Tomáš Tabačiar - Byl jsem ze sebe znechucený

Obvykle začátky rozhovorů upravuji do obvyklého zdvořilostního tónu. Dnešní rozhovor s členem Extrifit Teamu, vynikajícím slovenským profesionálním kulturistou Tomášem Tabačiarem, však začnu doslovným přepisem tak, jak se odehrál…

Ahoj Tomáši…

… No jestli mi chceš gratulovat, tak vážně není k čemu.

No...to jsi mě teď hnedka zkraje trochu zaskočil. Já myslím, že je. Vždyť samotná účast na Mr. Olympia je obrovským úspěchem. Miliony lidí po tom touží, tobě se to povedlo. Ty jsi teprve 4 Slovákem, který se na Mr. Olympia probojoval. Vnímáš to takto?

Ano, to ano. Dokonce jsem teprve druhý, co se jakoby umístil, protože Horváth byl 4, já 15 a Andrej Mozolani s Čambálom se umístili mimo pořadí, takže nějaký úspěch to je, ale čekal jsem prostě víc. Ale neříkám to proto, že by mi někdo ukřivdil, nebo špatně ohodnotil. Prostě ta forma nebyla taková, jakou jsem si představoval. Chtěl jsem mít životní formu a ta se nestala. Měl jsem obrovské problémy s váhou, musel jsem saunovat, jediný se vysvlékl na prezentaci do plavek a navážil úplně přesně 212 liber. Ale tohle shazování na sílu prostě udělalo takový tenký film vody v podkoží a nebylo to ono. Nebylo to zlé, na nějakých kvalifikačních závodech by to asi stačilo na medaili, ale na Olympii to bylo málo.

Takže celou tu účast na Mr. Olympii vnímáš jako zklamání?

No… zklamání…tak bych to asi nenazval. Dostal jsem novou motivaci, vím, kde byly chyby a vím, jak je odstranit. Takže mám novou motivaci pro příští rok, abych se znovu klasifikoval a pokusil se o Top desítku. Tam už se dávají ty velké medaile z Olympia, a to už je dělo, to je paráda…

Nelimituje tě v té kategorii do 212 lb tvá výška?

Kdybych měl formu jako vloni na EVL’s s tím, že bych měl o 2 kila víc, protože na EVL’s mi chyběly do limitu, tak věřím, že by to bylo dobré. Protože vítěz Kamal Elgargni byl hubenější, než jsem byl já, co se týká rozměrů rukou, ramen i takové celkové mohutnosti. Ale byl kurva tak připravený, boha jeho, že to prostě no…Nejde popsat. Já nepotřebuju hodně kil navíc, ale potřebuju být tak tvrdý a připravený jako on. Pak si troufám tvrdit, že bych mohl být i v Top pětce.

Budeš si zkoušet nějaké nové postupy, nebo měnit trénink? Nebo prostě víš, jak to udělat, jenom to letos nevyšlo?

Myslím, že vím, jak to udělat. To, že mi to nevyšlo, bylo kombinací mnoha faktorů. Mně se hodně špatně závodí v Americe. Ten časový posun na mě má obrovský vliv. Byl jsem tam od pondělka a stejně jsem měl problém s tím vytržením ze zaběhnutého režimu. Prostě ten komfort, kdy si doma vařím, vše mám přesně nachystané, ten mi hodně chyběl. To neříkám jako nějakou výmluvu, je to jen jeden z těch faktorů. Za ten let jsem natáhl vodu tak, že když jsem doletěl, měl jsem o 5 kilo navíc… To závodění v Americe prostě musím příště víc doladit. Musím tam víc lítat. Víc se ukázat těm americkým rozhodčím, protože v Evropě rozhodují úplně jiní rozhodčí, než v Americe a oni nás tam prostě neznají. Což je další věc.

Slyšel jsem mnohokrát, že závodníci, špičkoví profíci, jezdí i po těch lokálních závodech se ukazovat, aby si popovídali s rozhodčími, poplácali je po ramenou a tak.. Viděl si takové vztahy i na Olympii?

No úplně přesně. Ty americký závodníci jsou to samé, jak když se sejdeme tady v tom malém Slovensku. Prostě se znáte, zdravíte se na chodbě, zajdete na oběd, povídáte si na banketu. Za ty roky se prostě znáte dobře. Tam je to stejné, jsou to prostě známí, kámoši. Ale to jim nemám za zlé, to je přirozené. Právě proto tam musím jezdit závodit, musí mě znát.

Tobě tedy skončila soutěž tou semifinálovou částí, byl ses podívat na tu hlavní finálovou část aspoň jako divák?

Přiznám se, že ne. Byl jsem sám ze sebe znechucený. Není to tak, že bych někoho osočoval, že jsem skončil patnáctý, protože tenhle tamto a jiný zase tamto. Ne. Já jsem udělal chyby, které jsem udělat neměl a kdybych je neudělal, z 15 místa mohlo být klidně 10. Takže jak jsem byl naštvaný na sebe, tak jsem si udělal takový program, a musel si to nějak přebrat…

Tady byl na tebe celkem tlak od fanoušků, kteří tě tlačili vysoko, nebo ne?

Já sledoval ty komentáře a tipy umístění a já to pak už někde řekl, že je to všechno pěkné, že mně fanoušci přejí vysoké umístění, ale já s tím nějak nic neudělám. Já bych rád skončil v top Ten, ale skončil jsem 15 a to mě neuspokojilo. A ten tlak.. No, ten jsem vnímal asi tak, jako bychom říkali našemu Saganovi, že bude první na Tour de France, byli bychom moc rádi, kdyby vyhrál, ale v konečné důsledku skončil šedesátý. 59 jich bylo lepších. No a to je stejné tady. Chtěli by, abych vyhrál, já samozřejmě taky, ale bylo tam prostě tento rok v tu chvíli 14 lepších borců. Já holt musím chodit na závody 100%. Pokud nejsem v 100% formě, končím na takových místech.

Nedemotivovalo tě to v tu chvíli? Že by sis řekl, tak na tohle prostě nemám?

Musím říct, že ani ne. Mimo vítěze, Kamaliho, měli všichni nějakou slabinu. A takový Lunsford mě vyloženě zklamal. On má dar od pánaboha. Ta genetika je neskutečná, to je, jak když ho někdo vymodeluje. Když dá záda, nebo double biceps zezadu, ta šířka je brutální, to nemá nikdo. Ale tak tučný závodník jako byl on, na celé Olympii nebyl. Zdálky to asi nebylo tak vidět, ale zblízka byl fakt tlustý. Navíc měl dost oleje v ramenou i trapézech a lidi na něj celkem dost pískali. Já bych ho nedal ani do Top 5.

To je vždycky problém fotek a přenosů, které tyhle detaily nejsou schopné přesně přenést, takže pak tu jsou ty fanouškovské debaty nad výsledky. Co bude teď?

Já měl naplánované, že po Olympii pojedu Evls, což je pro mě srdeční top soutěž, pak Dominikánskou a nakonec Rumunsko. Jenže Evls není, nakonec není ani ta Dominikána a do Rumunska už se mi nechce, protože to je už moc dlouho. Kdybych věděl, že bych mohl vyhrát, tak bych to ještě potáhnul, ale vzhledem k tomu, že se ty soutěže zrušily, přijde tam asi víc lidí z Olympie, já tam budu třetí, čtvrtý, pátý a získám 1, 2 body do žebříčku tak pro mě nemá význam, abych držel dalších 7 týdnů přípravu za tisíce eur. Takže si počkám na kalendář soutěží, podívám se, kde budou soutěže s odstupem 1-2 týdnů a spíš udělám nějakou šňůru. To mi přijde lepší.

Tys teď nakousl takovou stinnou stránku té kulturistiky, a to jsou finance. Hodně lidí žehrá na podmínky, ale ty máš rodinu, tři děti, chodíš do práce, a přesto jsi top světový závodník. Jak tohle zvládáš?

No jak říkáš. Nevymlouvám se, chodím do práce, vydělávám peníze a mám absolutně perfektní manželku, kterou jsem poznal v posilovně, takže věděla, do čeho jde. Čili my se nehádáme, že jdu 2x denně cvičit, že jsem teď víc unavený atd.. Akceptuje to, co dělám, vnímá to, že to je můj život, že je to moje živobytí a tím pádem mám víc klientů a víc sponzorů, když soutěžím, takže tu podporu mám v rodině hodně velkou a tím pádem můžu závodit na takové úrovni. Tam, kde je rodinná pohoda, tam je ruka v rukávě, jak se říká. Kdybych měl doma ženu, která by mě brzdila, že utrácím peníze za závody, že na ně nemám chodit a proč vlastně cvičím a podobně, tak potom ten výkon prostě neodvedeš, protože jdeš na trénink s nechutí a plnou hlavou toho, že je to špatně a že bude doma zle. To jsou faktory, které nesmírně ovlivňují tu výkonnost. Ale zároveň platí, že v první řadě musí být zabezpečená rodina. Nikdy bych neobíral děti kvůli závodění. Pokud by to rozpočtově nevycházelo, tak to dělat nebudu. Pokud vydělám peníze, zbudou mi na závody, pak je to ok. Jakmile nezbude, neoberu vlastní rodinu kvůli medaili.

Já myslím, že to je krásná tečka na závěr. Děkuju ti Tomáši za rozhovor.