To už jste se všichni dočista zbláznili?

Vypadalo to na klasický tréninkový den. Kopnul jsem do sebe pár svých milovaných Argininů, namíchal Agrezz, hodil tašku do káry a vydal se do nejbližší dopravní zácpy vstříc zničujícímu tréninku nohou. Zkrátka Legday, abych byl moderní. To, že tentokrát bude něco jinak, naznačila už samotná cesta do fitka. Nejdřív to bylo fajn, několik minut jsem v koloně uhrančivě zíral na záď Ferrari 488, pak jsem ovšem musel dát přednost nejnovějšímu Porsche 911, kterého jsem následoval až na parkoviště, kde mi okamžitě pípla zpráva od Tondy Hodana s odkazem, kde dělá krásně čisté čelní dřepy s 200 kg. To už jsem trochu zesinal a pomyslel si, že někdo dost intenzivně pracuje na destrukci mého sebevědomí. No nic, pomyslel jsem si, majetky a sílu ostatních hodím za hlavu a potrápím kvadricáky, jak to jen půjde…

… A tak se i stalo. Začal jsem klasicky legpressem, chtěl jsem pak jet dřepy na mulťáku. Mám to rád, je to izolovanější a bezpečnější pro můj hrb. Akorát, že tam byl nějaký mlaďas, co si usmyslel, že zkontroluje komplet celý facebook. OK, jsem flexibilní, změna neuškodí, dám si 2-3 sérky výpadů, dřepy dám pak. Nejsem sice žádný kamzík, už mi to chvilku trvá než se vydejchám, ale přesto si myslím, že jsem jel svižně. Možná až moc, páč ten chasník tam furt byl. Teda seděl tam na lavičce, kterou si na ty dřepy dávám pryč. Logicky. Neva, dám ještě dvě, tentokrát se superkou se sissy dřepama a pak dám ještě předkopy. Jenže jakmile jsem se dýchavičně doklopýtal ke stroji na předkopy, seděl tam zas a něco študoval na tom aparátu. Tentokrát to svítilo tmavě, facebook to nebyl. Sakra, jak je možný jet z nějakého benče hlavou nahoru rovnou předkopy, pomyslel jsem si. Ale protože ve Fitmexxu, ve fitku, kde trénuju, už leta neplatím, zásadně nikoho ze strojů nevyhazuju. Tak nějak cítím, že na to nemám morální právo, když si nějaký jantar zaplatí za to, aby si hrál s mobilem ausgerecht zrovna tam, kam chci jít já… A tak jsem si dal 100 opakování na legpressu jako poslední killersérku. Když mě pak vzkřísili, místní šaman odehnal infarkt, nastal čas odplazit se pod sprchu…

…Abych to zkrátil. Po sprše už bylo fajně, v šatně nikdo, vytáhl jsem z tašky mobil a jal se dělat nějaký ty fotky, páč se pohybuji mezi mládeží a chyt jsem od ní ten nešvar, že kdo nemá fotku, jakoby necvičil, že jo. Akorát že v ten moment přišel do šatny ten mladík a první co ho napadlo, bylo, hej, kámo, vypadá to dobře, co tam posíláš za trenbolonek? A to se přiznám, že po celém tom tréninku, teprve teď se mi skutečně zatmělo před očima…

…Nijak mi nevadí, že mě kluci, kterým bych mohl dělat fotra, oslovují hej kámo, to vážně ne. U holek mi to nevadí tuplem, akorát u nich se to nikdy nestalo. Vadila mi ta druhá půlka věty. Jde o to, že kdybych viděl mladíka, který ve fitku vypustí duši, který dře jak o život, po tréninku vytáhne šejkr s proteinem, nebo krabičku s jídlem, asi bych s červenými tvářemi a studem v oku jen mlčky pozoroval své špičky bot a tichým hláskem něco mumlal přes zmuchlanou tvář o zkušenostech, věku atd… Jenže tohle nebyl ten případ. Takže jsem se zhluboka nadechl, natáhl do plic poslední zbytky kyslíku, které mi zbyly po tréninku nohou, jenž mi tak soustavně přeorganizovával svým chatováním a spustil:

Co tam posílám? Já ti řeknu, kam pošlu tebe. Do prdele. Protože až tam budeš, nebudeš mít signál. A až nebudeš mít signál, konečně se zlepšíš. A zlepšíš se o hodně, protože budeš muset z tý prdele vylízt a uvidíš lidi, kteří v ní nejsou. Kteří cvičí, kteří makají a kteří nemají čas na čumění do mobilu. Tvl.. co tam vůbec hledáš při tom tréninku? Třistapadesátejdevátej článek o Gottovi? Že si pouštíš písničky? Jseš snad kurva ňákej dýdžej na přání, že si musíš po každý písničce najít novou? A jestli jo, tak to asi vypadá na nějakou kompilaci velrybího zpěvu, když cvičíš jak koala. Jenže ty kecáš! Chatuješ, prohlížíš si prdele na instagramu, vyhledáváš hovna. A těm dáváš palce. Jak ti pomůže, že všem oznámíš, že jseš ve fitku? Nijak. Jak ti pomůže, že za trénink rozdáš 50 srdíček na instagramu? Nijak. Jak ti pomůže, že posloucháš nějaký dementy vyprávět o trenbolonech? Nijak. Když tě to cvičení nebaví, tak se na to vyser. Když tě to nebaví, stejně žádný výsledky mít nebudeš! Kámo. Akorát tu marníš čas, zabíráš místo a utrácíš máminy prachy. Holku, nebo kluka, když tě tak vidím, si najdeš i jinde. Můžeš poslouchat kdejakýho chytráka na jůtubu, ale pořád je to o dřině. Pořád je to o práci ve fitku. Pořád je to o tom, že ti nestačí sežrat po tréninku banán, co sis tu nachystal a myslíš si, jakej jseš borec, ale o tom, že si našetříš na protein, nebo si navaříš žrádlo a vezmeš si ho do školy a tam tím zasmradíš celou třídu a budeš muset poslouchat ty debilní kecy spolužáků jak to, že máš zase rejži a jestli ti to chutná… Ne vole, nechutná, ale jestli chceš mít svaly, tak to budeš žrát furt dokola. A až tě budou tahat o víkendu ven, ty budeš sedět doma na prdeli, protože musíš regenerovat. A takhle to budeš dělat den za dnem, týden za týdnem a rok za rokem. Kámo. A pak, až bude vidět nějaká snaha, něco se sám naučíš, něco tomu obětuješ, tak pak se ptej, co tam kdo posílá. Jenže ty a tobě podobný to chcete všechno hned. Teď, nejpozdějc zejtra. Jenže tělo nefunguje na kliknutí myší, na růst svalů není aplikace, a dokonce ani máma s tátou ti to nedokážou zařídit. Takže běž, sežeň si nějakýho chytráka, co ti něco prodá a narvi to do sebe. I bez disciplíny, bez naučené dřiny, bez kompletního přístupu, který kulturistika vyžaduje, něco přibereš. O tom žádná. Budeš mít měkký, rychlokvašný svaly, který ti budou neználci ze sítí obdivovat. Ale jen do tý doby, než vysadíš, protože pak z tebe ty instantní svaly sjedou rychlejc než řekneš ten tvůj trenbáček a bude z tebe stejnej žebrák, jako seš teď. Takže pokud chceš mít svaly, zamkni ten mobilní krám do skříňky a pojď skutečně cvičit. I polochromej ti zatím budu stačit…