Tlouštíci - nejlepší reklama na fitness

Nevím, jestli znáte pořad O 10 let mladší. A taky nevím, jestli ho ještě dávají, neb jsem viděl všehovšudy jeden a půl dílu. Ale jestli tápete, o co přesně jde, udělám vám rychlou rešerši. Jak už název napovídá, má ten pořad za úkol vytvořit ze zanedbaných jedinců v holínkách a s holuby v nose šaramantní dvojníky Roberta De Nira, kteří by za něj zaskočili při předávání Oscarů, pokud by to bylo nutné. Aby to mělo pořádný grády a sledovanost, nejprve vystaví ty nebožáky veřejnému ponížení tím, že je zavřou do vitríny v nákupním středisku, kde je hodnotí častokrát neméně zanedbaní kolemjdoucí, a kamera v detailu poctivě snímá mimikou vyjádřený odpor kolemjdoucích. Poté následuje střih do studia, kde je moderátorka s přehrávanou péčí tklivým hlasem utěšuje, že 45 letí aktéři pořadu na pokraji sebevraždy nevypadají na 72 let, jak jim ti nadšenci do voyarismu tipovali, nýbrž jen na 62. Což ale nevadí, neb spása je na dosah, ale chce to od nich nutný kus odhodlání… Ehmm, odhodlání k čemu, prosím? Lehnout si na stůl, nechal si vysát sádlo, ostříhat nehty a přebytečnou kůži, navrtat si několik nových tesáků a zajít po 20 letech ke kadeřnici. Toť vše.

Už dříve jsem o tom pořadu chtěl napsat. Uvařil jsem guláš z dávky výsměchu, pohrdání a odporu, okořeněný špetkou lítosti k zúčastněným. Celý ten pořad je jen jednou velkou reklamou na plastickou chirurgii, kosmetické a vizážistické služby. Slibuje-li zásadní změnu života, měl by taky říct, že tahle nabídka je časově omezená. Do doby, než ty nové zuby opět zežloutnou, vysátý tuk se zase nasaje skrz nevhodný jídelníček a fešácké oblečení ztratí na kvalitě dennodenním nošením. Zkrátka, pokud dáte na Wartburg nový lak a kola, Ferrari se z něj nestane…

Naprosto něco jiného je nový pořad Tlouštíci. Jasně, jsme v mediálním věku, bez bulvárních titulků se dnes už nikdo neobejde. Jestli je však momentálně v bedně reality show, která má nějaký edukační dosah a která je aspoň části populace schopná sepnout ten spínač v hlavě, je to právě tohle. Hlavní protagonisty, myslím ty chytré hlavy, nemusím fitness veřejnosti představovat. Koneckonců, znám jen jednoho. Je jím Lukáš Roubík. Pak tam je ještě nějaká tuze pěkná blondýna, ale jakýkoliv text, který běží na obrazovce v momentě, kdy je v záběru, nejsem schopen pochytit. Takže nemám páru, jak se jmenuje. Co však vím jistě, že už netahají za špeky účastníky, nevyhazují jídlo z ledničky a neordinují majolku light v dietě jako paní doktorka v podobném pořadu Jste to, co jíte. Možná proto mají i lepší výsledky než shození tří kil za půl roku ze 161 kg na 158 po vykadění. Aspoň u některých…, ale k tomu se ještě dostaneme.

Co mě však vážně těší je to, že i přes roztomiloučký, lehce infantilní titulek označující ty mastodonty na obrazovce, pořad nesklouzává do zbytečné teatrální show vymýšlením co nejsložitějších postupů a kombinací, že si tam nikdo nehraje na to, že právě posnídal Šalamounovo hovno. Nezahrnuje nás sebemasturbačními odbornými termíny, jenž obvykle slouží pouze k tomu, aby si divák povzdechl nad tím, jak je ten pán na obrazovce tak strašně chytrej, neb mu nikdo nerozumí a on mluví nějakou nutrikánštinou. A taky se mi líbí, jak Lukáš Roubík dokáže v případě neúspěchu pojmenovat věci, tak jak jsou, přestože se mnohdy evidentně musí držet zpátky, až mu bělají klouby. Nedivím se mu…

Co se mi však líbí ze všeho nejvíc, je to, že to je v podstatě ukázka fitness životního stylu v plné parádě. Tedy v podání Lukáše Roubíka a jeho rad. Žádné nesmyslné diety, žádné radikální změny jídelníčku, nic, co by se nedalo splnit. Pouhá výměna těch nejextrémnějších hnusů za zdravější, a přesto chutné alternativy. Jednoduché, ale funkční rady a pak už jen strojová pravidelnost a trochu toho pohybu, byť pro mnohé je problém dojít i do taxiku, který by je hodil do fitka… No a to je vlastně ten největší zádrhel všech těchto projektů. 

Nedávno se někdo na facebooku ptal, jestli je kulturistika ten nejtěžší sport na světě. Určitě ne. Alespoň po fyzické stránce ne. Myslím, že pár sérií je úplné prd proti takové přípravě na Tour de France, kde se musí několik hodin pořád šlapat v sedle, v dešti, horku, zimě, a ještě schytávat plivance od kolemjedoucích řidičů. Myslím, že ani ležení u benchpressu není tak náročné jako si nechat omrznout prsty do černa na nějaké osmitisícovce. Čímž se dostávám k vůli kulturisty, ale i tam je to trochu divoké srovnání s tím, zda je náročnější se přežírat na sílu, nebo silou vůle uplavat poslední metry kanálu La Manche. Jenže to se bavíme o špičkových výkonech. Pokud sejdeme o pár výkonnostních tříd, už se dostáváme k tvrzení, že pokud chcete aspoň nějaké výsledky, pak je po psychické stránce fitness a kulturistika skutečně jedním z nejnáročnějších sportů na světě. I extraligovým hokejistům končí jejich sport odpískáním poslední třetiny. Nám náš sport odložením činky teprve začíná, protože pokud chcete aspoň nějaké bicepsy, aspoň náznaky buchtiček na břichu, bez životosprávy a správně zvolené stravy se prostě neobejdete. A právě Tlouštíci to celé republice ukazují v přímém přenosu a v plné nahotě.

Ukazují nám, že i když máte špičkové poradce, vymakaný jídelníček, ansámbl lidí kolem, motivaci zvenčí, je to všechno k ničemu, pokud nemáte vůli, a hlavně vnitřní motivaci. Vy sami musíte. A tak jsme naposled viděli díly, kde mávala babička vnučce před nosem 50 tis a nic. Ne, že by nic, ale nic moc. Vůbec nic předvedla skutečně odporně obézní účastnice, která měla po kapsách milion výmluv, stovky důvodů a tisíce odpovědí, ale na jednoduchou otázku, jak je možné, že jiným to funguje, tohle všechno zrovna došlo. Přitom odpověď známe všichni. Protože žereš! Na tajňáka. A žereš sračky, a proto budeš ještě pár let tlustá, než dostaneš infarkt, nebo tě kousne virus a bude tě obskakovat osm lidí ve skafandrech jako toho stejně tlustýho taxikáře.

Ne, že to nejde. Jde to. To ukazují jiní účastníci pořadu vyzbrojení radami, které tajnou depeší nepřišly z NASA, nýbrž od toho stejného poradce. A ti zhubli 30, 20, 15 kilo a skutečně vypadají ne o 10, ale i o víc let mladší. Je to čistá esence ukázky vůle a vnitřní motivace, kterou pokud ji postrádáte, neuděláte nic. Nebo málo. proti vůli a odhodlání se sebou něco udělat pak neobstojí výmluvy na podmínku, genetiku a štítnou žlázu a mnoho a mnoho dalších variací.

 Co je ale podstatné, tenhle proces není otázkou dní, maximálně týdnů, kdy se ohání leda tak doktor skalpelem, zatímco vy  si v klidu chrápete v rauši. Je několikaměsíčním procesem, který dotyčné naučí jíst, sportovat, starat se o sebe. Tak, jak to děláme my, kterým se právě ti bez vůle často pošklebují a pronášejí srandovní poznámky za našimi zády. Je to proces, který skutečně  může nastartovat trvalou doživotní změnu.

Lukáš Roubík momentálně odvádí nejlepší práci pro náš sport, jakkoliv je zakamuflovaná v tomhle pořadu. Vím to, jsem o tom přesvědčen. Nebo mi snad může někdo vysvětlit, proč zrovna teď, po uvedení 1. dílu, začala má žena hubnout a shodila už 4 kila za měsíc a kousek?

P.S. Jídelníčky členů Extrifit Teamu najdete na You Tube kanálu Extrifit Czech