Mládeži nevhodná videa

Tak nám v Liberci zavládla zase paní Zima. Rázně a naplno. Pražáci k nám jezdí na výlety, nasávají zimní atmosféru a kochají se výhledy ze zasněženého Ještědu na krajinu našeho malebného Trojzemí, schovanou pod bílou přikrývkou. A my, horalové z podhůří Jizerských hor, jim ten bílej bordel odklidíme z cesty, aby se tam mohli vyškrábat. Sníh je fajn, pokud se nemusíte denně ohánět hrablem, abyste se dostali pro rohlíky. Bohužel, nedokážu naplno využít ani bonusu blízkých hor a s tím spojených radovánek, neb čím jsem starší, tím méně dobrovolně lezu do míst, kde je studeno, větrno a celkově nevlídno. Ale nebylo tomu tak vždy. V době rašícího pubického ochlupení mě záplavy sněhu bavily. Hrablem se oháněli dospělí a my bezstarostně rajtovali na pojízdných plastech. Časem, kdy puberta už propukla naplno, dal zase sníh šanci k seznamování se s děvčaty, neboť „nechtěně“ mrsknout dobře mířenou sněhovou kouli holce do xichtu, bylo mnohem jednodušší než jí jednoduše sdělit, že je pravidelnou příčinou vašich polucí…

To bylo na základce. Pak už jsem na tyhle věci neměl čas. Začal jsem cvičit. Vážně a zarputile. Takže jsem trávil čas buď v posilovně, nebo u videa, kde jsem pořád dokola sjížděl trénink Doriana Yatese, Kevina Levroneho, Dennise Jamese a dalších hvězd tehdejší kulturistiky. Dorian jel brutální série s mnoha a mnoha vynucenými opakováními. Ronnie Coleman cvičil přední dřepy v čtvrtinovém rozsahu, zato s nápravou z lokomotivy, a Kevin Levrone si s plným rozsahem u ramen taky hlavu příliš nelámal. A přesto všechno mě ani na pikovteřinu nenapadlo, abych přemýšlel o tom, zda jsou, nebo nejsou pro mě ta videa vhodná. Pro všechny „mladé kluky“, abych byl přesný. Samozřejmě nebyly. Byly plné nasazení, dřiny, brutálních vah a tvrdého tréninku, ale čisté techniky určitě ne. Tedy ne u všech. Flex Wheeler trénoval na videu precizně. Ale jeho trénink jsem nikdy nedokoukal, neboť jsem po třetí sérii spolehlivě usnul. Takže Flex u mě nebyl zrovna tou nejvyhledávanější tréninkovou motivací. Ale motivaci nešlo. Chtěl jsem vidět, jak tvrdě cvičí špičkoví borci, za jakou hranici dokážou zajít. I proto mě dnes mnohem víc zajímá trénink Branche Warrena, než ukázkové cvičení planku, které by se mi asi mělo hodit víc. To vše se odehrávalo v předfacebookové době, v období, kdy bych se s přimhouřením obou očí mohl charakterizovat jako „mladý kluk“.

Dnes, když natočím, jak cvičí Radek Lonc svojí vrcholnou sérii na biceps, rázem se objeví spousta borců, s doporučením na lepší techniku a vyjádřenou obavou o to, aby to náhodou, nedejbože, neviděli mladí kluci. Hodil jsem na stránky dřepy Mistryně ČR v Bikiny Fitness Katky Holmanové a v diskusi to vypadá, jako bych nabídl muslimům slevu na jitrnice. Pamatuju šílenou diskusi nad bicepsovým zdvihem se 130 kg (už nevím přesně) u Petra Petráše, kde mu šedesátikiloví vousatí hipsteři radili, jak mu ten cheating je vlastně k ničemu. Neznám video, kde by se aspoň jednou neobjevilo něco jako: „to není dobrý příklad pro mladý kluky“ Tahle mýtická skupina lidí, kterou spojují první uhry na frňáku, se táhne jako červená nit všemi diskusemi na všech webech a sociálních sítích, kde se objeví nějaké tréninkové video, a kde aktér necvičí jak z encyklopedické příručky kulturistiky. Já nevím, ale osobně nepovažuju „mladý kluky“ za jedince s mozkovým nádorem, kteří dokáží reagovat pouze na tmu, světlo, kapesné od rodičů, cheating Radka Lonce a freevideo. Myslím, že si i ti mladí kluci dokáží udělat názor na cvičení sami, bez zbytečného mentorování těch „starších kluků“.

Tak, jak jsem si ho udělal já při sledování Blood & Guts Doriana Yatese. A víte co? Jsem rád, že nade mnou nestál nějaký starostlivec se zdviženým prstem, který by mudroval o vhodnosti či nevhodnosti vynucených cheatingových opakování pro náctiletého začínajícího cvičence. Jsem rád, že jsem nepropadl videím, kde se předvádějí ukázkově provedené cviky s precizností, jež nedovolí uhnout z vytyčené trasy ani růstu vlasů. Dnes bych měl sice svaly ohebnější než Andrejův charakter, ale nejsem si jistý, jestli bych někdy něco vyhrál. Možná jo, neboť jak Flex Wheeler, tak třeba náš Lukáš Osladil cvičí naprosto precizní technikou a jsou mimořádně dobří. Ale light weight baby Coleman, byl lepší, že jo... Takže jestli si něco pamatuju z tréninkových videí, byla to tvrdá práce aktérů. To mi utkvělo v paměti, a to mě hnalo dopředu v tréninku. Jestli se ale u bicepsu Ronnie Coleman zaklonil o 5 nebo 10 centimetrů, na to si nevzpomenu ani po intenzivním waterboardingu.

Být tedy mladou adeptkou bikiny fitness, asi by mě zajímalo, jak tvrdě dře Mistryně republiky Kateřina Holmanová. A asi by pro mě bylo přínosnější vědět, že jde na samou hranici možností, a to i za cenu horší techniky. To by mi utkvělo víc než to, jestli provádí nekonečně nudné série na gyndastrojích se třemi cihličkami. A pokud pominu genetické dispozice k růstu paží Radka Lonce, asi by mě zajímalo, že dává přednost vyšší zátěži za předpokladu poměrně vysokého počtu opakování s mírným cheatingem a neúplně nataženými pažemi. Ostatně, myslíte si, že Radek nějak radikálně změnil styl cvičení? Pokud ano, pravděpodobně vám asi pořekadlo o starých psech a nových kouscích nic neříká. Většina kulturistů sice mění styl tréninku, ale techniku provedení téměř nikdy. Pokud tedy Radek nepropíná lokty a provádí cheating, dělal to tak už jako mladý kluk. A nezdá se, že by to vedlo k nějaké újmě…

Co to vlastně je, ta superprecizní technika? Nedávno jsem pozoroval Vojtu, jak stahuje horní kladku na záda kladku hodně neobvyklým způsobem. Vlastně stejně, jako to dělají všechny ženské, co přijdou poprvé do fitka. Tyč chytnou nadhmatem, na úzko a stahují ji někam pod prsa. Vojta ji držel zrovna tak a stahoval to taky hodně nízko. Nejlépe by se to dalo popsat, jako kdyby se chtěl vyhoupnout na imaginární zeď. Kdyby to nebyl Vojta, řekl bych mu, že to dělá úplně blbě. Leč protože to cvičil IFBB Pro, držel jsem hubu a zkusil to taky. Bohajeho, jak mě bolely křídla druhý den!! Proč já pitomec jsem to nedělal už dřív? Inu proto, že jsem kladku stahoval správně. A bál se experimentovat a hledat způsoby stahování, které by zabraly jinak, zatížily svalové skupiny z jiného úhlu vyhovovaly právě mně samotnému a né autorovi nějaké příručky správného posilování.

Ne, vážně vás tu nechci nabádat ke cvičení s mizernou technikou provedení. Nechci vidět v posilovnách nesmysly prováděné pod vlivem zbytnělého ega cvičence. Ale trénink by měl být především o tvrdé dřině. A dřina a nasazení je podle mě důležitější než precizní dokonalost. Pokud máte potřebu se totálně zmrtvit intenzifikačními technikami, abyste měli dobrý pocit z tréninku, běžte do toho. Ale měly by se provádět intenzifikační techniky v mladém věku? Asi ne. Měl by se tedy cvičit trénink se špičkovou technikou? Asi ano. A měli byste si vybrat styl tréninku, který vás bude především bavit? Bezesporu. Protože jedině tak u toho sportu vydržíte. A pak, až třeba budete mít i nějaké tituly, si o sobě můžete přečíst, jak to děláte celé blbě.