Změní se něco?

Jak jste si asi všimli, skoro každý týden tu glosuju události, které se odehrají v tom našem fitness rybníčku. A protože jsme komunita sice rozmanitá, trochu výstřední a hašteřivá, leč přece jen poměrně malá, s povděkem vítám kdejakou blbost, jež se udála a já tak o ní mohu napsat. Teď je tu událost, která tu naši sociální bublinu dalece přesáhla a já o ní psát nechci, přestože je živým tématem většiny fitek a rozhovorů již několik dní. Bohužel, zpráva o úmrtí Jakuba Šubrta ve věku pouhých 32 let nás všechny zasáhla jako blesk z čistého nebe a já tuhle tragédii nemůžu ignorovat…

Kuba byl členem Extrifit Teamu v letech 2013–2015, kdy jsem s ním nafotil více než 500 fotek, které jsem dal na svůj facebook k volnému využití pro všechny jeho známé, kamarády i pozůstalé. Na základě toho však mnozí možná nabyli dojmu, že jsem zároveň i jeho lékařem a patologem a od té doby jsem bombardován dotazy, zda nevím přesnou příčinu smrti. Nevím. Nemám tušení, mohu jen spekulovat. Ale ať už bude příčina smrti jakákoliv, spojitost s dopingem už bude v očích veřejnosti nezvratná. Upřímně, ani já nejsem v tomto ohledu výjimkou a nebudu si hrát na pokrytce, abych do poslední chvíle hájil tezi, že zakázané prostředky v této tragédii nehrály žádnou roli a vše se odehrálo podle předem rozdaných karet osudu.

Mé texty neoplývají patosem, bývají ironické, sarkastické, opepřené špetkou arogance a co je hlavní, lidé si je často vykládají po svém. Tak, jak se jim to hodí. A proto chci, aby hned v úvodu článku zaznělo jasné sdělení. Steroidy, hormony, peptidy, prohormony a další doping poškozuje vaše zdraví. A druhým dechem dodám, že i uživatelé výše zmíněných látek používají doplňky výživy, které jim přináší stejné benefity jako naturálním cvičencům. Nic to ovšem nemění na předchozím tvrzení. Užíváte doping? Hazardujete se svým zdravím a tragická událost minulého týdne by vám měla být mementem. Hotovo, tečka, není potřeba o tom diskutovat, protože tak to je. Vlastně by tím mohl článek skončit.

V ideálním případě by všichni uživatelé dopingu měli odhodit své injekční stříkačky a septonex od této chvíle používat jen na odřeniny. Ale nestane se nic. Možná se zvedne odbyt Essentiale forte v lékárnách a k dealerům doputují objednávky po prvotním šoku o týden později, ale to je asi tak všechno. Proč? Jak je to možné? Nevím. Můžu klidně krčit rameny až nad uši, ale vysvětlení pro to nemám. Samozřejmě si mnozí řekli, že jim se to nemůže stát, že to mají pod kontrolou, oni přece chodí na testy. Ale to je chiméra, lhaní si do vlastní kapsy, protože to, že vás nějaký obvoďák píchne do prstu a zapumpuje tou gumou kolem bicáku, nezjistí vůbec nic. Abyste byli pod kontrolou, odhalili potenciální nádory, bujení a tak podobně, musíte absolvovat skutečně důkladné vyšetření. Cétéčko, ékágéčko, ertégéčko, ertéčko, uesbéčko a další výrazy ze seriálů o doktorech, a to vám na požádání v efenku neudělají a vézetpéčko neproplatí. Takže musíte buď vykouřit doktora v nějakém specializovaném soukromém zdravotním středisku, nebo tam zaplatit pár desítek tisíc, aby vám pak na několik áčtyřek vyjela zpráva o vašem zdravotním stavu. Neznám nikoho, kdo by to dal, ale znám jich mnoho, co si za ty prachy koupí kůru, protože mají tlak v pohodě. Ale třeba se nějakým omylem uprostřed přípravy na soutěž přece jen objevíte u obvoďáka, kterému tak připravíte bezesnou noc z naměřených hodnot. Co pak? Ukončíte přípravu, budete se hlídat? Nic takového se nestane. Prostě zkřížíte prsty, odříkáte otčenáš a budete doufat, že si do konce přípravy nestihnete oddělat poslední buňky v těle…

Je tedy doping droga? Jsou na ní lidé závislí? Ani na to nedokážu odpovědět. Máme představu drogy jako látky, která vás donutí vybírat popelnice, strkat vlastní děti do mikrovlnky a svíjet se v křečích s poblitou bradou, pokud si ji zase nedáte. Ale to doping nedělá. Ve skutečnosti je to tak, že to většinu lidí sere, když si mají píchat injekce a těší se, kdy si dají od nich pauzu. Jenže stejně tak se těší, až to tam pošlou znova. Dává to smysl? Ne. Ani náhodou. Ale lidé dělají spoustu věcí, co nedávají smysl a u všech hrají roli emoce. Borec sedne na mašinu, jede 300 km/hod v provozu a vteřinu po tom, co z toho vyklepanej jako triceps důchodkyně sleze, si pomyslí…, jsem snad magor? Vždyť stačil povolený šroubek, zajíc přes cestu, zmatkující řidič a mohl ze mě být tatarák. A příště na to sedne znova. A zas a zas… Adrenalin, emoce, hormony. Tady to není jinak. Sype se, aby se víc cvičilo. Větší váhy, víc krve ve svalech, větší přírůstky, větší zábava, víc obdivu, lepší pocit… Emoce. Není pochyb o tom, že anabolika dostanou váš trénink na jiný level, vaši výkonnost na vyšší úroveň. Sype se, protože ti lidé mají rádi cvičení, chtějí v něm být co nejlepší, chtějí si ho co nejvíc užít. Čili na otázku týdne, zda to těm sypačům stojí za to, existuje jediná odpověď. Asi jo. 

Fajn, uživatelé už jsou odepsaní, smrt kamaráda smutná, ale změna se nekoná. Ale mohla by snad ještě u těch mladých lidí, co s tím nezačali, ne? Vždyť umřel mladý kluk, jeden z nich, žádný starý páprda nad čtyřicet. To by bylo skvělé, leč optimismus ze mě v tomto směru poněkud vyprchal a já jsem cyničtější než Dr. House. Proč? Protože tu máme dvě smrtelné ingredience, které téhle naději kladou nepřekonatelné překážky. Tou jednou je absolutní nečinnost Policie ČR. Když někdy před cca 12 lety vznikl zákon, který měl potřít trh s anaboliky, všichni věštili temnou budoucnost tohoto byznysu, kterou ovládnou skuteční mafiáni s východoevropským přízvukem, AK47 v kufru a novičokem schovaným v Matrjošce. A skutečně, hned první rok, co policisté dostali tuhle zákonodárnou metlu do ruky, to pár dealerů odskákalo. O desetiletí později si dokáže objednat anabolika po internetu i ten, který zvládne jen polovinu písmen z abecedy. Z prodeje mezi kamarády se stal byznys s newsletterovými nabídkami, které končí v mé spamové poště hned vedle nabídek na zvětšení penisu. Čímž se dostáváme k druhému problému a tím jsou sociální sítě a životní styl. Mladá generace, jak je mnohdy psáno, je generací nároku. Mám právo, je nová mantra. Mám právo mít všechno hned. Nevyčítám jim to, my za to můžeme. Naše generace je takhle zprasila. My jim dali do rukou tablety, aby neotravovali. Není tedy divu, že od mala nechtějí ztrácet čas s vybarvováním obrázků v omalovánce nějakýma vyšisovanýma barvama, když stačí ťukat prstíkem a ve vteřině se otevře pestrobarevný svět. Červená, modrá, tyrkysová, nachová, fialová, tmavě růžová, světle….Nádherný obrázek na displeji místo namalovaného křížence psa s vaflovačem na papíře během pár sekund. A pak ty vztahy. Nervy s oslovením, dlouhý kroužení kolem…, ne jak dneska, když stačí poslat pár srdíček a vyfocený famfulín do zprávy a hned se ví, do čeho se jde. Je to prostě rychlý, vše je hned, stačí kliknout, žádný čekání. Tak proč ztrácet čas nějakým cvičením na čisto? Borci z You Tubu, mistři světa amoleta říkali, že bez toho to stejně nejde, tak šup sem s tím, ať mám taky followers, slávu, obdiv a mokrý vagíny v directu… Že se tím můžu zabít? Že teď umřel mladý kluk? Mně se to nestane, říkal mi to můj dealer…