Kolik stojí příprava na soutěž

Nedávno jsem četl, že Japonci to mají spočítané, neboť tamní mládeži se nechce provozovat sex. Můžeme se smát, pošklebovat se rejžožroutům, ale my na tom nejsme o nic lépe. Naše mládež se zase shlédla ve sledování You Tubu, kde pilně sleduje návody, kterak si zasádrovat hlavu do mikrovlnky, nebo se uhrát Minecraftem k smrti.  Což taky nepřináší kdovíjak optimistický výhled do budoucnosti. Takže abych držel krok s rodící se inteligencí, která má údajně zaručit můj příjem, kterým bych uplácel sestřičky v Domově důchodců, aby na mě byly při cévkování milejší, sleduju tohle internetové médium také. A tak jsem zhruba před dvěma měsíci narazil na video Pavla Šalitroše, kde zasvěceně vypráví o tom, kolik stojí taková příprava na soutěž 100- kilového závodníka. Neměl jsem to vidět. Padaly tam tak šílená hausnumera, potřebná k soutěžení, že jsem si chtěl podat žádost o sociální příspěvky. Ale protože jsem byl shodou okolností ve své vlastní přípravě, shodou okolností také s váhou 100 kilo, jen jsem párkrát nesouhlasně zavrtěl hlavou jak dvanáctiletá Regan ve Vymítači ďábla, mávnul nad tím rukou jak při průvodu na 1. máje směrem k pohlavárům. A jel zase do fitka. Jenže zrovínka předevčírem mi to video připomněla jedna slečna obdivně výskavým statusem k tomuto dílu a přidala pár informací k tomu, že se ty hausnumera týkají i slečen, páč sice ušetří něco na sypce, ale zase mají drahý plavky a do těch plavek je potřeba vložit ještě dražší kozy. Tak jsem se na to video koukl znova a s úžasem zírám na několik komentářů pod ním na téma- „konečně to řekl někdo nahlas a o hrdinovi, co otevírá oči“. Prostě klasika, kterou si přečtete u stovky podobně „šokujících“ videí. A o jakou částku že to tedy jde? Inu, Pavel nám vyčíslil náklady na první soutěž na rovných 200 tisíc s ujištěním, že se jedná o „velice, velice skromně“ spočítané číslo. To jako fakt? Protože mě v tom samém čase, tedy v přípravě na Mistrovství Světa, vycházely úplně jiné cifry. Protože pokud by vyšla, byť jen zdánlivě podobná číslovka, která zazněla ve videu, nemluvil by se mnou doma ani plyšový pes na baterky a Ježíšek by musel vyslat maskovaného Santa Clause na návštěvu banky s hromovou berlí v ruce.

Takže se k tomu videu vrátím. Jde totiž o to, že Pavel netočí jen blbosti, ale naopak má mnohem víc povedených videí. Například tréninky se známými osobnostmi stojí za shlédnutí. O to víc se hrozím toho, že by tohle video mohl brát někdo vážně. Ono totiž má být vážně bráno. Pokud si ho chcete prohlédnout, stačí naťukat do vyhledávače YT: Kolik stojí příprava ne soutěž a vyběhne vám to. Ale není to potřeba. Budu co nejvíce autentický v jeho argumentaci.

Předně nám hned v úvodu Pavel slibuje, že nám řekne zajímavé věci. Zajímavé především pro veřejnost. Předpokládám, že laickou. A vzápětí, že se z těch zajímavých věcí posereme. Já jsem tedy střevní příhodě naštěstí unikl, ale dokážu si představit, že takový tatík náctiletého kluka pustí hnědý proužek do gatí, jakmile zjistí, že ho synek hodlá zadlužit. A je taky fakt, že bych měl poněkud těsno v rozkroku z druhé strany, pokud bych byl nadšeným zájemcem o soutěžení a rázem bych zjistil, že na to mít nikdy nebudu. A tak tu nabídnu levnější alternativu právě pro tyto lidi, kteří hodlají uchovat své spodní prádlo v suchu a v původních barvách.

Příběh začíná krátkým představením virtuální osoby Rudy, který se rozhodl jít na soutěž. A protože neví, co ho to zatím bude stát, lze usuzovat, že jde o první soutěž. Ruda si vybral ke svému debutu soutěž WBFF v Londýně. A tady nám nastává první malér. V IFBB, největší, nejprestižnější a nejuznávanější federaci světa v současnosti můžete soutěžit v Physique, Muscular Physique, Kl. Kulturistice, Classic Physique, sportovní kulturistika, to všechno ještě ve váhových, výškových a věkových kategorií. Zkrátka tu máme asi 100 možností, kde absolvovat svou první soutěž, ale náš Ruda si vybral 101. V Londýně. Ve WBFF. Tam jsou totiž ty nejvíc nejlepší fitnessáci světa, pokud byste to nevěděli. Já to třeba nevěděl. Myslel jsem si, že ty nejvíc nejlepší fitnessáci světa jsou na Olympii v kat. Physique. A asi to neví víc lidí, když, bůhvíproč, touží být IFBB Pro místo WBFF něco. No nic, já nejsem tak dobrý jako Ruda a tak jsem si na první soutěž vybral Partners Cup. V Čelákovicích. Nůžky nákladů na první soutěž se nám mírně rozevřely. Ale o tom později.

Na řadě jsou výdaje za jídlo. Nevím jak vy, ale já za náklady na soutěž počítám peníze, které utratím nad rámec běžných výdajů. Takže zatímco Rudu vyšlo jídlo na 36 tisíc za 6 měsíců přípravy, já jsem lehkým pohledem na výdajové grafy u mého účtu zjistil, že mě žrádlo vyjde ještě dráž, a to se válím na gauči před telkou. Ale když přišla dieta, zmizely z grafů položky za Mekáč, večeře v restauracích a všelijaké dobroty a barevná výseč výdajů za stravu se povážlivě ztenčila. Dieta mě tedy vyjde levněji, než běžné obžerství. Náklady: Nula. Spíš lehká úspora.

Pak tu máme doplňky. Pravda, tady jsem asi oproti Rudovi ve výhodě. Kupuji, ano čtete správně, kupuji si je výrazně levněji. A taky nespořádám 5 kilo proteinu na měsíc jako Ruda. Ale částku 30 tisíc za 6 měsíců mu uznám. U mě to bude tak půlka. A vzhledem k tomu, že jsem se připravoval 3 měsíce půlka půlky. A nepočítám, že i před přípravou jsem jedl doplňky.  Musím přeci jen dát Rudovi trochu šanci. 

Ruda je šikovný a našel si posilovnu za pouhých 600 korun měsíčně. Což nám Pavel vyčíslil jako náklad 3600,- za 6 měsíců. Ruda totiž doteď cvičil asi v lese, kde zvedal balvany, tahal dříví a sekal polena. Jako Rocky na Sibiři. A při jedné z těch činností ho napadlo, že by mohl taky závodit. Ehmm, no mě to napadlo ve Fitmexxu, kam chodím posledních 8 let. Ale nenapadlo mě, že bych měl zčistajasna počítat výdaj za fitko jako náklady na svou soutěž. Takže 0 korun navíc oproti běžným výdajům.

Rudu taky v lese napadne, že by to měl nasypat. Takže nakoupí Růsťák a bobky bratru za 100 litrů. Ruda totiž není žádný troškař. Inu, tady se nám nůžky zase trochu pootevřou, neboť já neměl růsťák nikdy. A nenapadá mě jediný důvod, proč bych to měl na stará kolena měnit. Ale abych byl fér, myslím si, že pro začátečníka, který nechce jít úplně poctivou cestou můžeme započítat 20-ti tisícovou položku. Takže náklad pro začínajícího nepoctivce je 20 tis.

Takže když už si Ruda, který doposud trénoval v lese, kde se živil hmyzem a lesní kůrou, z čehož nabral na 100 kilo, vymyslel, že pojede nemlich do Londýna, měl by to porovnat s náklady na mou cestu na Mistrovství světa v Rumunsku. (Což byla druhá soutěž) Třeba by to trochu přehodnotil. Ruda dal 1500 za letenky, ubytoval se v nějakém eklhaftu za trojku na dvě noci, nechal se odrbat tou vysněnou federací na nástřiku a startovném, které ho stály dohromady 11200 a pak si musel vzít bůra s sebou, protože podle autora videa je přece jasné, že když si koupíte na letišti plyšáka na památku, je třeba to započítat do přípravy. To dá rozum, ne? Pojedu-li v nákladech na svou první soutěž, což byl ten Partners Cup, které se skládaly z pětikila za béňo, litru za nástřik a dvacku za kafe, bylo by to až nefér srovnání. Takže si dáme náklady na Rumunsko. Cesta- 1000 Kč svazovým autobusem. Startovné + ubytování- 300 euro. Nástřik dalších 100 euro a to jenom proto, že jsem nechtěl otravovat Tomáše Bureše s nátěrem vlastní barvy. Pak by mě to stálo litr. Jakože tisíc. Náklady na první soutěž tedy byly 1500,- Kč, náklady na MS- 11 000,-  

Takže jak si stojíme? O soutěžním výsledku virtuálního Rudy, jehož stála příprava 200 000 na jednu soutěž nevíme nic. Zato už víme, že za 29 tisíc jsem byl Absolutním vítězem Partners Cupu a za dalších 11 táců mi přidělili bramborovou placku z MS. A to už je celkem slušný nepoměr, co říkáte? Samozřejmě můžete namítat, že mám za sebou 25 let tréninku, že svaly mají paměť atdatd… Já vám zase můžu namítnout, že ty roky cvičení si stejně nekoupíte. Za statisíce utracené za chemii, si koupíte pár roků rychlejšího progresu, to je jasné, ale dlouhotrvající dřinu tím nenahradíte. Smutné je, že Pavel Šalitroš má v jádru svého videa pravdu. Skutečně se najdou géniové, kteří si půjčí na svůj soutěžní debut, za který si vyberou Arnold Classic. Smutné je, že holky, co se nedostanou do finále Čech, pomýšlí na Diamondy. A smutné je, že tyhle chytré hlavy jsou pak živnou půdou pro podobná videa. Na druhou stranu jsou to jejich prachy, ať si každý utrácí, jak je libo, no ne?

Můžete si skvěle zazávodit za pár desítek tisíc, nebo taky za půl milionu. To je na vás. Jednou jistě přijde oprávněný moment rozhodnutí, to tam pořádně naprat. Stejně tak jednou dojdete k poznání, že vaše genetické limity nepřebije ani výhra ve Sportce. Ale nebude to u první soutěže, ani u druhé, ba ani u třetí. Tím se musíte prosoutěžit. Ale závodit se dá relativně levně. Nenechte se zblbnout dealery anabolik tím, že do sebe musíte napálit všechno, co mají zrovna v nabídce. Nenechte se oškubat trenéry, kteří mnohem víc než znalostmi, vynikají uměním prodat písek v poušti. Závodění je skvělá věc, která vám má dodat novou motivaci, radost z dosažených výsledků, disciplínu a trénink vůle. Nikoliv sjednávání splátkových kalendářů a hlavních rolí v gaypornofilmech. 200 000 náklady na soutěž jsou náklady profíků, kteří se ovšem vypracovali na mnohem menších cifrách a teď už jim s cestováním a suplementací pomáhají sponzoři. Nechtějte být profíky, když jste ještě amatéři. Nechtějte sprintovat, když ještě neumíte ani chodit. Rudo, zamysli se nad tím…