Rozmohl se nám takový nešvar. Shazovačky jenom jako.

Říká se, že každý má na světě nějakou spřízněnou duši. Ta moje se jmenuje Pokáč. Ne že bych tohodle zpěváka nějak žral a lepil si jeho plakáty na zeď. Ve skutečnosti je to tak, že ten hudební žánr, který představuje, jde totálně mimo můj záběr. Ale nějakým záhadným způsobem si mě našla jeho písnička V lese a já zůstal naprosto ohromen. Bylo to, jako kdyby se mi nastěhoval do hlavy zrovna v době, kdy v rámci manželské rovnováhy jednou za rok absolvuji výlet do divočiny, což je cokoliv mimo betonový povrch nebo vyhřátý písek v blízkosti moře a tam jen odchytával a zapisoval myšlenky přeskakující z jednoho mozkového závitu na druhý. Nejsnadněji napsaný text na světě a jedinou nepravdou v něm je, že v lese si nezaseru tenisky Nike nýbrž Adidas. Je pozoruhodné, že přestože mi táhne na pade, doposud ke mně nepronikla žádná podstatná informace o stromech. Poznám jen břízu, protože je bílá a taky svého času postávala v reprezentační hokejové brance a pak už jenom vánoční stromeček. Ovšem za předpokladu, že jsou na něm ty cingrlátka. Víc už ani prd. Co ale poznám bezpečně i v noci, je blbě odcvičená shazovaná série…

Když jsem před časem psal, že mladí teď hodně cvičí podle návodů z Instagramu, tohle je jedna z technik, která vypadá děsně cool tvrďácky. Akorát je určena spíš pro pokročilé cvičence. Jedná se o intenzifikační metodu, která má za účel „zničit“ procvičovanou skupinu, dosáhnout zvýšené potřeby regenerace a následně ji donutit k růstu. Princip téhle metody spočívá v tom, že v momentě, kdy s použitou váhou nebudete schopni pokračovat, zátěž bez přestávky snížíte a pokračujete do dalšího selhání. A tak to opakujete 1-3x. Zní to jednoduše, vypadá krutě a funguje znamenitě. Druhý den máte svalovou partii na hadry. Teď samozřejmě můžeme rozvinout další úvahu na téma, zda je dobré cvičit do totálního selhání, nebo ne, protože na tom zatím nepanuje všeobecná shoda, ale faktem zůstává, že svalová horečka na druhý den je pořád ukazatelem toho, že jste daný sval skutečně zacílily a on teď musí nějakým způsobem reagovat. Ano, asi jste právě mezi řádky pochopili, že já patřím do tábora fanoušků cvičení do selhání, ale abych svatosvatě přísahal, že to je jediná správná cesta k monstrózním bicepsům, na to nemám ani vědomosti, ani ty bicepsy. Nicméně pojďme se vrátit zpět ke shazovačkám, jak slangově nazýváme tuhle intenzifikační metodu.

A tady se nám rozmohl takový nešvar. Shazovačky jenom jako. Pro kameru. Pro oko. Pro pocit ala, tak…, teď jsem tomu naložil…  A jde to ruku v ruce s tím, že největší problém začátečníků spočívá v tom, že si neumí určit váhu. To není nějaké vysmívání, protože tahle na pohled triviální dovednost je vcelku klíčová pro rozvoj svalové hmoty a bývá problémem i pro mnoho zkušených závodníků, mě nevyjímaje. Správná váha je ta, se kterou budete schopen sám udělat daný počet opakování, který jste si vytyčili a nic moc navíc. Příklad: máte udělat 10 opakování benče se 100 kg. Když uděláte jenom 8 opakování, je to málo, musíte ubrat zátěž. Uděláte jich 13, musíte přidat. A teď ruku na srdce, kdy jste udělali 10 opakování s tím, že jste u toho desátého málem vypustili duši společně s ostatními plyny?

Většinou to pozoruji kolem sebe tak, že začínající, nebo mírně pokročilí cvičenci obou pohlaví, udělají (např.) 10 opakování a položí to. Naprosto jasně vidím, že by jich udělali 14,15, možná 17. Speciálně holky, které jsou vyděšené z čehokoliv těžšího, než je jejich poloprázdná kabelka, by udělaly i 30 opakování, ale položí to po desátém. Proč? Protože jim to napsal trenér do rozpisu. Nebo si to cvičenci někde přečetli. Nebo to někde slyšeli. Dělej 8 opakování, po tom to roste. OK, udělám osm. A další sérii taky. Se stejnou váhou a stejnou „intenzitou“. A to je blbě.

A tyhle blbě nastavené váhy v sérii se pak projeví i v těch shazovačkách. Takže co dneska odpoledne uvidíte ve fitku? Někoho, kdo udělá 10 opakování, položí činku, rozvážně si sundá kotouče, v lepším případě přesune kolík kladky, udělá dalších 10, to samé zopakuje a pak ještě jednou třeba. 3 shazovačky, kámo, chápeš? Intenzita. Hard work, jestli mi jako rozumíš, kámo…?

…No, že bych ti jako úplně rozuměl, to nemůžu říct, protože to je celý na hovno.  Pokud jedete shazovačku s činkou, musíte na to být dva. To jinak nejde. Na kladce už se bez sparinga obejdete, ale stejně by bylo lepší ve dvojici. Je to druh aktivity, která je ve dvojici vždycky lepší. Naložíte si a jedete. Jedete tak dlouho, dokud s tím nepohnete ani o cenťák. A až s tím nepohnete ani o cenťák, zkušený sparing na vás zařve, ať přestanete hrát tyhle zkurvený komedie, jakože nemůžete a začnete zvedat. A až uděláte dalších pět, protože to odhadl správně, sparing vám 1-2 pomůže. Teď už to sotva udržíte v ruce, a proto je třeba ubrat. Ale vy to jenom položíte, nepustíte, sparing shodí kotouče rychlostí mechanika v boxu F1 a pokračujete. Teď už to bude bolet jak zmrd, takže budete chtít sundat zátěž. Jenže sparing vám 1-2 opakování pomůže, zažene myšlenku na počínající erekci z probíhajícího sadismu a naposled vám sundá pár kotoučů. A vy s tím budete makat tak dlouho, až budou vaše grimasy vypadat natolik komicky pod náporem kyseliny mléčné a poloprázdné tyče, že vám stud a totálně vyčerpaný sval nedovolí pokračovat. Tak asi takhle by měla vypadat shazovaná série…

Pokud si nejste jistí, zda se dokážete donutit jít za práh bolesti, která tato technika vyžaduje, dá se využít i váš smysl pro povinnost. Pokud něčím takovým disponujete. Vraťme se k oněm 10 opakováním. Tahle série nebude „shazovačka“, nýbrž pyramida. A je taky bezva. Potřebujete k tomu akorát stojan s jednoručkami, nebo naloženými činkami. Chytnete něco lehčího do pařátů, uděláte 10 opakování a bez uzardění položíte, abyste si bez přestávky vzali těžší činky a proces opakovali. Tím se dostanete k váze, se kterou těch 10 opakování neuděláte ani kdyby vám nabízeli Scarlett Johansson na hraní. No a v ten moment je na čase vydat se po stojanu zase dolů a opět po 10 op…. Příšerně to bolí. Pokud jste bez sparinga, máte problém se sám dostat na hranu, tohle je ještě lepší než ty shazovačky.

Ani jedno bych nedoporučoval začínajícím cvičencům. Kteří to ale samozřejmě budou chtít vyzkoušet. V pořádku. Zkoušejte. Ale když už, tak aspoň pořádně. Nezapomeňte si pak nechat napsat omluvenku od mámy, protože ty ruce pár dní nepoužijete…