Menší váha, obří váha a pidi váha a všechno to funguje...

Mám nejlepší práci na světě. To je prostě fakt. Možná byste mohli namítnout, že třeba prezidentování USA je lepší džob, ale nesouhlasil bych. Stačí se podívat na Baracka Obamu, který vstoupil do Oválné pracovny jako fešný mladý Afroameričan, aby z ní po pouhých 8 letech šéfování vycházel šedivější než Morgan Freeman. To už by se mohlo zdát, že šéfovat Rusku je o dost příjemnější, vzhledem k tomu, že pan Putin vypadá posledních 30 let stejně, ale tam si nejsem jistý, zda ty svoje vůdce nebalzamují už zaživa, aby si pak ušetřili práci… Možná, že dřív bych se popasoval s tím mým tvrzením ještě s Jeremym Clarksonem, ale od té doby, co dal facáka týpkovi za studenou véču, musí sázet mrkev a brambory a místo ježdění smykem s nejnovějšími supersporty, tahá hnůj s traktůrkem. Takže vím, že jsem to vyhrál. Bodejť by ne, když je mojí pracovní náplní vybírat ty nejhezčí zadnice na instagramu k přepostnutí, pak rozdat nějaký ty moudra, natočit pár záběrů kluků s napumpovanou žílou k prasknutí, aby se mi objevila hrst dukátů na mém bankovním účtu. Ale úplně nejlepší na tom je, že ačkoliv se tvářím, že mám Šalamounovo hovno denně k snídani, permanentně se dozvídám nové a nové informace o cvičení, které se mi náramně hodí…

…Věc se má totiž tak, že jak teď trochu víc natáčím ty videa s našimi předními sportovci, vždycky kápnu na něco, co mě obohatí v tréninku nebo v životě. Třeba teď jsem 3x po sobě točil naší absolutní špičku. Nejdřív Slavoje Bednáře s Pavlem Koukalem, když jeli hamstringy, pak vlastně tu samou partii Honzy Turka a teďka naposled to byla Kristýna Seidlová, naše nejlepší wellness fitnesska, na kterou dohlížel při tréninku ramen nejúspěšnější kulturista ČR Lukáš Osladil. To sice ještě musím slepit dohromady, ale snad to uvidíte brzy. No a proč to píšu? Protože přestože cvičím přes 30 let, mám i nějaké ty soutěžní úspěchy za sebou, byl jsem překvapen některými postupy a filozofií jednotlivých tréninků a teď se s vámi chci podělit o několik postřehů.

Bednář/Koukal – hamstringy

Nebudu lhát, že jsem dlouhá léta patřil k těm kulturistům, kteří měli za to, že zadní část stehen se dostatečně zatíží při hlubokých dřepech, takže pak stačí už jen pár sérií zakopávání a třeba i mrtvol a finito. Později jsem od toho názoru upustil, nohy rozdělil a snažil se na každou stranu stehna zaútočit samostatně… A dělal to blbě. Největší chybou bylo ego zbytnělejší než prostata všech členů Rolling Stones dohromady, které vás nutí používat zbytečně velkou váhu. A to především u zakopávání. A to jak ve stoje, tak v sedě a vleže nejvíc. Mrskat pánví, zvedat ji, všeobecně s ní pohybovat tak, že okolí začne poukazovat na váš nezdravý vztah k zakopávací lavici, vám sice pomůže zvednout větší zátěž, ale zároveň taky snížit odpor na hamstringy. To samé udělá švih trupu. Slavoj, majitel jedněch z nejlepších hamstrů v Evropě, jede ten cvik naprosto kontrolovaně, bez záškubů a s uvolněnými chodidly. Nebo nárty, podle toho, jak na tu poslední střapatou část nohy nahlížíte. A tím pádem taky s menší vahou. Stačí se dneska ve fitku podívat kolem vás a uvidíte, že ošukávačů stroje na zakopávání tam bude víc než dost. Stejně tak lidí, kteří si budou myslet, že 4-5 sérií stačí. Slavoj skutečně intenzivně trénuje tuto část těla, kterou má většina lidí sfouklou za 10 minut, dobrou hodinu, a to všemi možnými cviky. Že to funguje, jasně vidíte na Pavlovi Koukalovi, který tuto filozofii od Slavoje přebral a v této partii se pomalu dotahuje žák na svého mistra. Čili, menší váha, velký objem sérií, precizně provedená technika, a hlavně vnímání této nikterak oblíbené a houževnaté partie jako důležité součásti komplexního rozvoje nohou.

Jan Turek

Honza Turek je dnes pravděpodobně nejsilnější kulturista v ČR. Neznám moc lidí, kteří by pravidelně tahali takové rance v každém tréninku ať už jsou před závody, nebo úplně off-season. Ale jestli mě něco zaujalo v jeho tréninku, bylo ta taková neobvyklá kombinace powerliftingu s heavy duty. To je, prosím vás, můj dojem z jeho tréninku. Nikoliv Honzova definice. Většina lidí totiž jede tak, že přidává váhy a současně dělá klasický počet opakování. Honza při mrtvole přidával až do bodu, kdy udělal jen jedno opakování. To mě překvapilo, myslel jsem, že Honza jedničky nejezdí. Ale byl jsem ujištěn, že si jen nechce překrvit spodní záda a zároveň se potřebuje připravit na závěrečné 2 série. Takže po těch sériích s jedním opakováním přidal na 280 kg a s tím provedl nesmysl. Nějakých 8 nebo kolik opáček a po malém shození zátěže na 260 kg dal ještě jednu pracovní sérii o mnoha opakováních s tím, že v celém cviku počítá právě pouze tyto dvě pracovní série. Zajímavé. Aspoň pro mě…

Osladil/Seidlová – ramena

Lukášovy tréninky znám. A nikdy mě nebavilo se na ně koukat. Nuda. Jenže na živo je to jinak. Ostatně jako všechno. Lukáš po Kristýně vyžadoval až chirurgicky přesné vedení cviku vycházejícího z fyziognomie pohybu. Samo sebou v takovém případě zvednete prd. O Kristýně mohu s klidným svědomím říct, že je dříč, co zvedá poměrně vysoké váhy. Ale teď toho měla z těch pidi činek plný brejle. Lukáš ji nenechal odpočinout v žádném místě trajektorie pohybu, protože se pohybovali pouze v rozsahu, který zajišťuje maximální zatížení daného svalu, nikoliv po celé délce pohybu. To vše provedené v pomalejším tempu se zaměřením na odpor v negativní fázi pohybu, přičemž každá série zřídkakdy skončila dřív než za minutu. Zkrátka žádné bum, bum, bum, deset opakování za 15 vteřin a nazdar… Pokud se rádi předvádíte a teď to nemyslím úplně zle, na tenhle trénink zapomeňte. Totálně vám zboří ego. Nebudou z něj žádný selfíčka, žádný fotky, žádný příspěvky, protože by se do vás pustil kdejaký 80 kilový mudrlant s tím, že toho zvedne 3x víc a 2x dýl. Leda byste přemalovali čísla na kotoučích, nebo použili ty crossfitové, kde má každá 5kilovka 20 cm na šířku… Tohle je dřina, byť s prd závažím…

…A taky je to samozřejmě postup, který každý zná. Přesto jsem si ho díky tomuto společnému tréninku, který mi to připomněl, dal poprvé snad po 20 letech. V poloviční zátěží, za to však s pálením ve svalech na maximum a s vědomím, že to není žádná ostuda, používat stejné váhy jako borec z Top Ten Mr. Olympia.  Myslím, že se tohoto principu teď budu pár měsíců držet, protože zatížení cviku je maximální a nápor na klouby minimální. Což se mi vcelku hodí. Zkrátka, abych se taky dostal k nějaké pointě. Je hezké, že sledujete vaše vzory, ale nejsem si jistý, zda váš displej dokáže přesně zprostředkovat ty jemné nuance, které vás mohou inspirovat. Mnohem lepší je, rozbít prasátko a kontaktovat je s žádostí o trénink, resp. službu osobního trenéra. Netuším, jestli to vyjde, protože klientů mají dost, ale pokud ano, jsem si jistý, že to vnese nové prvky do vašeho tréninku. Jestli tam zůstanou natrvalo, nebo to pro vás bude znamenat jen jednorázovou zkušenost, netuším. Ale vím, že k progresu vede jen cesta sebepoznávání, kvalifikovaných rad a zkušeností. A těch má třeba několikanásobný účastník Mr. Olympia Lukáš Osladil požehnaně. Napište mu.