Srovnáváš nesrovnatelné, ale Clarkson přesto nejsi...

Jsem megafanoušek do recenzí. Když si chci koupit nový mobil, stane se ze mě na 3 týdny expert přes telefony. Když jsem si teď kupoval psa, sledoval jsem měsíce všechny chovky, abych si našel jednu, co mi prodá zvíře s delším jménem a rodokmenem, než má Karel „pankáč“ Schwarzenberg. A úplný orgasmus nastává v momentě, kdy přijde čas na obnovu vozového parku. Sledování recenzí, porovnávání výbav, výkonů a cenových nabídek, to je zábava minimálně na půl roku dopředu a vlastně je to mnohem lepší než samotná koupě. A proto nemůžu minout ani recenze jaksi z oboru. Recenze doplňků výživy. Leč, bohužel, všichni do jednoho to dělaj úplně blbě. Potíž je v tom, že ačkoliv já bych srovnával rád, výsledné resumé by bylo zhruba tak překvapující, asi jako výsledek utkání FC Barcelony se Slavojem Vyšehrad s Lavim v sestavě. Zkrátka by vyhrál Extrifit, stejně tak jako v jiných recenzích „objektivně“ vyhrává produkt, na kterém má recenzent největší prodejní marži. Kšeft je kšeft, to se nedá nic dělat. Důvod, proč to dělají většinou blbě, je ale úplně jinde. Pojďme si dát pár názorných příkladů.

Srovnávání dle příchutě 

Kdysi jsem viděl recenzi, kde se autoři skutečně snažili o maximální objektivitu a nutno dodat, že jim to docela šlo. Co mě ovšem zarazilo, byla rozmanitost chutí testovaných proteinů. Takže zatímco vanilka moc nešmakovala, recenzent se kapánek ošklíbal, čokoška byla vypita ajncvaj s blaženým výrazem alkoholika po prvním ranním pivu. Kdybych byl běžný konzument, už bych měl jasno. Přece nebudu několikrát denně pít nějaký blivajs, že jo? Sorry, ale co to je za hovadinu? Když přede mě dáte 8 příchutí našeho CFM80, taky dokážu říct, který mě chutná nejvíc a nejmíň, ale to ještě neznamená, že je jeden lepší než druhý. Protože víte co? Mě nechutná čokoláda. Ta má být v těch kostičkách v alobalu, nebo na Snickersce, ale tekutou moc nemusím. No a přitom je suverénně nejprodávanější. Jsem holt divnej a mám rozbitý chuťový pohárky. Ovšem kdybych dělal recenzi chutě, dal bych vedle sebe pouze proteiny čokoládových příchutí a celkem jasně bych určil, se kterou bych dokázal žít a kterou bych využíval k nejapným vtípkům s imitováním průjmu. Objektivní test. Porovnávat vanilku s čoko, nebo jahodu s cookies je všechno, jen ne objektivní. Je to hlavně pitomost. Standardní příchutě má přeci v portfoliu každá značka, tak kde je problém?

Složení
Viděl jsem srovnávat Hydro proteiny s CFM, WPC, devadesátky se šedesátkou, vícesložkové s jednosložkovými, suroviny (neochucené) s produky, které mají obsaženy trávící enzymy a přidané další složky. No zkrátka maglajz nad maglajz. To je, jak kdybych vzal Fabku v základu, k tomu přihodil Mergla, navrch dal nějaký pick-up a okořenil to dvoumístným sporťákem. Však všechno to jsou auta, má to kola, volant a dělá to wrumm, wrumm, no ne? Tak to srovnáme ne? Nevěříte? No… nechce se mi sem postovat ty žebříčky proteinů, ale přesně takovej guláš tam najdete. Pokud je někdo trochu znalý, poklepe si na čelo a jde dál. Leč, bohužel, tenhle žebříček je častokrát postován právě těm neznalým, kteří tápou ve výběru. Aby bylo jasno, nevedeme si tam nijak zle, ale mít CFM s trávícími enzymy, sušeným ovocem a skvělou příchutí hned vedle proteinu bez ničeho, natožpak příchutě, (my takový „výrobek“ prodáváme pouze jako surovinu), to je trochu urážka tý oranžový piksly a nejen jí. Vážně je tedy tak těžké sestavit recenze a žebříčky z hydrolyzovaných proteinů, CFMek, vícesložkáčů, Veganských atdatd…? No asi je. Bohužel…

Cena.

…anebo, pokud je to vážně problém, se můžou udělat žebříček dle ceny. I to je zábava. Znám to z vybírání aut na Seznamu. Co asi tak dostanu za půl mega? Olítaný Esko, hmm, supersport před smrtí, nebo sotva zajetou Oktuli? Fajn, i podle toho se dá orientovat. Kolik kilo proteinu se dá koupit za tři stovky? No… moc jich nebude, ale pár jo. Sice je většinou příjemnější cucat bábě zanícenej palec u nohy než pít tohle, ale nemajetný študák holt pro ty svaly musí něco vydržet, no ne? Když už mám ale naškudlenou ticku, můžu si vybírat mnohem líp. Hydro, CFM, vícesložkáč. Prostě to, co zrovna potřebuju a do čeho se můžu vejít.

K čemu vlastně? 

Občas vídám tvrzení, jak ten či onen protein zabírá, jak ty či ony amina jsou cítit apod. Aha. Pardónek, ale co by to vlastně jako mělo dělat? Odhlédneme-li od NO produktů, tak proteinové a sacharidové přípravky, vč. aminokyselin nemají mít pocitově žádný efekt. Klíčem k benefitu těchto věcí je pravidelnost. Pravidelný a efektivní přísun bílkoviny v různém stádiu štěpení a sacharidů. Cvičíte, dbáte na životosprávu a přijímáte živiny, abyste rostli. Proteiny nejsou od toho, abyste byli po jejich požití v nějakém laufu a zvedali o 20 kilo víc na benči. Jsou od toho, abyste po tom benči dodali tělu patřičné množství bílkovin, které vystaví prsní sval silnější natolik, že časem o těch 20 kilo zesílí. Takže jediné, co lze porovnávat, je ta zmíněná chuť, složení, poměry jednotlivých složek, rozpustnost, pěnivost a cenovou nabídku. Nicméně, to nejdůležitější, to, jestli vám po tom koktejlu není blbě, nepokadíte se z něj, nepřepijete se příchutě, není vám po něm těžko, to se z recenze nedozvíte, protože to jednoduše vyžaduje čas, než se tak stane.

Pak je tady ještě jedna kategorie občas recenzovaných produktů a to jsou tzv. stimulanty. S tím je skutečná potíž, neboť to jsou produkty, jejichž účinnost je těžce závislá na vnímavosti těla. Proto se častokrát dočtete o Hell Gelu od lakonického „nezabírá“, až po oslavné ódy na jeho účinky. A když už jsem u toho HellGelu… Byla to zrovna poslední recenze, kterou jsem viděl. Líbila se mi. Až na jeden moment. Recenzent říkal, že cena je mnohem vyšší, než u prášku jiné značky? Vážně, jo? To je asi stejný zjištění, jakože kus provázku a chomáč vaty vychází levněji než tampón. Že ušetříte, když si uvaříte doma, než když se nadlábnete v hospodě. To by jeden neřekl. HellGel je praktická věc pro nás, pro lenochy, nešiky a zapomnětlivce. Nemíchám, nešejkruju, nepřivádím ženu na pokraj infarktu, když se mi podaří vysypat obsah sáčku vedle šejkru a nepanikařím, když si tyhle všechny propriety zapomenu doma. Mám prostě v tašce pár HellGelů, odšroubuju víčko, zahraju si na vysavač a vyhodím obal. Hotovo. Takže je to zase o stejných parametrech. Srovnávat gel s gelem, nebo připočíst šejkr, vodu a riziko inzultace od manželky, která právě vytřela. A to podstoupit fakt nechceš…

Když se tedy vrátím na začátek, cílem tohoto textu nebylo prudit recenzenty, nýbrž přidat pár postřehů o tom, jak by se mohla zvýšit objektivita recenze. Srovnávat chrta s buldokem nejde, jezevčík z toho prostě nevyleze, ale najít podobné parametry by šlo při dnešní nabídce v pohodě. Nesrovnatelné srovnávají Clarkson, Hammond a May, a to je aspoň ukrutná zábava. Takže pokud to budete dělat stejně, porovnávejte si třeba Beefmass se Synefrinem, rád se na to pak taky podívám, ale takhle? Ajajaj…