Že ty seš mi trochu nenažránek, Jeremy?

Všimli jste si, jak často se v diskusích používá závist jako argument? Když se proti něčemu ohradíte, dřív nebo později vám někdo ve virtuálním kolbišti vmete do tváře, že závidíte. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že tahle příšerná vlastnost mě zaplaťbůh úplně minula. Majetkové poměry druhých jdou úplně mimo mě. Až na jednu jedinou výjimku. A tím je vlastnictví aut. Ale nezajímá mě, jak drahé má kdo auto, nýbrž to, jak zajímavé má kdo auto. Jsem prostě fanoušek. A tak jsem musel nedávno zmobilizovat veškeré své zbytky vůle, abych odolal nutkání sdílnout na svůj profil pořad Ukaž káru, kde byl hostem Milan Šádek od konkurence se svým Dodgem. Parádní kára! A vůbec se k němu nehodí. Hlučný, hrubiánský, nevychovaný a neotesaný vůz se zlým kukučem, vlastní tichý, distingovaný slušňák. Každý, kdo se mnou někdy přišel do styku, musí uznat, že k mému hlučnému, hrubiánskému a neotesanému projevu by se hodil náramně víc. Měl by mi ho dát.

Leč, nedělám si velké naděje, že se tak někdy stane. Takže pomrkávám po aktuálně snadných cílech ekofašistů dál a jinde. A náhoda tomu chtěla, že mě na Instagramu o pár minut později upoutala fotka nabušenýho týpka s bílým Lamborghini. Lambo jsem poznal hned. Svalovce jsem rozšifroval až podle názvu profilu a najednou si vzpomněl, že to je ten chasník, co nedávno rozpoutal vzrušenou debatu o tom, že závodníci physique mají stejně náročnou přípravu a tím pádem by měli být stejně finančně ohodnoceni jako kulturisté. A to už jsem povytáhl obočí a pomyslel si, že ty seš mi ale nenažránek Jeremy…

Vlastně ale Jeremyho Buendiu chápu. Lambo chlastá víc než Miloš, gumy sjíždí rychleji než Mařenka Rozhoďnožková z Romantiklávklubu od naproti, a ještě si k němu musí koupit vozejček na kraťasy, šminky a manikůru, páč to nemá kufr. Bankovky jsou tedy potřeba. Protože jinak je to tvrzení kardinální nesmysl. Kategorie Physique není stejně náročná ani omylem. Není ani stejně náročná jak Classic Physique a vlastně bych řekl, že je nejmíň náročnou kategorií ze všech. Že to téma veřejně zvedl několikanásobný držitel titulu Mr. Olympia je v pořádku, překvapuje mě však, že mu hlasitě přitakávalo mnoho dalších lidí. Bohužel, tahle parta fandů do Jeremyho vůbec nepochopila, o čem ta kulturistika vlastně je.

Takže než se všichni pod článkem dohádáme a navzájem se obviňovat ze závisti, pojďme si nejdřív ujasnit pravidla argumentačního souboje. Porovnávejme porovnatelné. Neporovnávejme postavu Jeremyho, nebo jiného finalisty Mr. Olympia Physique s postavou Pepy Nemehla z fitka U rezaté osy na náměstí v Horní Dolní. Porovnávejme Mistra republiky v kulturistice se stejně vysokým Mistrem republiky ve Physique. A netahejme do toho ani bobky, protože v pátek jsem měl možnost nahlédnout do steroidového rozpisu pro jednoho 75 kg vážícího Physiqua a to už jsem vážně nevěděl, jestli uronit slzu žalem nebo smíchy. Pojďme se zkrátka pobavit o tom, kde je ten klíčový rozdíl.

Než začneme, rád bych všechny fandy do nošení šortek ujistil, že už jsem dávno obrousil hrany nechutenství k této kategorii a začínám si konečně zvykat. Inu, starší lidi potřebují čas na novoty a když pominu pódiovou prezentaci a zaměřím se na těla, nezbývá než konstatovat, že je to mnohdy parádní pokoukání i pro zarytého fandu absurdních svalových objemů. Takže jakou takous pojistku proti rozmazanému exkrementu na předním skle mého auta zaparkovaného poblíž nejbližší soutěže bychom měli za sebou a teď se vrhněme na argumenty.

Ten první se bude týkat předsoutěžní přípravy. Tím je vyrýsovanost. Ano, ano, ano, já vím, slyším ten ostrý ryk, který se okamžitě zvedl z řad mých oponentů a vnímám správnost námitky, že jsou kluci stejně vyrýsovaní. Ano, to je pravda. Ve vrchní části těla jsou stejně vysekaní. Problém je v tom, že tu spodní část u physique nevidíme. A tam se většinou láme chleba. Většině závodníků jde tuk ze stehen a zadku až jako poslední na řadě. Vezmu si příklad takového Vojty Koritenského. Měsíc před závody se vykrucuje před zrcadlem s nespokojeným výrazem ve tváři a říká, že to musí ještě dojet. Dojet jako co? Kůže na vršku je tenká jak předkožka na spodku a musí to ještě dojet? Jo, musí, protože prdel pořád ještě vypadá jak prdel, a ne jako dva kousky svíčkové protlačené skrz radiátor. A to je ono, dneska tu řiť prostě musíte mít napruhovanou, jinak nevyhrajete. A to je ten stav, kdy se dělí zrno od plev a kdy se relativně snesitelná dieta dostává do bodu, kdy nemáte sílu ani mluvit. Rýsovat z tlustoprda do vysekance je těžké. Rýsovat a ztrácet svaly z již hotového a vyrýsovaného těla, abyste vypálili i ty poslední vzdorovité ostrůvky špeku, je peklo. A to je stav, který kluci v kraťasech prostě podstupovat nemusí. Proč by taky měli? V pravidlech se mluví o přiměřeném vyrýsování, ne o vyrýsování, kde můžete na vláknech v lýtku hrát jak na okulele.

A pak je tu druhý argument, který to celé staví do jiného světla. Zvlášť ektomorfové pro něj budou mít velké pochopení. Jde o nabírání svalové hmoty. Proto jsem zmiňoval výšku u Mistrů republiky. Soutěžní hmotnost 175 cm Mistra republiky ve physique se bude hýbat kolem 80 kg. Víc ne, to už by byl příliš svalnatý, neboť se již pohybuje v mantinelech klasické kulturistiky. Hmotnost Mistra republiky v kulturistice se při této výšce bude pohybovat minimálně kolem 90 kg. To jsme na nějakém výkonnostním základu. S vyšší výkonností se ty nůžky hmotnosti jenom rozevírají. Takže pokud se dostaneme až na ten vrchol jako jsou profíci, tak tam se soutěžní váha špičkového 180 cm physique pohybuje maximálně kolem 90-95 kg, kdežto stejně vysoký kulturista se stejnou váhou, by mohl leda tak vytírat hajzly po profících. Co tím chci říct? Že jakmile physique získá nějakou hmotnost, která není nijak extra nedostupná, ostatně, jak nám na Seznam.cz sdělil náš nejlepší představitel téhle kategorie, stačí tři roky sypat, dál už to hasne a vy se nemusíte moc snažit nabírat. A teď si vzpomeňte na díl On the Top s Vojtou a Pavlem Beranem, kde na závěr řeší, jestli je horší pro Pavla jako endomorfa celoročně držet stravu, nebo pro Vojtu jako ekťáka se 3/4 roku přežírat.

Problémy endomorfů neznám, jsem od přírody houžvička. Problémy Ektomorfů však znám dokonale, takže jsem se bez problémů vcítil do Vojtovy věty, že každé kilo musí užrat. Pro ektomorfa není problém dieta, ale objem. A tady jsme ve stejné situaci jako při tom extrémním vyrýsování, jenom obráceně. Dostanete se relativně rychle na nějakou váhu. V mém případě to bylo při výšce 178 cm nějakých 90 kg a hotovo. Pak už vás čeká jen letitý boj s kaloriemi. Každý kilo svalové hmoty představuje hory žrádla. Sežerete snídani a za chvíli vás čeká gainer. Vypijete gainer a čeká vás hromada žrádla na oběd. Spořádáte oběd, od žaludku už vás kope, sotva dokrkáte, mrknete na hodinky a zjistíte, že za 1,5 hodiny tam zase máte něco poslat. Kurva, zase žrádlo!! Tak tam dáte koktejl, kaši, žrádlo, žrádlo, žrádlo a tak celej den. Ufuněnej, těžkej, nemotornej a do toho se vám směje nějaký physique, že neuděláte kotoul. No bodejť by jo, když máte panděro plný žrádla! A proč? Že vás baví takhle strašně žrát? Ne! Protože se prostě chcete zlepšit. Protože potřebujete další svaly. Protože Vojtovi do limitu chybí 5-6 kilo masa, a to je sakra znát. Takže zatímco má Jeremy nabráno a může v Lambu čekat na další přípravu, aby ty objemy jenom hodil do lesku, Vojta si koupil tank, aby měl čím odvézt nákup s jídlem.

A o tom to celý je. Jasně, physique a kulturisti cvičí stejně tvrdě, o tom žádná. Rozdílná náročnost se však projevuje v extrémech. V extrémním vyrýsování a v extrémní honbě za objemy. Krásné tělo je přitažlivé pro širokou veřejnost, brutální tělo je přitažlivé pro platící úzkou skupinu lidí. A lidé, diváci na soutěžích, ti, co platí vstupné, ne ti, co sedí doma a jenom lajkují, chtějí vidět extrémy. A za tenhle rozdíl, jsou kulturisté alespoň trochu zvýhodněni. A to je jedině dobře…