obaly v krabicích s "hard" designem, který se perfektně osvědčil a ve kterém byl Extrifit další řádku let.
Druhá vzpomínka pár let stará. U nás na fóru Ronnie.cz se vedla nějaká diskuse nad suplementy a mě u toho napadlo, že jeden z těch podnětů by stálo za to vyrobit, že by se to lidem mohlo líbit. A tak jsem to volal po chvilce Frantovi, bylo to nějaký den večer, a on na to povídá, že nápad dobrý, ale že tohle technologicky nepůjde vyrobit... Tak jsme se rozloučili - a za tři hodiny, už v noci, telefon od Franty, kterému to prostě nedalo, jel do laboratoře a začal míchat zkušební vzorky... A tak vznikl základ jednoho ze současných NOček...

A ještě třetí, z minulé neděle, sedím v práci a řeším e-maily, zrovna jeden píšu i Frantovi... odpověď přichází za pár minut, protože on sedí v práci taky. Co na tom, že je neděle dvě hodiny ráno... :)