Pokud bychom se vrátili o několik let zpět a oslovili některého z odborníků v oboru, mávl by s největší pravděpodobností rukou v otázce významu suplementace glutaminem pro sportovce. Dříve se totiž glutamin používal především u pacientů s těžkými popáleninami či po vážných operacích s bakteriálními infekcemi (sepse). Jenže postupem času se jeho význam z omezeného použití v lékařství přesunul i mezi běžnou populaci, pro nás je směrodatné, že i mezi sportovce. Má u nich jeho užívání své opodstatnění? A má opodstatnění i v kulturistice?

Historie

Nezbytnost glutaminu pro lidský organismus poprvé veřejně demonstroval v roce 1930 Sir Hans Krebs, jeden z největších biochemiků všech dob. Dr. Krebs byl uznávaným odborníkem na metabolické pochody a proslul objevem cyklu kyseliny citrónové (od té doby známého jako tzv. „Krebsův cyklus“). Jenže ještě dávno před tímto stěžejním objevem objasnil také jiný jev - cyklus kyseliny močové (urea), v němž hraje klíčovou roli právě glutamin. Doktor Krebs byl prvním vědcem, který předvedl světu schopnost přenosu dusíku pomocí glutamátu, glutaminu a alfa-ketoglutarátu (a-KG). Účinky glutaminu během metabolismu dusíku ho silně překvapily, dokonce prohlásil, že většina aminokyselin má mnoho důležitých funkcí, glutamin je ale tou nejuniverzálnější.

Význam glutaminu

Glutamin je nejrozšířenější aminokyselinou v těle, v kosterním svalstvu představuje až 60 % celkového množství aminokyselin. Je zdrojem dusíku pro mnoho biosyntetických reakcí a je v těle vytvářen z kyseliny glutamové (jedná se o neesenciální aminokyselinu) hned na několika místech (konkrétně ve svalech a střevech). Pouze izomer L-glutaminu je biologicky aktivní. Sice jsem zmínil, že je neesenciální aminokyselinou, v některých případech (např. při rapidním poklesu lymfocytů apod.) se však stává nepostradatelným, tzn. je podmíněně esenciální (stejně jako např. histidin či karnitin).

Možná vás nyní napadla otázka, zda není vhodnější doplňovat tělu kyselinu glutamovou, z níž se glutamin poté vytvoří. Není to tak jednoduché. Glutamin a kyselina glutamová jsou relativně podobné neesenciální aminokyseliny. Glutamin hraje ústřední roli při udržování hladiny dusíku, detoxifikaci amoniaku a regulaci homeostázy aminokyselin. Glutamát je součástí produkce energie, transaminačních reakcí aminokyselin a syntézy močoviny a glutathionu.

Chemickou řečí jsou si tedy obě aminokyseliny podobné, ale při jejich používání ve formě suplementů dojde k velice rozdílným reakcím. V jedné studii bylo zvířatům podáváno obrovské množství (7 % jejich tělesné váhy) glutaminu nebo glutamátu po dobu 2 - 3 týdnů. Ukázalo se, že glutamin byl mnohem rychleji dopraven do krve a jater (v krvi byl jeho transport rychlejší více než třikrát oproti glutamátu). Glutamát může být navíc ve velkých dávkách neurotoxický (v Americe je popisován tzv. „syndrom čínských restaurací“, a to právě v důsledku velkého obsahu monosodium glutamátu v jídlech), neboť tělo má jen velmi malou schopnost kontrolovat jeho hladinu v krvi a dalších tkáních. Žádným překvapením pak není, že koncentrace glutaminu v plazmě, játrech, svalech a dalších tkáních je vyšší než u glutamátu. Proto je výhodnější používat jako doplněk stravy právě glutamin.

Extrifit Gluta Pure 300 g

Gluta Pure obsahuje glutamin - neesenciální aminokyselinu bohatě zastoupenou ve svalové tkáni. Při intenzivním tréninku dochází k vyšší spotřebě glutaminu ve svalu, proto je vhodná jeho suplementace.

Dovolte mi malou odbočku. Zmínil jsem, že glutamin hraje ústřední roli v detoxifikaci amoniaku. Velmi častým dotazem v této souvislosti bývá, proč je nutné amoniak z těla odstranit. Co je vlastně amoniak? Jedná se o pro buňku vysoce toxickou látku, kterou tělo snáší pouze v nepatrné koncentraci, citlivý je na ni obzvláště mozek. Organismus má v této souvislosti vyvinut detoxikační pochod spočívající v tvorbě netoxické močoviny. Jedním ze způsobů je tvorba glutaminu, obecný způsob, důležitý hlavně pro mozek. Jestliže ale při velkém nadbytku amoniaku vznikne glutaminu příliš mnoho, pak jeho nahromadění v cerebrospinálním likvoru mozek otráví (proniká do mozkomíšního moku). Amoniak vytvořený v mozku se enzymem syntetázou rychle váže na glutamát právě za vzniku glutaminu, ten se zanáší do ledvin a podléhá opačné reakci.

Zpět k tématu. Glutamin je důležitou součástí metabolismu dusíku, produkce močoviny v ledvinách a glukoneogeneze (resyntézy glukózy) v játrech. Na tomto místě je vhodné vysvětlit, co to vlastně glukoneogeneze je, neboť se s tímto dotazem na svých přednáškách setkávám dosti často, přitom se pro sportovce jedná o jeden z nejdůležitějších procesů.

Glukoneogeneze je tvorba glukózy (nebo glukosy-6-fosfátu) z necukerných látek. Hlavním „sídlem“ glukoneogeneze jsou játra, další lokalizací potom ledviny. Glukoneogeneze je ve stavu sytosti i při krátkodobém hladovění slabá, podstatně se však zvyšuje po vyčerpání zásob glykogenu v játrech. Její význam spočívá v možnosti získávat nové molekuly glukózy, a to z degradovaných bílkovin a aminokyselin (jmenovitě za hladovění, stresu nebo po intenzivní tělesné námaze).

Hlavní funkce v organismu

Mimo výše uvedené je glutamin klíčovou součástí procesu známého pod jménem glukózo-alaninový cyklus. Pro úplnost uvádím funkce glutaminu: 

• zvyšování koncentrace aminokyselin v tkáních
• biosyntéza glykosaminoglykanu (aminomonosacharid – např. glukosamin, chondroitin apod.)
• produkce amoniaku (ledviny)
• „vychytávač“ amoniaku
• transport uhlíku
• prekurzor GABA (gamma-aminomáselná kyselina - mediátor aktivního útlumu v mozku, který vzniká vnitřní konverzí v organismu)
• biosyntéza glukózy / glykogenu (játra)
• biosyntéza gluthationu (játra)
• palivo pro metabolické děje
• transport dusíku
• produkce nukleové kyseliny
• syntéza bílkovin
• syntéza močoviny (játra)
• je nepostradatelný pro mozkový metabolismus
• je přenašečem draselných iontů v krevním řečišti mozkové tkáně
• zvyšuje imunitu
• snižuje chuť na alkohol
• snižuje stav úzkosti
• zlepšuje spánek
• omezuje touhu po sladkostech
• bývá účinně používán při léčbě žaludečních vředů
• je schopen přeměny na pyruvát
• zvyšuje hladinu krevní glukózy a je proto využíván k předcházení hypoglykémie
• stabilizuje činnost prostaty
• zlepšuje vstřebatelnost kreatinu

Během katabolických procesů dochází k rychlému štěpení bílkovin na aminokyseliny, které jsou později spalovány (oxidace) pro tvorbu energie. Aminokyseliny jako leucin, isoleucin a některé další jsou přeměňovány na kyselinu glutamovou a později na glutamin. Glutamin se poté dostává do střev, kde je přeměněn na alanin, který je transportován do jater, v nichž je použit coby zdroj energie. Z popsaného jasně vyplývá, že jak svaly, tak játra vytvářejí použitelné zdroje energie a právě glutamin je látkou, která všechny potřebné děje díky přenosu dusíku umožňuje.

Aminokyseliny a svaly

Glutamin je nejrozšířenější aminokyselinou v kosterním svalstvu. Svaly obsahují 10.400 g glutaminu na každých 100 g, což je desetkrát vyšší množství než alaninu a dokonce 100krát vyšší než leucinu.

Spotřeba glutaminu stoupá během stresových stavů a katabolických procesů (v kulturistice a silovém trojboji např. při vyčerpávajících cvičeních a zátěžích). Při tréninkové zátěži byla při studiích zjištěna až 5krát vyšší spotřeba glutaminu než za normálního klidového stavu organismu. Toto vylučování způsobuje imunitní odezva svalových tkání, reakce trávicího traktu, větší tvorba glykogenu v játrech a zvyšování produkce amoniaku v ledvinách.

K imunitní odezvě organismu bych rád uvedl výsledky jedné z excelentních studií, které byly zveřejněny v lednovém čísle časopisu Sports Medicine. Otázka zněla: jak se během různých katabolických stavů, jako jsou infekce, trauma a zakyselení, mění glutaminová homeostáza a rezervy následkem stresu (rozuměj tréninková zátěž, nemoc apod.), a to zejména v kosterním svalstvu? Výsledky byly následující:

a) Hladina glutaminu v krvi reaguje na oba druhy tréninku, vysoce intenzivní (45 – 60 minut) i prodloužený (75 minut a déle). Reakce spočívá ve zvýšení hladiny glutaminu během výkonu a v následném zřetelném snížení během regenerační fáze.

b) Po tréninku je potřeba několika hodin k dosažení předtréninkové hladiny.

c) Doba potřebná k jejímu doplnění je závislá na délce a intenzitě výkonu.

d) Jestliže je obnova mezi po sobě jdoucími výkony nekompletní, může mít zřetelný negativní efekt výkonu na hladinu glutaminu narůstající tendenci.

e) Trénink vedoucí k přetrénování je vykazován nízkou hladinou glutaminu v krvi a potřebuje prodloužení doby pro její obnovu.

f) Sportovci trpící přetrénovaností si v těle udržují nízkou hladinu glutaminu po dobu několika měsíců či dokonce let. To může mít některé účinky na trávicí a imunitní systém.

g) Autoři studie tvrdí, že měření hladiny glutaminu může být dobrým indikátorem přetrénovanosti a stavu zdraví organismu.

Další důležitou funkcí glutaminu je jeho potřeba pro tvorbu nukleové kyseliny (prekurzor DNA), speciálních aminomonosacharidů, gamma-aminomáselné kyseliny a syntézy bílkovin. Poslední funkcí, ale neméně důležitou, je jeho nezbytnost pro tvorbu gluthationu, což je jeden z nejdůležitějších ve vodě rozpustných antioxidantů uvnitř buněk. Mimochodem, podle výsledků nejnovějších studií zvyšuje glutamin při denní dávce 2 g hladinu růstového hormonu až o 400 %!

Dávkování a vedlejší účinky 

Glutamin je relativně bezpečným stravním doplňkem. Větší nebezpečí hrozí pouze při dlouhodobém dávkování nadměrného množství, což odpovídá dávce vyšší než 40 g pro 100 kg sportovce na den. Zmíněným nebezpečím je možnost hromadění amoniaku v organismu, které popisuje i Dr. Colgan, který v devadesátých letech minulého století dokonce od užívání glutaminu zrazoval a radil jeho nahrazení ornitinem ketoglutarátem, který označoval za bezpečnější alternativu. Dodržíte-li však správné dávkování, nebezpečí vám nehrozí.

Tak co, nemotá se vám z toho hlava? Kdo by řekl, že jedna jediná aminokyselina dokáže tolik věcí najednou. Jaký závěr ze všech uvedených informací vyplývá? Jeden jediný: suplementace glutaminem by měla být pro sportovce, zvláště pak pro kulturisty, samozřejmostí.

Zbývá vyřešit poslední otázku, kterou je dávkování. Na něj můžete zaslechnout řadu názorů, řada lidí tvrdí, že užívání ihned po tréninku rozhodně ne, neboť může nadměrně zatěžovat organismus, jiní říkají, že určitě ne před tréninkem atd. Pokud jste četli tento článek pozorně, máte již pravděpodobně jasno, pro jistotu si ale vše zrekapitulujme.

Ideální je rozdělit denní dávku glutaminu do dvou částí. V tréninkový den je nejlepší přijmout první s potréninkovým jídlem (případně koktejlem, který si po tréninku dáváte), druhou s posledním jídlem před spaním. V den volna dělte dávku opět na dvě půlky, první s jedním z jídel během dne, druhou s posledním jídlem před spánkem. V případě, že užíváte současně s glutaminem také kreatin, doporučuji obě látky ihned po zátěži spolu s potréninkovým jídlem.

Celková denní dávka by neměla překročit 20 g. U vrcholových sportovců s váhou vyšší než 100 kg je denní dávka limitována hranicí 40 g.