Kulturistika = konec výmluv.

 Dennodenně se setkávám s nejrůznějšími výmluvami. Proč ten onen zaspal, proč tamten nemůže to a ono, proč to nejde a tak podobně. Určitě to všichni známe. I kulturistika je doslova živnou půdou pro nejrůznější výmluvy.

Nestíhám trénink, protože…
Nemám čas se nasnídat, protože…
Rád bych jedl víckrát denně, ale…
Nehubnu/nepřibírám, protože….
Rád bych chodil cvičit, ale…

Každý se už s tím někdy setkal. Dokonce si takhle často mluvíme sami pro sebe a snažíme se tím omluvit svou nechuť k něčemu, do čeho se nám skutečně pramálo chce. Často vedete vyjednávací bitvu se svým druhým já, abyste jí také nezřídka prohráli.   Bohužel, pokud chcete být ve většině činností lidského snažení úspěšní, prostor pro nejrůznější úlevy musíte zmenšit na naprosté minimum. Jak už říkávala vaše babička: „Bez práce nejsou koláče“ Když chcete peníze, musíte pracovat, když chcete mít umělecký úspěch, musíte zkoušet do zblbnutí a když chcete být vynikajícími sportovci, musíte trénovat.Tvrdě a pravidelně. Tak to prostě je.  Ležením na gauči se ještě nikdo neproslavil.

Kulturistika je ale specifická ještě v jedné další oblasti. A tou je strava a všeobecně celý její životní styl. Vídávám extraligové hokejisty téměř každý den. Makají, trénují, pot se z nich line proudem, ale po skončení tréninku jim padla. Jdou na oběd do restaurace, kde si dají to, na co mají momentálně chuť. Zapijí to pivkem, nebo sladkou limonádou a všechno je v pohodě. A tak to je u většiny sportů. Ať je jejich trénink sebenáročnější, má určité časové omezení, po jehož uplynutí můžou sportovci přepnout na něco ryze civilního s vůní nějaké dobré pochoutky, navíc nikterak stresováni tím, co, kdy a jaké živiny po tréninku by se mohly zanedbat.   V tomto směru ční velké úskalí kulturistiky. Kulturistiku, pokud v ní chcete být úspěšní, musíte prostě dělat 24 hodin denně. Musíte jí mít v povědomí téměř neustále. Kulturistika prostě znamená konec výmluv.

Nemůžeš přibrat? Málo jíš? Tvrdíš, že jíš hodně? Musíš jíst víc!
Jsi v sobotu na tréninku unavený a teď tady zvedneš prd? Byl jsi včera pařit? Jo? Tak tam nelez, když teď nemůžeš cvičit!

V kulturistice nemůžete oddělit trénink od běžného chodu všedního dne. Pokud to s ní myslíte vážně, tak kulturistiku musíte včlenit, absorbovat, do každého jednoho dne vašeho života.
Po tréninku v posilovně nastává další fáze. A to taková, aby vynaložené úsilí nepřišlo nazmar. Vy totiž nerostete v posilovně pod benčovou lavicí, nýbrž právě mimo tyto prostory. Musíte udělat vše pro to, aby se vašim poničeným svalům, zdevastovaným tvrdým bezcitným tréninkem, dostalo všech potřebných živin včas, pravidelně a v dostatečné míře. A když už bude tahle procedura ukončená, tak si musíte dát zase pozor na to, abyste nevydávali energii nazdařbůh.   Dělejte pouze to, co máte a co bude směřovat ku prospěchu vašeho růstu. Den po dni si plňte malé úkoly v příjmu sacharidů, bílkovin, přidávejte si postupně závaží, soustřeďte se v tréninku. Mějte na paměti, že zatímco vám se z nějakého pitomého důvodu nechce, váš soupeř drtí jednu sérii za druhou.

V době, kdy je všeho hromada, nabídka takřka neomezená a dobře vybavené fitko mají v každém menším městečku, tak právě vaše předsevzetí a vaše odhodlání je tím jazýčkem na vahách úspěchu či zklamání. Pokud nebudu počítat extrémně geneticky nadané jedince, kterých je v naší republice tak maximálně 4-5, tak všechny ostatní dělí pouze disciplína.   Disciplína, smysl pro povinnost a jasná vize toho, co vše je třeba obětovat, je mnohdy tím rozhodujícím faktorem v úspěšné kariéře.  Úsilí v tréninku, úsilí při shánění finančních prostředků, úsilí při získávání potřebných informací. To vše se skládá do rozsáhlé mozaiky, a když několik kamínků postrádáte, může to mít často fatální důsledky a ten vysněný krásný obraz se změní v nevzhlednou mazanici.

Nemáš peníze na doplňky? Táhni si najít brigádu!
Nemůžeš jít na závody, protože nemáš sponzora? No a? Nefňukej a možná jednou mít budeš!  

Ale výše napsané neplatí pouze pro kulturisty se soutěžními ambicemi. Jistý řád si budete muset nastolit pokaždé, když chcete radikálně změnit svou postavu. Argumenty typu dojíždím do školy, jím až v poledne oběd, neobstojí. Protože to je pouze lenost, co vám brání připravit si vhodné jídlo do plastové krabičky. Zrovna tak častá věta o nedostatku času je pouze hloupou výmluvou. Ti, co skutečně pracují 16 hodin denně, tak činí zhusta proto, neboť je to právě ona práce, která je jejich koníčkem a prioritou. Jenže na nedostatek času žehrají většinou ti, kteří mají běžné devítihodinové povolání. Zbytek dne promarní častými nákupy, sledováním televize, nebo jinou činností, která nemá s fyzickou aktivitou nic společného. Pokud chcete se sebou něco udělat, musíte si určit jasné priority a přinést tomuto předsevzetí určité oběti v podobě mírného nepohodlí. Já vím, je to otrava, dělat se s jídlem den dopředu. Chápu, že to leckdy může přinést mírné komplikace, když máte jíst pravidelně v určitých časových intervalech. A co je nejhorší, budete si muset odpustit ty nejrůznější dobroty, které máte tak rádi.   Ano, změna tělesných proporcí, ať už je cílem extrémní nárůst svalstva, nebo jen obyčejné shození pneumatiky kolem pasu vyžaduje určitý kus nepohodlí, oběti, dřinu a sebezapření. Ale o to sladší pocit potom máte z dobře odvedené práce. Odměnou vám jsou obdivné pohledy vašich známých a zvýšené sebevědomí pramenící z poznání, že jste dokázali zase o něco víc než jenom ti, kteří o nějaké změně pouze žvaní. Ano je to těžké, ale to je právě dobře, neboť kdyby to bylo lehké, dělal by to každý a vy byste ony pocity nikdy nepoznaly…