Sorry, ale fitnessblbky za tvé špeky vážně nemůžou

Pravidelně tu v pondělí už několik let píšu svůj sloupek ze světa fitness. Někdy to jde samo, jindy hůř a poslední dobou to nejde vůbec. Částečně proto, že mi samým desinfikováním rukou slezly nehty a odumřely bříška prstů na rukou a částečně taky proto, že mé články vycházejí z reálných zážitků a zkušeností. Někdo se vás zkrátka někde na něco zeptá, jindy vidíte chyby ve fitku, občas zaglosujete situaci kolem závodění a tak. To je teď fuč a mně už vážně docházejí nápady, co všechno dělám blbě, abych vám dal rady, abyste to blbě nedělali vy. Díky bohu, teda spíš mému hypotečnímu úvěru, mohu pořád ještě cvičit v dobře vybavené domácí posilovně, protože jsem vyzkoušel i ty vládní rady o pohybu v přírodě a řeknu vám, nic moc. Ani teď nechápu, proč vyměnit trajdání po příjemně vyhřátém obchoďáku za kličkování mezi exkrementy a spadaným větvím v poryvu chladného větru. To si dám radši šlofíka.

Leč dnes mě z letargie a státem podporované lenosti přece jen vytrhl článek publikovaný na Seznam.cz pod názvem „Tlustí lidé čelí opovržení, za pandemie je to ještě horší“. Se zájmem jsem si ho přečetl a po chvíli nabral v tváři barvu rudější, než byla zástava SSSR. Nejdřív studem a pak vzteky. Ve zkratce byl o tom, že smrt romského moderátora a blogera Jozefa Kmeťa na Covid dala průchod všem rasistickým a xenofobním urážkám a především!!! k šikaně lidí s nadváhou a obezitou, přičemž typickým komentářem shrnující postoj „tlusťochobijů“, je: „Umřel? No jo… to má z toho, že se tak vyžral!“. Celé to osočování, šikanování, ponižování a nevímcoještě obézních lidí, dostalo takový pěkný progresivisticky moderní název fat shaming, díky čemuž jsem si opět rozšířil obzory, neb slyšel jsem ho poprvé v životě. Celý ten článek, ze kterého budu ještě citovat (kurzívou), si můžete přečíst zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-tlusti-lide-celi-opovrzeni-za-pandemie-je-to-jeste-horsi-127980

To, že diskuse na facebooku jsou totální žumpa, kde jsou diskutující schopni vygenerovat kompletní portfolio urážek a gejzíry žluče, na tom se s autorkou shodnu. Stejně tak, jako na tom, že i ten zmíněný důvod by šel napsat ohleduplněji a laskavěji. Nicméně, pořád je obezita jednou z hlavních příčin toho úmrtí, ať se to paní líbí, nebo ne. To, že Covid kosí a přináší velké problémy lidem s nadváhou si nevymysleli „na pohled dokonalí a fit vysportovaní bezohlední jedinci, panáci a blbky posedlí jídelníčky a fotkami před a po zhubnutí 3 kil na břiše či stehnech, či jedinci se svalem místo mozku,“ jak nás láskyplně popisuje autorka. Možná to tak zaonačil Bill Gates, netopýr z Číny, nebo politbyro ze stejné lokality. Možná, že za to můžou židi, ilumináti, ti, co to mažou než to sdílnete, nebo jednoduše příroda, nevím, to nechám na vašem světonázoru, ale jedno vím jistě. Borec, co baští rýži s masem a fotí si sixpack, to nebyl. Ani já ne, přestože sdílím stejný názor. Ano, obezita ti přinese potíže a sem tam i smrt. A není to žádná novinka roku 2020, stačí se podívat na staré díly pořadu Jste to, co jíte. Nebo novější Tlouštíky s Lukášem Roubíkem. V obou pořadech vyfasují obézní účinkující seznam nemocí způsobený jejich nadváhou, jenž je delší než dopis přání pro Ježíška od mojí dcery. Novinkou je akorát to, že infarkt, cukrovka, atd.. dostaly nový upgrade ve formě Covidu, který tomu dodá pořádnou forsáž. Přesto pořád platí, že si za svou třetí bradu můžeš v drtivé většině sám…

…S čímž autorka zásadně nesouhlasí. Protože… „Mnozí jsou třeba dlouhodobě nemocní a sportovat nemohou. Některé ženy nad 40 tloustnou pomalu i ze vzduchu. Jiní berou léky, které zadržují vodu, mají problémy se štítnou žlázou, nebo třeba jen dostali do vínku určitou genetickou výbavu…“ Jojo, to všichni z fitek známe... Máš 160 cm, 120 kilo a může za to zadržená voda…? To si dáš k obědu cisternu na zapití, nebo co? Neříkám, že takoví lidé mezi námi nejsou, ale v drtivé většině jsou to jen kecy. Stačí si stoupnout do fronty v obchoďáku, a i s dvoumetrovým odstupem uvidíte, že všechny ty korpulentní dámy a pánové se zřejmě rozhodli vyléčit svou štítnou žlázu lahvovým pivem, chipsy a mraženými hranolkami. Nebo ještě líp, stačí zajet v tomhle chmurném čase do Egypta na all inclusiv zájezd. Zatímco vystajlované štíhlé párečky, si budou odnášet všelijaké saláty, sem tam proložené decentním množstvím něčeho nezdravého, chodící hromady sulcu si nahází decentně listí ke karbanátkům, hranolkám, zákuskům, kilům zmrzliny a litrům sladké šťávy kamuflující se jako džus. Ólinklusív, vole, chápeš, zadarmiko, přece to tady nenecháme, cigošům, no ne?

OK, nemám proti tomu nic a chápu, že když někdo šetří rok na dovolenou, chce si jí užít se vším všudy. Menší nesoulad nastává v okamžiku, když se přece jen trochu oťukáte, seznámíte se po večerech, kdy jako univerzální a absolutně spolehlivý zprostředkovatel funguje místní alkohol a vyslechnete si kompletní škálu důvodů, proč nemohou vypadat štíhle jako vy. Nemlich ty samé, které zmiňuje autorka. Dozvíte se, že na vině jsou problémy se štítnou žlázou (velmi populární důvod u dam), omezená schopnost sportovat (oblíbené u mužů po čtyřicítce), kdy na vině je jakési zranění z minulého století, genetika (máma tlustá, já jsem po ní), moc práce-nemám čas cvičit, moc práce – sedavé zaměstnání, moc povinností, stres, nepravidelná strava atdatd… Zvláštní, že se málokdy dozvíte upřímné: „Žeru jako prase, no a co? Holt mi chutná.“ Protože tak to v drtivé většině prostě je.

Je mi líto, že se autorky s hezkým, leč poněkud buclatějším obličejem dotýká, když se někdo nevybíravě vyjadřuje o tělesných proporcích jiných. Ostatně, nedivím se, lidí z branže, kteří si myslí, že jsou něco extra jenom proto, že mají viditelné břišáky, je mezi vyznavači fitness víc, než by bylo zdrávo. Já ale mezi ně nepatřím. Je mi celkem fuk, jak kdo vypadá. Neznamená to však, že když umře 150 kilový, relativně mladý člověk, že budeme dělat, že za to ta obezita nemůže a že mu někdo cpal párky do pusy s pistolí u hlavy. Stejně tak to neznamená, že se máme cítit smrtelně ohroženě, když statistická čísla mluví naprosto jasně. To, že sem tam někdo vytáhne nesmyslný příklad palcových titulků, jako byl „notorický popírač, ukrajinský fitness trenér a influencer Dmitriy Stuzhuk, který na covid zemřel v polovině října ve věku 33 let“ na tom taky nic nemění, neb hlavní příčina úmrtí byla jiná. Nedělám si iluze o tom, že pokud by při nedávném tragickém úmrtí mladého kulturisty z Čech kololovalo v žilách oběti trochu toho viru, byl by ve světových titulcích taky. To už je ale bohužel zase na jiné povídání, proč nám poslední dobou padají cvičenci po třicítce.

Proto se vraťme k další výčitce autorky. Že byl „člověk s nadváhou třeba 10× chytřejší a pro společnost přínosnější než nějaká přihlouplá fitnesska z Instagramu, co si dokola fotí vysportovaný zadek.“ Možná jo. Ale pokud je fat shaming to, že poukazujeme na obezitu a všeobecně špatnou životosprávu jako příčinu mnoha zdravotních komplikací, je předchozí citace ukázkovým fit shamingem, protože není nikde vyloučeno, že fitnesska fotící si zadek, nebo borec předvádějící biceps, nemůže mít doktorát. Ostatně Mgr. Slavoj Bednář, či Ing. Pavel Koukal a některé vysokoškolsky vzdělané fitness závodnice jsou toho důkazem…

…Stejně tak jako komentáře na sociálních sítích, leč v opačném gardu. Nevím jak vy, ale já jsem nikde nezaznamenal, že by fitnessáci navštěvovali stránky tlouštíků a komentovali tam jejich postavy. Leč obráceně to neplatí. Mým denním chlebem, jako správce socsítí Extrifitu, je číst posměšné komentáře o malých penisech, ještě menším IQ atd., od pánů s obličejem kulatějším než měsíc v úplňku a kroutit hlavou nad oblíbeným blicím smajlíkem od dam s pupíkem mezi prsy, kteří mají nutkavou potřebu vyjadřovat se k tělesným proporcím fitness závodnic a kulturistů. Takže sorry, vážená autorko Terezo Boehmová, možná se některým z nás naskytla neodolatelná příležitost vám to teď trochu vrátit. Pokud se vám to nelíbí, zhubněte. Ty „fitness panáci a blbky“ vám s tím jistě rády pomohou…