Nějakej exot si žádá ještě půl kila brambor

Exotismus se někdy definuje jako záliba v cizokrajném. Přesnější popis však uvádí, že se jím označuje to, co směřuje za hranice známého, za hranice každodenní zkušenosti, tudíž označuje to, co se vymyká běžnému zvyku. Úvahy na toto téma v širším pojetí, by zřejmě vyvolaly nechuť ztrácet čas bezpředmětnými elaboráty. Ale buďte bez obav, protože nadpis má jistě co dočinění s fitness odvětvím.

Kulturistika je totiž exotickým sportem a to hned z několika důvodů. V prvním hraje roli cizokrajnost a zatížení naší historií, v jejímž třicetiletém úseku bylo nemyslitelné, aby naše socialistická země strpěla výrazný rozmach západního sportu (v USA už to nějakou dobu frčelo). Takže ještě v době kolem sametové revoluce cvičily ve statisícových městech pouhé desítky nadšenců. Dělaly si benče z prken a tlačily činky vyrobené ze starých nábojů kol. A jedly bílkoviny. Pro běžnou populaci tak trochu exoti. Já vím, to slovo má lehce urážlivý nádech. Podobně jak tomu bývalo se slovem Maďar, Tatar, nebo dokonce Matěj. Ale já považuju exota za někoho, kdo se jen vymyká zažitým standardům.

Později, po přiklonění k západu, se u nás svalovej boom začal pomalu rozšiřovat. Mimo jiné také s podporou kinematografie, i když to nemuselo být úmyslem. Nějakej exot z plátna si úplně v pohodě nesl kus stromu na rameni, házel osobním výtahem, a když bylo potřeba, tak převrátil auto holýma rukama. Podobnými filmy jako Komando vlastně Hollywood rozesílal propagaci cvičení po celém světě. Do té doby nebylo běžné vidět tak úchvatně vypracovanou postavu a vliv na vychrtlé kluky byl jasnej. Ještě aby ne, když spoustu hlavních rolí ztvárnil několikanásobný Mr Olympia. Musím přiznat, že já jsem v té době ještě necvičil, mimo jiné proto, že v době natáčení Komanda byla moje sestra jedináčkem. A i když jsem začal zvedat o hodně později, zrovna Schwarzeneggerova propagace toho exotismu, na mě měla výrazný vliv.

A bezpochyby nejen na mě. Počet cvičících stále rostl a roste. Dnes už nejde o tak velkou mimořádnost, ale v minulosti byla kulturistika exotická asi jako dostupnost banánů. V současnosti vidíme na netu fotku svalovce a pod ní desítky tisíc lajků. I v povědomí necvičící populace je již zakořeněna zmínka o vlivu tvarohu a masa na růst svalů. Řekl bych, že se za těch spoustu let dostalo fitness odvětví do povědomí celé veřejnosti. Téměř všichni vědí, že existují posilovny. A i když to podle počtu lajků vypadá, že už fakt cvičí úplně každej, běžná populace může mít sice kulturistu za siláka, protože zvedá železo, ale co se týče jeho stravování, je to stále exot.

Oproti jiným sportům další nezvyk. Non stop úvazek. Po tréninku je nezbytný odpočinek a strava. Pestrá a vyladěná strava, hodná údivu přihlížejících. Nemastná, neslaná. Dobrovolně si nepochutnat může opravdu jen podivín.

Jak jinak označit člověka, který si na recepci těsně před pracovním pohovorem vybalí box s jídlem a riskuje tak, že si potencionální zaměstnavatel všimne „zvráceného“ žebříčku priorit, kde cíle osobního života znamenají víc, než prosperita firmy. Jak jinak než „exot“ označit člověka, který kudy jde, nosí v kapse vařená vejce po vzoru kulturistických elit. Je mimořádný nejen ve znalostech živin, ale také způsobu jejich konzumace v různých situacích. Dokonce i v těch na první pohled nevhodných. Neustále piluje svůj styl. Když nastane čas jídla při promítání filmu v kině, neuslyšíte to. Čeká na vhodnou chvíli. V hlasitých částech filmu protřepává šejkr a pokřupování pufovaného chleba souběžně s mluvením by se dalo označit za pokus o dabing. Nechce svým exotismem rušit.

Svou stravovací náročnost si plně uvědomuje, a proto se spoléhá především na vlastní přípravu. Nepochopení se mu totiž dostává i v místech, kde to hýří profesionální gastronomií. V restauracích bývá zvykem objednávat pokrmy beze změn tak, jak to stojí černé na bílém. Mimořádná doobjednávka brambor k hlavnímu jídlu, prosba o vynechání čehokoliv, nebo snaha vymámit z číšníka informace o použitých surovinách, dělají z kulturisty náročného hosta. Exotického hosta, jehož přání můžou některým připadat provokativně.

Ale od pádu železné opony již uplynula řada let. A doufejme, že si na nás servis v restauracích zvyká. Protože my nejsme stejní. Nevážíme všichni 80 kg a nestačí nám všem nějakých usoplených 200 gramů brambor. Máme právo být odlišní a rozpitvat lístek na molekuly glukózy a aminokyselin, protože pro nás je ten jídelák prostě špatně. Váš servis je služba, za kterou si platíme. A pokud jsme schopni jíst solidárně vůči okolním lidem v kině, jsme také schopni nezneužívat svých práv v restauraci za účelem potrápení obsluhy.  Vím, že nejste zvyklí na popud hosta rozebírat pokrmy z lístku na částečky a pak je znovu skládat, ale sedí teď před Vámi exot a ten má tak trochu exotická přání. Tak se nečertěte a doneste mi k těm líčkům ještě dvě porce brambor. A bez másla, prosím.